Vražda učitele ve Francii
Učitel ve Francii byl zabit osamělým muslimem poté, co ve třídě použil při výuce karikatury Proroka Mohameda.
Zatímco je jasné, že z islámského hlediska je zabití jiného člověka - kromě sebeobrany či vojáků při stavu války - zakázáno, je zajímavé, že na události tohoto typu reagují stejné skupiny vždy stejně.
Pro vládu České republiky, podobně jako pro prezidenta Macrona a jeho pravicově postavený kabinet, je tento izolovaný útok dalším důkazem neslučitelnosti islámu a lidských práv. Každý podobný útok se okamžitě spolitizuje a znamená nárůst podpory veřejného mínění, což se vždycky hodí. Taková reakce je vždy stejná ve všech zemích s vládami s pravicovými sklony. V médiích o tom uslyšíme ještě dlouho.
Pro muslimy, z nichž 99.9 procent žádné extrémní názory nemá a kteří žijí a chtějí žít za normálních podmínek v normálních zemích, je podobný akt přihoršením jejich osobní situace. Zatímco nikdo z nich nemá vliv na předejití podobných útoků, protože extrémismus jim je - a byl - vždycky cizí, cena za ně bude veliká.
Ať už vyjdou do ulic - se snahou očistit skutečný islám a distancovat se od terorismu- anebo ne, v médiích se tyto demonstrace a mítinky objevují pramálo; názor na muslimy u většiny obyvatel i před daným útokem již existoval, byl jednoznačný a negativní. Z tohoto důvodu hodně muslimů na vycházení do ulic rezignovalo. Diskriminace a útoky vůči muslimům se globálně navýší.
A co si o tom myslí průměrný člověk? Průměrný člověk většinou tíhne ke svým vlastním předsudkům, jejich síla je navýšena podporou z médií. Pro průměrného českého člověka tedy není vůbec jednoduché, aby se dopracoval k aspoň trochu racionální úvaze v této složité problematice. Je nabíledni, že to černobílé prostě není.
Je terorismus součástí islámu?
Kde začít? Tato vražda nepochází z náhodného pohnutí mysli onoho mladíka ohledně karikatur, které si vyložil jako rouhání. Podobné akce proti islámu a prorokovi Mohamedovi se dějí ve větším či menším měřítku po celém světě po celá staletí. Ať už se jedná o nevinné omyly z neznalosti, jako se to jeví v tomto případě, či záměrné provokace, zřídka se jejich ohlas setkává s takovým násilím.
Tento akt je třeba chápat v širším sociálně-politickém rámci francouzských muslimů a francouzského establišmentu.
Ještě než se do toho pustíme, je třeba zdůraznit, že tímto článkem nechceme ospravedlňovat tento ohavný zločin; chceme ho dát pouze do kontextu a shodnotit situaci z více úhlů.
Afekt a zkrat, který způsobil jednání tohoto vraha, nevznikl náhle čtením fatwy o rouhání. Vznikl dlouhodobým, často i mnoho-generačním a systematickým odlidšťováním muslimů, diskriminací vůči nim a jejich postavení ve francouzské společnosti ale - v jeho případě - i jinde. Tento mladý muž byl původem Čečen, narozený v Rusku, kde situace, co se týče postavení muslimů ve společnosti, byla velmi podobná jako ve Francii, avšak mnohem horší, co se týká politické situace a každodenního života: důsledkem rozpadu ruské federace v 90tých letech se Čečensko osamostatnilo, což způsobilo válku s Ruskem, které s tím nesouhlasilo. Čečensko bylo samostatným státem až do roku 2000, kdy bylo násilně připojeno zpátky k Rusku. Důsledkem je nekončící konflikt, desetitisíce mrtvých a zraněných, vznik partizánských oddílů, odboj vůči republice, útoky armády a zastrašování, znásilňování, falešné věznění občanů, dokonce i bombardování ze strany státu. Odpor obyvatel vůči státu je obrovský.
Ve Francii - co se týká muslimů - se situace také nejeví jako příznivá. Francouzská invaze Alžírska a zavraždění 1.5 miliónu jejich obyvatel během kolonizace, která skončila v roce 1962, je často přehlíženou kapitolou francouzských dějin. Co také není nápomocno je fakt, že Francouzi celkově pohrdají jinými kulturami, mnohé země v Africe vydrancovali a drancují je dodnes. Druhořadé občanství emigrantských menšin ve Francii, diskriminace a popírání základních práv, prohlubuje pocity hněvu a frustrace. Mnohé menšiny čelí sociálním bariérám a ghettoizaci svých komunit od narození. Ať se jedná o umístění na univerzitách, získání zaměstnání či povýšení v práci, sociální status či postavení ve společnosti, zahraniční menšiny čelí problémům po celé generace.
Zatímco je velmi jednoduché konstatovat, že vinu za tento útok nese islám, pravda leží jinde: O útoku, jako byl tento, nelze diskutovat ani mu porozumět (tím méně mu předcházet!), bez širší diskuze o postavení menšin ve vyspělých zemích, zahraniční i domácí politice, historii a kolonialismu a v neposlední řadě způsobu náhledu médií na kulturu a náboženství všech menšin.
Můžeme jen doufat, že tento ohavný čin osamělého vraha, který pohorší každého slušného člověka na celém světě, nevyústí v pomstychtivost rozzuřených občanů vůči jednotlivým muslimům, jejich skupinám a nebo - nedej Bože! - další válku!
