Horská koza
Sportovní lezení i horolezectví byly odjakživa u nás populárním ale i velmi náročným sportem. Pokud se těmto zálibám chcete věnovat, musíte napřed absolvovat výcvik, při kterém se naučíte techniky a styly lezení, jaká místa jsou vhodná pro umístění jistících stanovišť, jak správně slanit, poučíte se o potřebném technickém vybavení i prevenci rizikům a co dělat v mimořádných situacích. Svůj první výstup absolvujete na jednodušší trase s lezeckým partnerem.
Pokud máte zájem o horolezectví ve vyšších nadmořských výškách, musíte absolvovat speciální školení, které je zaměřené na plánování a organizaci výstupu, horolezeckou psychologii, výškové nemoci, meteorologii, znalosti o lavinách, o výživě a podobně. Výcvik při těchto sportech se nesmí podceňovat.
I ten nejzkušenější horolezec se může dostat do nebezpečné situace. Podíváme-li se na horolezecké nehody, ke kterým došlo v Americe v letech 1951 - 2006, zjistíme, že ve 24% nehodu utrpěl nezkušený lezec a ve 26% lezec zkušený. Zajímavé je, že výskyt nehod se nesnižuje s vyšší praxí.
Výstupy do skal a na příkré vrcholky jsou pro člověka vždy rizikem.
Opak je pravdou pro horské kozy. Tato koza je bez nadsázky nejlepším lezcem na světě. Snadno se pohybuje po strmých útesech, najde i zdánlivě nemožné cesty přes skály, kterými proskáče s naprostou lehkostí a terén, ve kterém žije, je pro většinu ostatních zvířat nepřístupný. Tento fakt také těmto kozám poskytuje ochranu před dravci a bezpečí pro mláďata.
A co umožňuje těmto zvířatům žít v tak nehostinném prostředí bez výrazných problémů?
Typickým rysem všech koz jsou rohy. Horské kozy nemají jen parůžky, které všichni známe z pohádek a ze ZOO. Horské kozy mají silnější rohy, vyrůstající z hrubé rohové kosti, která pokrývá velkou část hlavy dozadu až ke krku. Slouží proti padajícím kamenům jako přilba.
Pokud žijete na útesech, kde i sebemenší chybný krok může být smrtelný, potřebujete velmi dobrý zrak. Aby tato koza mohla správně a rychle posoudit, kam má přesně na skalách skočit, má zornice očí, které jsou obdélníkové a umožňují periferní vidění. Koza jediným pohledem dokáže zvážit všechny možnosti lezení a v mžiku vybrat tu nejlepší.
Pro život v nepříznivých a chladných podmínkách mají horské kozy hustou a nepromokavou srst. Nepříznivé povětrností podmínky jim vůbec nevadí.
Dalším specifickým rysem těchto koz je stavba jejich kopýtka. Každé kopýtko se skládá ze dvou silných a ohebných částí, které se přizpůsobují povrchu a tak koza může pohodlně stát kdekoliv. Na každém kopýtku se nachází tvrdý nehet, kterým se koza přichytává při seskoku z římsy na římsu. Obě části kopýtka jsou spojena tuhou kůží, která přilne ke každému povrchu jako přísavka. Úžasná kopýtka horských koz umožňují pohyb i na nejstrmějších svazích, kde nejsou žádné ploché povrchy.
Pokud máte zájem o horolezectví ve vyšších nadmořských výškách, musíte absolvovat speciální školení, které je zaměřené na plánování a organizaci výstupu, horolezeckou psychologii, výškové nemoci, meteorologii, znalosti o lavinách, o výživě a podobně. Výcvik při těchto sportech se nesmí podceňovat.
I ten nejzkušenější horolezec se může dostat do nebezpečné situace. Podíváme-li se na horolezecké nehody, ke kterým došlo v Americe v letech 1951 - 2006, zjistíme, že ve 24% nehodu utrpěl nezkušený lezec a ve 26% lezec zkušený. Zajímavé je, že výskyt nehod se nesnižuje s vyšší praxí.
Výstupy do skal a na příkré vrcholky jsou pro člověka vždy rizikem.
Opak je pravdou pro horské kozy. Tato koza je bez nadsázky nejlepším lezcem na světě. Snadno se pohybuje po strmých útesech, najde i zdánlivě nemožné cesty přes skály, kterými proskáče s naprostou lehkostí a terén, ve kterém žije, je pro většinu ostatních zvířat nepřístupný. Tento fakt také těmto kozám poskytuje ochranu před dravci a bezpečí pro mláďata.
A co umožňuje těmto zvířatům žít v tak nehostinném prostředí bez výrazných problémů?
Typickým rysem všech koz jsou rohy. Horské kozy nemají jen parůžky, které všichni známe z pohádek a ze ZOO. Horské kozy mají silnější rohy, vyrůstající z hrubé rohové kosti, která pokrývá velkou část hlavy dozadu až ke krku. Slouží proti padajícím kamenům jako přilba.
Pokud žijete na útesech, kde i sebemenší chybný krok může být smrtelný, potřebujete velmi dobrý zrak. Aby tato koza mohla správně a rychle posoudit, kam má přesně na skalách skočit, má zornice očí, které jsou obdélníkové a umožňují periferní vidění. Koza jediným pohledem dokáže zvážit všechny možnosti lezení a v mžiku vybrat tu nejlepší.
Pro život v nepříznivých a chladných podmínkách mají horské kozy hustou a nepromokavou srst. Nepříznivé povětrností podmínky jim vůbec nevadí.
Dalším specifickým rysem těchto koz je stavba jejich kopýtka. Každé kopýtko se skládá ze dvou silných a ohebných částí, které se přizpůsobují povrchu a tak koza může pohodlně stát kdekoliv. Na každém kopýtku se nachází tvrdý nehet, kterým se koza přichytává při seskoku z římsy na římsu. Obě části kopýtka jsou spojena tuhou kůží, která přilne ke každému povrchu jako přísavka. Úžasná kopýtka horských koz umožňují pohyb i na nejstrmějších svazích, kde nejsou žádné ploché povrchy.
Není také náhodou, že se horské kozy pohybují malými skoky. Je tak pro ně snažší rozložit svou váhu rovnoměrně na všechny čtyři nohy a udržet si rovnováhu.
Hornatý kraj se skalami, útesy a nepříznivým počasím není zrovna nejpříznivějším prostředím pro život. Pokud se ovšem nejedná právě o horskou kozu. Tato zvířata byla stvořena přesně pro toto prostředí a tento způsob života. Jak by celé generace těchto zvířat mohly přežít za takových podmínek, kdyby neměly výše uvedené vlastnosti? Anatomické i fyziologické vlastnosti horských koz jsou přesně sladěny a přizpůsobeny požadavkům prostředí, ve které žijí. Je možné, aby se všechny 4 specifické rysy horských koz - rohy jako ochranná přilba proti padajícím kamenům, speciální chodidla pro udržení se na skalách a snadný přeskok, hustá ochranná nepromokavá srst a oči se speciálním zorným polem pro dobrý a rychlý odhad - náhodně naskytly ve stejném zvířeti? Mějme na paměti, že i novorozené kůzle si dokáže hrát a běhat po útesech krátce po narození.
Vlastnosti zvířat a jejich přirozené chování nemohlo vzniknout náhodou. Všechna zvířata žijí v prostředí, které jim vyhovuje, kde naleznou potravu, mohou se rozmnožovat a žít v symbióze se svým prostředím i ostatními zvířaty.
Bůh stvořil horskou kozu tak, aby mohla žít v prostředí pro ni určeném.
On je Bůh, stvořitel, tvůrce i utvářející. Jemu přísluší jména překrásná a Jeho slaví vše, co na nebesích je i na zemi - On mocný je i moudrý! (59:24)
Hornatý kraj se skalami, útesy a nepříznivým počasím není zrovna nejpříznivějším prostředím pro život. Pokud se ovšem nejedná právě o horskou kozu. Tato zvířata byla stvořena přesně pro toto prostředí a tento způsob života. Jak by celé generace těchto zvířat mohly přežít za takových podmínek, kdyby neměly výše uvedené vlastnosti? Anatomické i fyziologické vlastnosti horských koz jsou přesně sladěny a přizpůsobeny požadavkům prostředí, ve které žijí. Je možné, aby se všechny 4 specifické rysy horských koz - rohy jako ochranná přilba proti padajícím kamenům, speciální chodidla pro udržení se na skalách a snadný přeskok, hustá ochranná nepromokavá srst a oči se speciálním zorným polem pro dobrý a rychlý odhad - náhodně naskytly ve stejném zvířeti? Mějme na paměti, že i novorozené kůzle si dokáže hrát a běhat po útesech krátce po narození.
Vlastnosti zvířat a jejich přirozené chování nemohlo vzniknout náhodou. Všechna zvířata žijí v prostředí, které jim vyhovuje, kde naleznou potravu, mohou se rozmnožovat a žít v symbióze se svým prostředím i ostatními zvířaty.
Bůh stvořil horskou kozu tak, aby mohla žít v prostředí pro ni určeném.
On je Bůh, stvořitel, tvůrce i utvářející. Jemu přísluší jména překrásná a Jeho slaví vše, co na nebesích je i na zemi - On mocný je i moudrý! (59:24)
Kdo hledáš pravdu, popros Boha, aby ti ji ukázal a On ti ji ukáže.
