Úvod
Této ženě na obrázku je kolem 75 let. Napadlo vás někdy, co by člověk v jejím věku řekl o svém životě? Jistě by řekla, že utekl jako oka mžiknutí.
Poznamenala by, že její život nebyl tak dlouhý, jak se jí zdálo, když byla mladá. Nikdy jí ani nepřišlo na mysl, že jednoho dne bude tak stará. Až teď, když tak nad tím přemýšlí, je ohromena tím, že už na tomto světě prožila přes sedmdesát let. Nikdy ji dříve nenapadlo, že mládí a naděje tak rychle pominou.
Pokud byste tuto ženu požádali, aby vám řekla svůj životní příběh, její vzpomínky by zabraly i s detaily tak pět či šest hodin hovoru. To je vše, co zbylo člověku, který se dožil ,,požehnaného” věku.
Mysl člověka, opotřebovaná věkem, se však stále zabývá mnoha otázkami. Tyto otázky jsou velmi důležité a odpovědi na ně mají zásadní význam pro pochopení všech aspektů lidského života: ,,Jaký je smysl tohoto života, který tak rychle utíká? Jak mám zůstat optimistický, když mám s přibývajícím věkem tolik problémů? A co mě čeká dál?”
Odpovědi na tyto otázky spadají do dvou hlavních kategorií: odpovědi těch, kteří důvěřují Bohu a odpovědi těch, kteří v Boha nevěří.
Ten, kdo nevěří, by řekl: ,,Strávil jsem svůj život ve snaze si ho co nejvíce užít; tedy v honbě za penězi a radovánkami. Mám za sebou 70 let, ale po pravdě řečeno, pořád si nejsem jist, co jsem přesně od života chtěl. V dětství pro mě rodiče a rodina byli vším, velké štěstí i lásku jsem našel doma. Pak jsem se věnoval rodině, dětem a práci. V té době jsem chtěl docílit spousty věcí, ale později jsem zjistil, že vlastně zas tak důležité nebyly. Radoval jsem se ze svých úspěchů a svou snahu jsem směřoval k novým cílům a nad opravdovým smyslem života a této honičky jsem vůbec nepřemýšlel. Teď, v poklidu stáří, se snažím zjistit, co jsem vlastně od života chtěl.. Žil jsem pro kamarády a známé, na které si teď už jen matně vzpomínám? Nebo pro rodiče? Nebo pro manželku, kterou jsem již před pár lety ztratil? Nebo pro děti, které teď vidím jen zřídka, protože mají své vlastní rodiny a své vlastní životy? Jsem zmatený. A jedinou pravdou je, že se cítím blízko smrti. Brzy zemřu a stanu se pouhou vzpomínkou v myslích lidí. A co bude pak? Opravdu netuším. Jen pouhá myšlenka na to je však děsivá!!”
Lidé starší generace jistě občas propadají takové beznaději. Je to zkrátka tím, že nechápou, že vesmír, všechno živé i lidé, mají předem stanovený smysl i účel svého života. Každý člověk si jistě všiml, že náš pestrý svět je do detailu promyšlený a zařízený; že je to jedno soukolí. Tato pravda pak volá po Stvořiteli toho všeho. Dále pak člověka jistě napadne, že dokonalost sama, jakou je on sám a všechno živé, nemůže být důsledkem náhod a proto jistě existuje za nějakým účelem.
Ve Svatém Koránu Bůh lidstvu opakovaně připomíná, co je smyslem jejich života, protože máme tendenci zapomínat...
A je to On, Kdo stvořil nebesa a zemi v šesti obdobích..... aby vyzkoušel, kdo z vás je ve skutcích nejlepší... (11:8)
Z tohoto verše je smysl života člověka jasný. Vše co se stane, pochází od Boha; Bůh vytváří situace, aby nás vyzkoušel, jak se zachováme a co uděláme. Věřící doufají, že v této zkoušce uspějí a dosáhnou Ráje a Božího Potěšení.
Je důležité si uvědomit, že existuje spousta lidí, kteří sice věří v existenci Boha, Vyšší Síly, nebo zkrátka Něčeho, ale tento fakt má minimální dopad na způsob jejich života. Tito lidé si myslí, že Bůh stvořil vesmír, ale pak ho ponechal svému osudu. Bůh o nich říká:
,,A když se jich zeptáš, kdo je stvořil, zajisté řeknou: ,,Bůh". Jak se tedy mohou od Něho odvracet?" (43:88)
Tito lidé si ve svém každodenním životě ani neuvědomují, že mají Stvořitele. Toto je také důvod, proč si každý člověk rozvíjí své osobní principy a mravní hodnoty podle rodiny, kultury a komunity, ve které žije. Tyto principy pak jsou jakýmsi souhrnem pravidel, kterým se člověk řídí až do smrti.
Pak jsou další lidé, kteří o podobných věcech neuvažují nikdy. Co bude po smrti je nezajímá a žijí tak, aby si svůj život co nejvíce užili a ,,vytloukli z něj, co to dá’‘.
,,Znají jen vnější stránky života pozemského a na život budoucí vůbec nedbají." (21:8)
Nicméně skutečnost našeho života není taková, jak se jim jeví. Ti, kteří předstírají, že Bůh neexistuje a že všechno kolem nás vzniklo samo o sobě, často upadají do splínu a v nitru duše jsou nešťastní. Pochopili jen málo a myslí si, že tento svět nikdy neskončí. ,,Užij si, dokud můžeš, život je krátký, nikdo nežije navěky”, jsou fráze, které poukazují na to, jak člověk vnímá svůj vlastní život a také obecný pohled lidí na život a smrt. Lidé milují život a když někdo mluví o smrti, buď ho nařknou z ,,hrobních nálad’‘ nebo o tom nechtějí raději mluvit anebo ho neustále přerušují vtipkováním ve vědomém úsilí nad něčím takovým raději ani nepřemýšlet a skočit k nějakému veselejšímu tématu.
Smrt čeká na každého člověka a je to jistě téma k zamyšlení. Často se bohužel stává, že si člověk důležitost smrti uvědomí až ve chvíli, kdy sám umírá. Proto teď, když čtete tyto řádky a máte ještě čas popřemýšlet nad existencí Boha, nad tím, proč je člověk na světě a máte šanci si přehodnotit své životní cíle, tato příležitost nesmí být promarněna. Těmito stránkami jste se pročetli až sem a nikdy není pozdě na obrácení se k Bohu. Život je krátký ale lidská duše je věčná.
A během tohoto krátkého období člověk musí bojovat sám se sebou a nenechat touhy po majetku, po moci a uspokojení ovládnout celý život, musí se podívat dál do své vlastní budoucnosti, i za práh smrti. Ano, člověk potřebuje majetek, uspokojení i lásku. Ale spousta lidí překračuje všechny meze a o nic jiného jim nejde. Člověk žije na tomto světě, pracuje, má děti. Ale je scestné strávit většinu svého života ve snaze ,,užít si co to dá’‘ a zapomínat na to, že po tomto krátkém životě následuje smrt a po ní život mnohem, mnohem delší.
Přesto všechno nevěřící, kteří nechápou tuto skutečnost, žijí svůj život v zapomětlivosti na Toho, kdo je stvořil. Navíc vědí, že své touhy nikdy trvale neuspokojí; sotva si člověk pořídí zbrusu nový vůz, za půl roku má soused určitě vůz lepší, jen co si pořídíme nejnovější notebook, za pár měsíců už je zastaralý a na trhu se objevilo něco lepšího. Postavíme si super dům, a pak někde v časopise najdeme něco většího a k tomu všemu i s vodotryskem; člověk pocítí závist a už má o další ,,sen" postaráno.... Je to začarovaný kruh a lidstvo s tím má zkušenosti po celou svou existenci.
Nekonečné pátrání po nových a lepších zážitcích znamená, že hned jak jich docílíme, začneme je odmítat, stanou se nudnými a veškeré své naděje vložíme do těch novějších.... Člověk by se proto měl na chvíli zastavit a zeptat se sám sebe: proč se takhle stále honím a co z toho vlastně mám? Nakonec jistě dojde k závěru, že tento pohled na život i na svět má zásadní nedostatky. A přesto spousta lidí honí své sny, které je stejně nikdy neuspokojí...
Nikdo však neví, co s ním bude, ani v průběhu příštích několika hodin; kdykoli může mít nehodu, být vážně zraněn či dokonce i zemřít... Čas letí a s každou minutou jsme blíže vlastní smrti; a smrt likviduje veškeré ambice, nenasytnost i touhu po tomto světě. V hrobě člověku nepomůže ani majetek, ani krásné sídlo ani celosvětová sláva. Všechno, co člověku bylo drahé, jednou zmizí a jeho tělo se změní v prach. A je jedno, zda-li byl člověk bohatý, či chudý, fešák nebo ošklivec; jednoho dne bude zabalen do rubáše a zůstane úplně sám.
Věříme, že Pravda o životě tohoto světa nabízí vysvětlení, pokud jde o podstatu lidského života. Je to krátký a klamný život, v němž se naše touhy zdají být zajímavé a plné slibů, opak je ale pravdou. Pravda o životě tohoto světa nám umožní pohled na náš vlastní život podle skutečnosti. Ať vám Bůh ukáže cestu a pomůže nám všem přehodnotit své životní cíle. Ámen.
,,Alláhův slib je věru pravdivý. Ať vás neoklame život pozemský...” (31:34)
(www.harunyahya.com)
Poznamenala by, že její život nebyl tak dlouhý, jak se jí zdálo, když byla mladá. Nikdy jí ani nepřišlo na mysl, že jednoho dne bude tak stará. Až teď, když tak nad tím přemýšlí, je ohromena tím, že už na tomto světě prožila přes sedmdesát let. Nikdy ji dříve nenapadlo, že mládí a naděje tak rychle pominou.
Pokud byste tuto ženu požádali, aby vám řekla svůj životní příběh, její vzpomínky by zabraly i s detaily tak pět či šest hodin hovoru. To je vše, co zbylo člověku, který se dožil ,,požehnaného” věku.
Mysl člověka, opotřebovaná věkem, se však stále zabývá mnoha otázkami. Tyto otázky jsou velmi důležité a odpovědi na ně mají zásadní význam pro pochopení všech aspektů lidského života: ,,Jaký je smysl tohoto života, který tak rychle utíká? Jak mám zůstat optimistický, když mám s přibývajícím věkem tolik problémů? A co mě čeká dál?”
Odpovědi na tyto otázky spadají do dvou hlavních kategorií: odpovědi těch, kteří důvěřují Bohu a odpovědi těch, kteří v Boha nevěří.
Ten, kdo nevěří, by řekl: ,,Strávil jsem svůj život ve snaze si ho co nejvíce užít; tedy v honbě za penězi a radovánkami. Mám za sebou 70 let, ale po pravdě řečeno, pořád si nejsem jist, co jsem přesně od života chtěl. V dětství pro mě rodiče a rodina byli vším, velké štěstí i lásku jsem našel doma. Pak jsem se věnoval rodině, dětem a práci. V té době jsem chtěl docílit spousty věcí, ale později jsem zjistil, že vlastně zas tak důležité nebyly. Radoval jsem se ze svých úspěchů a svou snahu jsem směřoval k novým cílům a nad opravdovým smyslem života a této honičky jsem vůbec nepřemýšlel. Teď, v poklidu stáří, se snažím zjistit, co jsem vlastně od života chtěl.. Žil jsem pro kamarády a známé, na které si teď už jen matně vzpomínám? Nebo pro rodiče? Nebo pro manželku, kterou jsem již před pár lety ztratil? Nebo pro děti, které teď vidím jen zřídka, protože mají své vlastní rodiny a své vlastní životy? Jsem zmatený. A jedinou pravdou je, že se cítím blízko smrti. Brzy zemřu a stanu se pouhou vzpomínkou v myslích lidí. A co bude pak? Opravdu netuším. Jen pouhá myšlenka na to je však děsivá!!”
Lidé starší generace jistě občas propadají takové beznaději. Je to zkrátka tím, že nechápou, že vesmír, všechno živé i lidé, mají předem stanovený smysl i účel svého života. Každý člověk si jistě všiml, že náš pestrý svět je do detailu promyšlený a zařízený; že je to jedno soukolí. Tato pravda pak volá po Stvořiteli toho všeho. Dále pak člověka jistě napadne, že dokonalost sama, jakou je on sám a všechno živé, nemůže být důsledkem náhod a proto jistě existuje za nějakým účelem.
Ve Svatém Koránu Bůh lidstvu opakovaně připomíná, co je smyslem jejich života, protože máme tendenci zapomínat...
A je to On, Kdo stvořil nebesa a zemi v šesti obdobích..... aby vyzkoušel, kdo z vás je ve skutcích nejlepší... (11:8)
Z tohoto verše je smysl života člověka jasný. Vše co se stane, pochází od Boha; Bůh vytváří situace, aby nás vyzkoušel, jak se zachováme a co uděláme. Věřící doufají, že v této zkoušce uspějí a dosáhnou Ráje a Božího Potěšení.
Je důležité si uvědomit, že existuje spousta lidí, kteří sice věří v existenci Boha, Vyšší Síly, nebo zkrátka Něčeho, ale tento fakt má minimální dopad na způsob jejich života. Tito lidé si myslí, že Bůh stvořil vesmír, ale pak ho ponechal svému osudu. Bůh o nich říká:
,,A když se jich zeptáš, kdo je stvořil, zajisté řeknou: ,,Bůh". Jak se tedy mohou od Něho odvracet?" (43:88)
Tito lidé si ve svém každodenním životě ani neuvědomují, že mají Stvořitele. Toto je také důvod, proč si každý člověk rozvíjí své osobní principy a mravní hodnoty podle rodiny, kultury a komunity, ve které žije. Tyto principy pak jsou jakýmsi souhrnem pravidel, kterým se člověk řídí až do smrti.
Pak jsou další lidé, kteří o podobných věcech neuvažují nikdy. Co bude po smrti je nezajímá a žijí tak, aby si svůj život co nejvíce užili a ,,vytloukli z něj, co to dá’‘.
,,Znají jen vnější stránky života pozemského a na život budoucí vůbec nedbají." (21:8)
Nicméně skutečnost našeho života není taková, jak se jim jeví. Ti, kteří předstírají, že Bůh neexistuje a že všechno kolem nás vzniklo samo o sobě, často upadají do splínu a v nitru duše jsou nešťastní. Pochopili jen málo a myslí si, že tento svět nikdy neskončí. ,,Užij si, dokud můžeš, život je krátký, nikdo nežije navěky”, jsou fráze, které poukazují na to, jak člověk vnímá svůj vlastní život a také obecný pohled lidí na život a smrt. Lidé milují život a když někdo mluví o smrti, buď ho nařknou z ,,hrobních nálad’‘ nebo o tom nechtějí raději mluvit anebo ho neustále přerušují vtipkováním ve vědomém úsilí nad něčím takovým raději ani nepřemýšlet a skočit k nějakému veselejšímu tématu.
Smrt čeká na každého člověka a je to jistě téma k zamyšlení. Často se bohužel stává, že si člověk důležitost smrti uvědomí až ve chvíli, kdy sám umírá. Proto teď, když čtete tyto řádky a máte ještě čas popřemýšlet nad existencí Boha, nad tím, proč je člověk na světě a máte šanci si přehodnotit své životní cíle, tato příležitost nesmí být promarněna. Těmito stránkami jste se pročetli až sem a nikdy není pozdě na obrácení se k Bohu. Život je krátký ale lidská duše je věčná.
A během tohoto krátkého období člověk musí bojovat sám se sebou a nenechat touhy po majetku, po moci a uspokojení ovládnout celý život, musí se podívat dál do své vlastní budoucnosti, i za práh smrti. Ano, člověk potřebuje majetek, uspokojení i lásku. Ale spousta lidí překračuje všechny meze a o nic jiného jim nejde. Člověk žije na tomto světě, pracuje, má děti. Ale je scestné strávit většinu svého života ve snaze ,,užít si co to dá’‘ a zapomínat na to, že po tomto krátkém životě následuje smrt a po ní život mnohem, mnohem delší.
Přesto všechno nevěřící, kteří nechápou tuto skutečnost, žijí svůj život v zapomětlivosti na Toho, kdo je stvořil. Navíc vědí, že své touhy nikdy trvale neuspokojí; sotva si člověk pořídí zbrusu nový vůz, za půl roku má soused určitě vůz lepší, jen co si pořídíme nejnovější notebook, za pár měsíců už je zastaralý a na trhu se objevilo něco lepšího. Postavíme si super dům, a pak někde v časopise najdeme něco většího a k tomu všemu i s vodotryskem; člověk pocítí závist a už má o další ,,sen" postaráno.... Je to začarovaný kruh a lidstvo s tím má zkušenosti po celou svou existenci.
Nekonečné pátrání po nových a lepších zážitcích znamená, že hned jak jich docílíme, začneme je odmítat, stanou se nudnými a veškeré své naděje vložíme do těch novějších.... Člověk by se proto měl na chvíli zastavit a zeptat se sám sebe: proč se takhle stále honím a co z toho vlastně mám? Nakonec jistě dojde k závěru, že tento pohled na život i na svět má zásadní nedostatky. A přesto spousta lidí honí své sny, které je stejně nikdy neuspokojí...
Nikdo však neví, co s ním bude, ani v průběhu příštích několika hodin; kdykoli může mít nehodu, být vážně zraněn či dokonce i zemřít... Čas letí a s každou minutou jsme blíže vlastní smrti; a smrt likviduje veškeré ambice, nenasytnost i touhu po tomto světě. V hrobě člověku nepomůže ani majetek, ani krásné sídlo ani celosvětová sláva. Všechno, co člověku bylo drahé, jednou zmizí a jeho tělo se změní v prach. A je jedno, zda-li byl člověk bohatý, či chudý, fešák nebo ošklivec; jednoho dne bude zabalen do rubáše a zůstane úplně sám.
Věříme, že Pravda o životě tohoto světa nabízí vysvětlení, pokud jde o podstatu lidského života. Je to krátký a klamný život, v němž se naše touhy zdají být zajímavé a plné slibů, opak je ale pravdou. Pravda o životě tohoto světa nám umožní pohled na náš vlastní život podle skutečnosti. Ať vám Bůh ukáže cestu a pomůže nám všem přehodnotit své životní cíle. Ámen.
,,Alláhův slib je věru pravdivý. Ať vás neoklame život pozemský...” (31:34)
(www.harunyahya.com)
