Pravda o životě
Úvod
Této ženě na obrázku je asi 75 let. Napadlo vás někdy, co by člověk v jejím věku, řekl o svém životě? Jistě by řekla, že utekl jako oka mžiknutí.
Poznamenala by, že její život nebyl tak dlouhý, jak se jí zdálo, když byla mladá. Nikdy jí ani nepřišlo na mysl, že jednoho dne bude tak stará. Až teď, když tak nad tím přemýšlí, je ohromena tím, že už na tomto světě prožila přes sedmdesát let. Nikdy ji dříve nenapadlo, že mládí a naděje tak rychle pominou.
Pokud by vám tato žena vyprávěla svůj životní příběh, její vzpomínky by zabraly i s detaily tak pět či šest hodin hovoru. To je vše, co zbylo člověku, který se dožil ,,požehnaného” věku.
Avšak mysl člověka, ikdyž trochu opotřebovaná věkem, se stále zabývá mnoha otázkami. Tyto otázky jsou velmi důležité a odpovědi na ně mají zásadní význam pro pochopení všech aspektů lidského života: ,,Jaký je smysl tohoto života, který tak rychle utíká? Jak mám zůstat optimistický, když mám s přibývajícím věkem tolik problémů? A co mě čeká dál?”
Odpovědi na tyto otázky spadají do dvou hlavních kategorií: odpovědi těch, kteří důvěřují Bohu a odpovědi těch, kteří v Boha nevěří.
Ten, kdo nevěří, by řekl: ,,Strávil jsem svůj život snahou si ho co nejvíce užít; tedy snažil jsem se získat co nejvíce peněz, mít co nejpohodlnější dům a pořádné auto, co nejvíce cestovat a využít vše, co život nabízí. Prožil jsem tady už 70 let, ale po pravdě řečeno, pořád nevím, co jsem od života vlastně chtěl. V dětství pro mě rodiče a rodina byli vším, zázemí i lásku jsem našel doma. Pak jsem se věnoval rodině, dětem a práci. V té době jsem měl spousty plánů; některých jsem dosáhl a některých ne; ale později jsem zjistil, že vlastně zas tak důležité nebyly. Radoval jsem se ze svých úspěchů a svou snahu jsem směřoval k novým cílům; nad opravdovým smyslem života, či nad smyslem této honičky, jsem vůbec nepřemýšlel. Kolem mě se tak honili všichni. Teď, v poklidu stáří, se snažím zjistit, co jsem vlastně od života chtěl. Že bych žil pro kamarády a známé, na které si teď už jen matně vzpomínám? Nebo pro rodiče? Nebo pro manželku, kterou jsem již před pár lety ztratil? Nebo pro děti, které teď vidím jen zřídka, protože mají své vlastní rodiny a své vlastní životy? Stačí to pro naplnění? Jsem zmatený. A jedinou pravdou je, že se cítím blízko smrti. Brzy zemřu a stanu se pouhou vzpomínkou v myslích lidí. A co bude pak? Opravdu netuším. Jen pouhá myšlenka na to mě však děsí!
Lidé starší generace nepochybně propadají podobným myšlenkám. Je to hlavně tím, že nechápou, že vesmír, všechno živé i lidé, mají předem stanovený smysl i účel své existence. Každý člověk si jistě všiml, že náš pestrý svět je do detailu promyšlený a zařízený; že je to jedno velké soukolí. Tato pravda pak volá po Stvořiteli - dizajnérovi toho všeho a také pak po důvodu tohoto stvoření.
Ve Svatém Koránu Bůh lidstvu připomíná opakovaně, co je smyslem jejich života.
,,A je to On, Kdo stvořil nebesa a zemi v šesti obdobích..... aby vyzkoušel, kdo z vás je ve skutcích nejlepší..." (11:8)
Z tohoto verše je smysl života člověka jasný. Vše co se stane, pochází od Boha; Bůh vytváří situace, aby nás vyzkoušel, jak se zachováme a co uděláme. Věřící doufají, že v této zkoušce uspějí a dosáhnou Božího potěšení a Ráje.
Kromě věřících také existuje spousta lidí, kteří sice věří v existenci Boha, ale tento fakt nemá na způsob jejich života žáden vliv. Tito lidé si myslí, že Bůh stvořil vesmír jen tak, a pak ho ponechal svému osudu. Bůh o nich říká:
,,A když se jich zeptáš, kdo je stvořil, zajisté řeknou: ,,Bůh". Jak se tedy mohou od Něho odvracet?" (43:88)
Lidé z této skupiny si ve svém každodenním životě téměř neuvědomují, že mají Stvořitele. Toto je také důvod a původ odlišných světových kultůr; člověk rozvíjí své osobní principy a mravní hodnoty podle rodiny a zvyků komunity, ve které žije. Tyto principy vytváří souhrn pravidel, kterými se člověk řídí až do smrti a předává ho svým dětem.
Dále pak existují lidé, kteří o podobných věcech, jako je smysl života, nikdy neuvažují. Co bude po smrti je nezajímá a žijí tak, aby si svůj život co nejvíce užili a ,,vytloukli z něj, co to dá’‘. Myslí si a doufají, že po smrti prostě ,,nebudou".
,,Znají jen vnější stránky života pozemského a na život budoucí vůbec nedbají." (21:8)
Nicméně skutečnost našeho života je jiná, než jak se jim jeví. Ti, kteří tvrdí, že Bůh neexistuje a že všechno kolem nás vzniklo samo o sobě, často upadají do splínu a v nitru duše jsou nešťastní. Navzdory tomu, že mají ,,všechno", jsou velmi neklidní a nespokojení. Jsou to lidé, kteří aby aspoň na chvíli utekli onomu neklidu, si vytváří všemožné závislosti, ke kterým pravidelně utíkají. A když už ten niterní rozkol nemohou déle snášet, trpí depresemi, hroutí se a někdy si dokonce vezmou i život. Jejich duše, stvořená Bohem, se totiž neustále bouří proti jejich způsobu života. Nabádá je k prozření. Lidé, kteří ignorují volání své duše a snaží se ji celý život překřičet, nenajdou nikdy klid. Pochopili jen málo a myslí si, že tento svět nikdy neskončí. Tito lidé milují život a chtějí se jen bavit. Když někdo mluví o smrti, nebo o tom, co bude po smrti, hned ho nařknou z ,,pohřebních řečí’‘, nechtějí o tom ani slyšet a neustále ho přerušují vtipkováním ve vědomém úsilí nad něčím takovým raději ani nepřemýšlet a skočit k nějakému veselejšímu tématu.
Smrt však čeká na každého člověka a je to jistě téma k zamyšlení. Často se bohužel stává, že si člověk důležitost smrti uvědomí až ve chvíli, kdy sám umírá. Ve chvíli smrti však už Bůh od člověka žádnou víru nepřijme. Proto teď, když čtete tyto řádky a máte ještě čas popřemýšlet nad existencí Boha, nad tím, proč je člověk na světě a máte šanci si přehodnotit své životní cíle, nepromarněte tuto příležitost. Život je krátký, ale dokud jsme naživu, vždy máme příležitost obrátit se k Bohu.
Nikdo neví, co s ním bude ani dnes večer; kdykoliv může přijít nehoda, vážné zranění či dokonce i smrt. Čas letí a s každou minutou jsme blíže vlastní smrti; a smrt likviduje veškeré ambice, nenasytnost i touhu po tomto životě. V hrobě člověku nepomůže ani majetek, ani krásné sídlo ani světová sláva. Všechno, co člověku bylo drahé, jednou zmizí a je jedno, zda-li byl člověk bohatý, chudý, fešák nebo planá myška; jednoho dne bude zabalen do rubáše a uložen do hrobu. Po tomto životě následuje smrt a po ní život, který je mnohem, mnohem delší.
Náš seriál PRAVDA O ŽIVOTĚ TOHOTO SVĚTA nabízí vysvětlení, pokud jde o podstatu lidského života.
Lidský život je krátký a klamný; naše touhy se zdají být zajímavé a plné slibů, opak je však pravdou. PRAVDA O ŽIVOTĚ TOHOTO SVĚTA nám umožní pohled na náš vlastní život v jeho pravé podobě.
Ať nám všem Bůh ukáže cestu, dá nám odvahu se po ní vydat a také na ní zůstat. Ámen.
,,ALLÁHŮV SLIB JE VĚRU PRAVDIVÝ. AT VÁS NEOKLAME ŽIVOT POZEMSKÝ....” (31:34)
(www.harunyahya.com)
Poznamenala by, že její život nebyl tak dlouhý, jak se jí zdálo, když byla mladá. Nikdy jí ani nepřišlo na mysl, že jednoho dne bude tak stará. Až teď, když tak nad tím přemýšlí, je ohromena tím, že už na tomto světě prožila přes sedmdesát let. Nikdy ji dříve nenapadlo, že mládí a naděje tak rychle pominou.
Pokud by vám tato žena vyprávěla svůj životní příběh, její vzpomínky by zabraly i s detaily tak pět či šest hodin hovoru. To je vše, co zbylo člověku, který se dožil ,,požehnaného” věku.
Avšak mysl člověka, ikdyž trochu opotřebovaná věkem, se stále zabývá mnoha otázkami. Tyto otázky jsou velmi důležité a odpovědi na ně mají zásadní význam pro pochopení všech aspektů lidského života: ,,Jaký je smysl tohoto života, který tak rychle utíká? Jak mám zůstat optimistický, když mám s přibývajícím věkem tolik problémů? A co mě čeká dál?”
Odpovědi na tyto otázky spadají do dvou hlavních kategorií: odpovědi těch, kteří důvěřují Bohu a odpovědi těch, kteří v Boha nevěří.
Ten, kdo nevěří, by řekl: ,,Strávil jsem svůj život snahou si ho co nejvíce užít; tedy snažil jsem se získat co nejvíce peněz, mít co nejpohodlnější dům a pořádné auto, co nejvíce cestovat a využít vše, co život nabízí. Prožil jsem tady už 70 let, ale po pravdě řečeno, pořád nevím, co jsem od života vlastně chtěl. V dětství pro mě rodiče a rodina byli vším, zázemí i lásku jsem našel doma. Pak jsem se věnoval rodině, dětem a práci. V té době jsem měl spousty plánů; některých jsem dosáhl a některých ne; ale později jsem zjistil, že vlastně zas tak důležité nebyly. Radoval jsem se ze svých úspěchů a svou snahu jsem směřoval k novým cílům; nad opravdovým smyslem života, či nad smyslem této honičky, jsem vůbec nepřemýšlel. Kolem mě se tak honili všichni. Teď, v poklidu stáří, se snažím zjistit, co jsem vlastně od života chtěl. Že bych žil pro kamarády a známé, na které si teď už jen matně vzpomínám? Nebo pro rodiče? Nebo pro manželku, kterou jsem již před pár lety ztratil? Nebo pro děti, které teď vidím jen zřídka, protože mají své vlastní rodiny a své vlastní životy? Stačí to pro naplnění? Jsem zmatený. A jedinou pravdou je, že se cítím blízko smrti. Brzy zemřu a stanu se pouhou vzpomínkou v myslích lidí. A co bude pak? Opravdu netuším. Jen pouhá myšlenka na to mě však děsí!
Lidé starší generace nepochybně propadají podobným myšlenkám. Je to hlavně tím, že nechápou, že vesmír, všechno živé i lidé, mají předem stanovený smysl i účel své existence. Každý člověk si jistě všiml, že náš pestrý svět je do detailu promyšlený a zařízený; že je to jedno velké soukolí. Tato pravda pak volá po Stvořiteli - dizajnérovi toho všeho a také pak po důvodu tohoto stvoření.
Ve Svatém Koránu Bůh lidstvu připomíná opakovaně, co je smyslem jejich života.
,,A je to On, Kdo stvořil nebesa a zemi v šesti obdobích..... aby vyzkoušel, kdo z vás je ve skutcích nejlepší..." (11:8)
Z tohoto verše je smysl života člověka jasný. Vše co se stane, pochází od Boha; Bůh vytváří situace, aby nás vyzkoušel, jak se zachováme a co uděláme. Věřící doufají, že v této zkoušce uspějí a dosáhnou Božího potěšení a Ráje.
Kromě věřících také existuje spousta lidí, kteří sice věří v existenci Boha, ale tento fakt nemá na způsob jejich života žáden vliv. Tito lidé si myslí, že Bůh stvořil vesmír jen tak, a pak ho ponechal svému osudu. Bůh o nich říká:
,,A když se jich zeptáš, kdo je stvořil, zajisté řeknou: ,,Bůh". Jak se tedy mohou od Něho odvracet?" (43:88)
Lidé z této skupiny si ve svém každodenním životě téměř neuvědomují, že mají Stvořitele. Toto je také důvod a původ odlišných světových kultůr; člověk rozvíjí své osobní principy a mravní hodnoty podle rodiny a zvyků komunity, ve které žije. Tyto principy vytváří souhrn pravidel, kterými se člověk řídí až do smrti a předává ho svým dětem.
Dále pak existují lidé, kteří o podobných věcech, jako je smysl života, nikdy neuvažují. Co bude po smrti je nezajímá a žijí tak, aby si svůj život co nejvíce užili a ,,vytloukli z něj, co to dá’‘. Myslí si a doufají, že po smrti prostě ,,nebudou".
,,Znají jen vnější stránky života pozemského a na život budoucí vůbec nedbají." (21:8)
Nicméně skutečnost našeho života je jiná, než jak se jim jeví. Ti, kteří tvrdí, že Bůh neexistuje a že všechno kolem nás vzniklo samo o sobě, často upadají do splínu a v nitru duše jsou nešťastní. Navzdory tomu, že mají ,,všechno", jsou velmi neklidní a nespokojení. Jsou to lidé, kteří aby aspoň na chvíli utekli onomu neklidu, si vytváří všemožné závislosti, ke kterým pravidelně utíkají. A když už ten niterní rozkol nemohou déle snášet, trpí depresemi, hroutí se a někdy si dokonce vezmou i život. Jejich duše, stvořená Bohem, se totiž neustále bouří proti jejich způsobu života. Nabádá je k prozření. Lidé, kteří ignorují volání své duše a snaží se ji celý život překřičet, nenajdou nikdy klid. Pochopili jen málo a myslí si, že tento svět nikdy neskončí. Tito lidé milují život a chtějí se jen bavit. Když někdo mluví o smrti, nebo o tom, co bude po smrti, hned ho nařknou z ,,pohřebních řečí’‘, nechtějí o tom ani slyšet a neustále ho přerušují vtipkováním ve vědomém úsilí nad něčím takovým raději ani nepřemýšlet a skočit k nějakému veselejšímu tématu.
Smrt však čeká na každého člověka a je to jistě téma k zamyšlení. Často se bohužel stává, že si člověk důležitost smrti uvědomí až ve chvíli, kdy sám umírá. Ve chvíli smrti však už Bůh od člověka žádnou víru nepřijme. Proto teď, když čtete tyto řádky a máte ještě čas popřemýšlet nad existencí Boha, nad tím, proč je člověk na světě a máte šanci si přehodnotit své životní cíle, nepromarněte tuto příležitost. Život je krátký, ale dokud jsme naživu, vždy máme příležitost obrátit se k Bohu.
Nikdo neví, co s ním bude ani dnes večer; kdykoliv může přijít nehoda, vážné zranění či dokonce i smrt. Čas letí a s každou minutou jsme blíže vlastní smrti; a smrt likviduje veškeré ambice, nenasytnost i touhu po tomto životě. V hrobě člověku nepomůže ani majetek, ani krásné sídlo ani světová sláva. Všechno, co člověku bylo drahé, jednou zmizí a je jedno, zda-li byl člověk bohatý, chudý, fešák nebo planá myška; jednoho dne bude zabalen do rubáše a uložen do hrobu. Po tomto životě následuje smrt a po ní život, který je mnohem, mnohem delší.
Náš seriál PRAVDA O ŽIVOTĚ TOHOTO SVĚTA nabízí vysvětlení, pokud jde o podstatu lidského života.
Lidský život je krátký a klamný; naše touhy se zdají být zajímavé a plné slibů, opak je však pravdou. PRAVDA O ŽIVOTĚ TOHOTO SVĚTA nám umožní pohled na náš vlastní život v jeho pravé podobě.
Ať nám všem Bůh ukáže cestu, dá nám odvahu se po ní vydat a také na ní zůstat. Ámen.
,,ALLÁHŮV SLIB JE VĚRU PRAVDIVÝ. AT VÁS NEOKLAME ŽIVOT POZEMSKÝ....” (31:34)
(www.harunyahya.com)
