Pohádka o vile
Jednoho dne malý kousek hlíny ležící mezi kameny neúrodné pustiny při dešti zmokl a navlhl. Hlína se smíchala s okolními kamínky, v zemi byla prohlubeň obdelníkového tvaru a když vyšlo sluníčko, směska ztvrdla a vznikla první cihla. Po hrubých kamenech nebylo ani památky a cihla byla dokonale hladká. Tento proces trval milióny let. Cihla pak čekala v nezměněném tvaru na vznik dalších cihel. Jako zázrakem byla stále stejně pevná jako ony. Když vzniklo hodně cihel, tak se podle toho, jak foukal vítr, naskládaly do řad a jedna na druhou; občas jim hodně pomohlo náhodné tornádo. Mezitím přírodním procesem vznikl cement. V pravý čas vklouzl mezi cihly a dokonale je k sobě připojil. Na konci tohoto procesu byla hotová vila s napojenou elektřinou, vodou i plynem. Vevnitř byla samý mramor a stropy zdobily italské fresky. Celý dům byl skvěle zaizolovaný a po nějaké době vedle něj vznikl také bazén a vytvořila se zahrada. Teorie evoluce je stejně absurdní jako tato pohádka o vile. Nic nemůže vzniknout samo a z ničeho. Vila na obrázku je dokonalost sama, výpadky proudu nemá téměř nikdy, všechny nutné opravy jsou provedeny do 3 dnů a ochranu jí zajišťuje nejnovější bezpečnostní systém. Ale tělo člověka funguje neustále, obnovuje a ,,opravuje" se samo a jeho ,,ochranné armádě" není rovno; všechny jeho systémy jsou zkrátka mnohem lépe řešeny a vyrobeny z kvalitnějších materiálů, než systémy v oné vile. Jestliže méně dokonalá vila nemůže vzniknout sama, není tedy nesmyslné tvrdit, že dokonalý člověk vznikl sám? |
