Koordinace lidského těla
Veškeré orgány v lidském těle fungují v naprosté harmonii a mají jediný cíl: udržení těla při životě. I sebemenší pohyb, jako je třeba nádech či úsměv, je výsledkem úžasné spolupráce v našem těle.
V lidském těle existuje složitý a dopodrobna propracovaný systém, který pracuje ve dne v noci. Představme si, co se musí stát, abychom mohli udělat jeden krok. Naše kostra, svaly i nervová soustava se musí ,,domluvit" a tento pohyb umožnit.
Vysvětleme si nyní jak taková domluva funguje. Základní informace pochází z očí, centra rovnováhy ve středním uchu, dále svalů, kloubů a kůže. Každou sekundu lidský mozek zpracovává milióny informací; tyto informace jsou shodnoceny a podle nich se dojde k rozhodnutí. Člověk si ani neuvědomuje jakou rychlostí jeho tělo pracuje. Každý pohyb, slovo, krok i slza jsou pro nás běžné a provádíme je s naprostou lehkostí. A ani nevíme o tom, že i pro malé pousmání je zapotřebí 17 svalů. A pro každý krok je zapotřebí koordinace 54 svalů - v nohou, šlapkách, bocích a zádech.
Představme si dále, že bychom rádi zvedli ruku. Zaznamenáme pohyb v rameni, bicepsy a tricepsy, tedy přední a zadní svaly nad loktem, se zatínají a povolují a svaly na předloktí otáčí koncem ruky s prstama. Člověk si to vůbec neuvědomí když rychle zvedne ruku ale tisíce receptorů ve svalech ve zlomku sekundy předávají informace o pohybu a momentální pozici jednotlivých svalů do centrální nervové soustavy a ta dává svalům pokyny, co mají dělat dál. A my jsme jen zvedli ruku!
A co by se stalo, kdyby jedna jediná součást tohoto přesunu informací nefungovala? Člověk by se chtěl třeba usmát, ale udělal by jen grimasu; nebo by chtěl vykročit kupředu, ale místo toho by se svalil na zem.
Nic takového se ale nestane. Člověk se rodí dokonalým a proto, aby jeho tělo skvěle fungovalo, on sám nemusí udělat vůbec nic.
Proto je třeba mít na paměti, že člověku bylo jeho tělo i jeho život darován Bohem. Neměl by tedy být arogantní ani pyšný na svůj vzhled či inteligenci, neboť na tom sám neměl žádnou zásluhu a každý člověk je jiný a žáden dar není navěky. Bůh si ho jednou vezme zpátky a bude se vyptávat, co jsme s ním dělali.
,,A vše, co vám bylo dáno, je pouze dočasným užíváním života pozemského a jeho ozdobou; a to, co je u Alláha, je lepší a trvalejší. Což to nepochopíte?" (28:60)
(Z článků Haruna Yahyi)
Veškeré orgány v lidském těle fungují v naprosté harmonii a mají jediný cíl: udržení těla při životě. I sebemenší pohyb, jako je třeba nádech či úsměv, je výsledkem úžasné spolupráce v našem těle.
V lidském těle existuje složitý a dopodrobna propracovaný systém, který pracuje ve dne v noci. Představme si, co se musí stát, abychom mohli udělat jeden krok. Naše kostra, svaly i nervová soustava se musí ,,domluvit" a tento pohyb umožnit.
Vysvětleme si nyní jak taková domluva funguje. Základní informace pochází z očí, centra rovnováhy ve středním uchu, dále svalů, kloubů a kůže. Každou sekundu lidský mozek zpracovává milióny informací; tyto informace jsou shodnoceny a podle nich se dojde k rozhodnutí. Člověk si ani neuvědomuje jakou rychlostí jeho tělo pracuje. Každý pohyb, slovo, krok i slza jsou pro nás běžné a provádíme je s naprostou lehkostí. A ani nevíme o tom, že i pro malé pousmání je zapotřebí 17 svalů. A pro každý krok je zapotřebí koordinace 54 svalů - v nohou, šlapkách, bocích a zádech.
Představme si dále, že bychom rádi zvedli ruku. Zaznamenáme pohyb v rameni, bicepsy a tricepsy, tedy přední a zadní svaly nad loktem, se zatínají a povolují a svaly na předloktí otáčí koncem ruky s prstama. Člověk si to vůbec neuvědomí když rychle zvedne ruku ale tisíce receptorů ve svalech ve zlomku sekundy předávají informace o pohybu a momentální pozici jednotlivých svalů do centrální nervové soustavy a ta dává svalům pokyny, co mají dělat dál. A my jsme jen zvedli ruku!
A co by se stalo, kdyby jedna jediná součást tohoto přesunu informací nefungovala? Člověk by se chtěl třeba usmát, ale udělal by jen grimasu; nebo by chtěl vykročit kupředu, ale místo toho by se svalil na zem.
Nic takového se ale nestane. Člověk se rodí dokonalým a proto, aby jeho tělo skvěle fungovalo, on sám nemusí udělat vůbec nic.
Proto je třeba mít na paměti, že člověku bylo jeho tělo i jeho život darován Bohem. Neměl by tedy být arogantní ani pyšný na svůj vzhled či inteligenci, neboť na tom sám neměl žádnou zásluhu a každý člověk je jiný a žáden dar není navěky. Bůh si ho jednou vezme zpátky a bude se vyptávat, co jsme s ním dělali.
,,A vše, co vám bylo dáno, je pouze dočasným užíváním života pozemského a jeho ozdobou; a to, co je u Alláha, je lepší a trvalejší. Což to nepochopíte?" (28:60)
(Z článků Haruna Yahyi)