Neobvyklý lovec - mucholapka hmyzožravá
Ve Svatém Koránu v části Húd (sura Hud) v 7. verši Bůh říká, že je to On, kdo poskytuje obživu všemu živému, že jim poskytuje aspoň to minimum potřebné k životu: ,,A není jediného tvora, který se pohybuje na zemi, jehož obživu neskýtá Allah. A On zná jeho přechodný i stálý příbytek. A to vše je v Knize jasné zapsáno.” (11:7)
A když se podíváme kolem sebe, jak zvířata a rostliny žijí, není těžké si uvědomit, že to tak skutečně je. Veškeré jídlo, které jíme i pití, které pijeme, bylo stvořeno a následně vyrobeno. Platí to o vodě, chlebu, ovoci i zelenině... Zamysleme se například nad pomerančem. Roste a zraje na stromě, pochází tedy z masy dřeva. Strom z půdy absorbuje minerály a vodu a také energii ze slunce. Výsledkem jsou pomeranče, které jsou pro člověka velmi užitečné - opravdu chutné, zdravé a při konzumaci příjemně voní. Za zmínku také stojí jejich estetické a ochranné balení.
Jak to strom dělá, že urodí? A proč jsou jeho plody pro člověka tak dobré? A proč veškeré ovoce i zelenina uzrávají přesně v době, kdy jejich vitamíny jsou pro člověka nejvíce potřebné? A proč jsou tak chutné; proč třeba nejsou sice užitečné, ale s pachutí? A proč hezky voní, proč nepáchnou?
Ano, každý strom je pouhým kmenem; horou dřeva, která sama o sobě nedokáže vůbec nic. A přesně tak, jak Bůh v úrodě poskytuje obživu člověku, stejně poskytuje obživu i zvířatům a všemu ostatnímu, co žije. A mnohé z těchto způsobů, jsou skutečně ohromující. Jedinečnost stvoření a Boží Genialita jsou viditelné všem, kdo aspoň trochu přemýšlí.
O některých zvířatech a jejich neobvyklému způsobu lovu jsme hovořili v předešlých článcích. Nejsou to ale jen zvířata, která musí lovit. Masožravé rostliny se živí hmyzem, který si samy nalákají a lapnou. Jednou z takových rostlin je mucholapka hmyzožravá.
Ve Svatém Koránu v části Húd (sura Hud) v 7. verši Bůh říká, že je to On, kdo poskytuje obživu všemu živému, že jim poskytuje aspoň to minimum potřebné k životu: ,,A není jediného tvora, který se pohybuje na zemi, jehož obživu neskýtá Allah. A On zná jeho přechodný i stálý příbytek. A to vše je v Knize jasné zapsáno.” (11:7)
A když se podíváme kolem sebe, jak zvířata a rostliny žijí, není těžké si uvědomit, že to tak skutečně je. Veškeré jídlo, které jíme i pití, které pijeme, bylo stvořeno a následně vyrobeno. Platí to o vodě, chlebu, ovoci i zelenině... Zamysleme se například nad pomerančem. Roste a zraje na stromě, pochází tedy z masy dřeva. Strom z půdy absorbuje minerály a vodu a také energii ze slunce. Výsledkem jsou pomeranče, které jsou pro člověka velmi užitečné - opravdu chutné, zdravé a při konzumaci příjemně voní. Za zmínku také stojí jejich estetické a ochranné balení.
Jak to strom dělá, že urodí? A proč jsou jeho plody pro člověka tak dobré? A proč veškeré ovoce i zelenina uzrávají přesně v době, kdy jejich vitamíny jsou pro člověka nejvíce potřebné? A proč jsou tak chutné; proč třeba nejsou sice užitečné, ale s pachutí? A proč hezky voní, proč nepáchnou?
Ano, každý strom je pouhým kmenem; horou dřeva, která sama o sobě nedokáže vůbec nic. A přesně tak, jak Bůh v úrodě poskytuje obživu člověku, stejně poskytuje obživu i zvířatům a všemu ostatnímu, co žije. A mnohé z těchto způsobů, jsou skutečně ohromující. Jedinečnost stvoření a Boží Genialita jsou viditelné všem, kdo aspoň trochu přemýšlí.
O některých zvířatech a jejich neobvyklému způsobu lovu jsme hovořili v předešlých článcích. Nejsou to ale jen zvířata, která musí lovit. Masožravé rostliny se živí hmyzem, který si samy nalákají a lapnou. Jednou z takových rostlin je mucholapka hmyzožravá.
Její způsob lovu je následovný: Rostlinka, která vypadá jako spojené dlaně, je krásně zabarvená, nádherně voní a vevnitř má několik chloupků. Hladová moucha hledající nektar ji snadno najde i mezi spoustou dalších květin a této krasavici mezi rostlinama zkrátka nemůže odolat. Sedne si na okvětní lístek, a zatímco leze do středu květu, zavadí o nenápadný chloupek. Kytka se rychle zavře a vytvoří těsnou klec, ze které se moucha nemůže dostat ven. Pak začne vylučovat do květu tekutinu, která tělo mouchy promění na želé, které se pak do rostliny vsákne.
Rychlost, s jakou je mucholapka schopna zavřít svůj květ, je neuvěřitelná. Zkuste si dát dlaně dohromady a jestliže vám na ně sedne moucha, tak je co nejrychleji zavřete. Chytli jste ji? Asi ne, ale mucholapka s tím nemá nejmenší problém.
Nemá kosti ani svaly, tak jak to dělá?
Vědeckým výzkumem se zjistilo, že toto náhlé chňapnutí funguje na bázi elektrických signálů. Moucha se dotkne jednoho nebo více chloupků, tento pohyb je zachycen malým čidlem pod chloupkem. Čidlo na pohyb zareaguje tak, že začne vysílat el. signály, které procházejí květem ve vlnách. Tyto vlny dojdou k pohybovým buňkám, které umožní nenadálé uzavření květu.
Způsob, jakým se květ zavírá, tedy jeho mechanika, je také zajímavá. Jakmile buňky v rostlině zaregistrují elektrický signál, ty, které jsou uvnitř pasti se odvodňují a splaskávají a prostor v pasti se zmenšuje; venkovní buňky vodu nasávají a zvětšují svůj objem a sílu celé pasti. Uvězněná moucha svou snahou se vyprostit způsobuje další elektrické signály a její vězení se stává menším a menším. Pak začnou pracovat trávicí žlázy, které mouchu usmrtí a pomalu rozpustí. Rostlina se tedy živí ,,hmyzí polévkou”. Potom, co je celá polévka vypita, past se znovu otevře.
Další zajímavou vlastností je to, že se tato mucholapka nikdy nezavírá zbytečně; třeba kdyby na ni náhodou něco káplo. Pro spuštění mechanismu uzavření pasti potřebuje DVA doteky po sobě.
A nyní, když už známe celý způsob lovu této úžasné rostliny, se nad tím trochu zamysleme. Je evidentní, že vynechání jakéhokoliv stádia lovu (nalákání hmyzu líbivým vzhledem a vůní, uvěznění, usmrcení kořisti a její sežrání), by pro tuto rostlinu znamenalo smrt. Kdyby třeba na pasti neměla chloupky, nemohla by se zavřít. Kdyby jí chyběly trávicí žlázy, uvěznila by mouchu, ale ikdyby ji věznila navěky, nemohla by ji vstřebat. Jednoduše řečeno, kdyby kterákoliv část jejího systému chyběla, rostlina by odumřela.
Od chvíle, kdy tento druh rostlin byl stvořen, měly všechny tyto rostliny stejný systém získávání potravy. Je nepředstavitelné, že by se tato rostlina dříve živila z půdy, jako jiné rostliny, pak si to rozmyslela a začala najednou lovit. Takové náhody neexistují. Rostliny nemají schopnost myslet a nic nevzniká z ničeho. Mucholapka hmyzožravá neví, že potřebuje lovit, ani to, že loví vlastně pořád. Byla takto stvořena a bez vlastního přičinění žije, chytá hmyz, rozpouští jejich těla a krmí se, aby mohla dále žít.
(Z článků Haruna Yahyi)
Rychlost, s jakou je mucholapka schopna zavřít svůj květ, je neuvěřitelná. Zkuste si dát dlaně dohromady a jestliže vám na ně sedne moucha, tak je co nejrychleji zavřete. Chytli jste ji? Asi ne, ale mucholapka s tím nemá nejmenší problém.
Nemá kosti ani svaly, tak jak to dělá?
Vědeckým výzkumem se zjistilo, že toto náhlé chňapnutí funguje na bázi elektrických signálů. Moucha se dotkne jednoho nebo více chloupků, tento pohyb je zachycen malým čidlem pod chloupkem. Čidlo na pohyb zareaguje tak, že začne vysílat el. signály, které procházejí květem ve vlnách. Tyto vlny dojdou k pohybovým buňkám, které umožní nenadálé uzavření květu.
Způsob, jakým se květ zavírá, tedy jeho mechanika, je také zajímavá. Jakmile buňky v rostlině zaregistrují elektrický signál, ty, které jsou uvnitř pasti se odvodňují a splaskávají a prostor v pasti se zmenšuje; venkovní buňky vodu nasávají a zvětšují svůj objem a sílu celé pasti. Uvězněná moucha svou snahou se vyprostit způsobuje další elektrické signály a její vězení se stává menším a menším. Pak začnou pracovat trávicí žlázy, které mouchu usmrtí a pomalu rozpustí. Rostlina se tedy živí ,,hmyzí polévkou”. Potom, co je celá polévka vypita, past se znovu otevře.
Další zajímavou vlastností je to, že se tato mucholapka nikdy nezavírá zbytečně; třeba kdyby na ni náhodou něco káplo. Pro spuštění mechanismu uzavření pasti potřebuje DVA doteky po sobě.
A nyní, když už známe celý způsob lovu této úžasné rostliny, se nad tím trochu zamysleme. Je evidentní, že vynechání jakéhokoliv stádia lovu (nalákání hmyzu líbivým vzhledem a vůní, uvěznění, usmrcení kořisti a její sežrání), by pro tuto rostlinu znamenalo smrt. Kdyby třeba na pasti neměla chloupky, nemohla by se zavřít. Kdyby jí chyběly trávicí žlázy, uvěznila by mouchu, ale ikdyby ji věznila navěky, nemohla by ji vstřebat. Jednoduše řečeno, kdyby kterákoliv část jejího systému chyběla, rostlina by odumřela.
Od chvíle, kdy tento druh rostlin byl stvořen, měly všechny tyto rostliny stejný systém získávání potravy. Je nepředstavitelné, že by se tato rostlina dříve živila z půdy, jako jiné rostliny, pak si to rozmyslela a začala najednou lovit. Takové náhody neexistují. Rostliny nemají schopnost myslet a nic nevzniká z ničeho. Mucholapka hmyzožravá neví, že potřebuje lovit, ani to, že loví vlastně pořád. Byla takto stvořena a bez vlastního přičinění žije, chytá hmyz, rozpouští jejich těla a krmí se, aby mohla dále žít.
(Z článků Haruna Yahyi)