,,...On je Mocný, Nejvýš Odpouštějící, jenž stvořil sedm nebes souměrných. Ve stvoření Milostivého Boha nespatříš nesrovnalost žádnou. Podívej se znova, vidíš snad trhlinu nějakou? Nuže, podívej se znova a ještě jednou a pohled tvůj se k tobě vrátí zmaten a zmožen.“ (67:3-5)
Ve stvoření Milostivého Boha nespatříš nesrovnalost žádnou. Zní to asi zvláštně, když vezmeme v potaz to, kolik žen je dnes nespokojeno se svým vzhledem. Odborníci odhadují, že ve vyspělém světě se více než polovina žen považuje za ošklivé. Průzkumy veřejného mínění navíc ukazují, že valná většina žen se cítí být pod tlakem, aby vypadaly co nejlíp. Výsledkem je, že touha po kráse a snaha o její naplnění, opravdu nezná meze. Nakoukněte do kteréhokoliv časopisu a není pochyb, že tam najdete hned několik tipů, jak vypadat dobře a být IN, hned vedle je pak pár reklam na zaručené prostředky na vyhlazení vrásek, najdete tam krémy propagující věčné mládí; krása se zkrátka stala výrobním artiklem. Soutěže krásy jsou velmi ziskové a narozdíl od všeobecného mínění, je jich čím dál víc. Trh s kosmetikou je světovým miliardovým průmyslem a poptávka po plastické chirurgii roste nebývalým tempem ze dne na den. Všechna tři průmyslová odvětví mají tendence propagovat standartní myšlenku krásy: štíhlá, vlasatá, nejčastěji bílá barbína. Nátlak na ženy, aby vyhovovaly této představě, jsou obrovské a je velmi těžké pro ženy se odprostit od těchto ideálů a být sama sebou. Ženy z vyspělých zemí si stěžují na nerovnoprávnost a ztrátu respektu ze strany mužů, ale jsou to především ony samy, které dopustily to, aby se světová veřejnost na ženu dívala pouze jako na krásný objekt, který je na světě hlavně proto, aby těšil oko mužů, ze kterých tento přístup vytváří přirozené lovce. Ženy si rády přivstanou, aby se mohly namalovat a vyfoukat si vlasy, sledují módní trendy, rády dávají své přednosti na odiv a jsou zklamané, když se vytoužené reakce okolí nedočkají. I ten nejmenší špíček je mrzí a každá vráska musí okamžitě zmizet pod nánosem makeupu. Je to situace neblahá, mnoho žen si nad ní posteskne a psychologické újmy spojené s nekonečnou snahou každé ženy aby byla co nejkrásnější, věčně mladá a štíhlá, jsou nevyčíslitelné. Podíváme-li se na kteroukoliv soutěž Miss, vyhraje v ní, podobně jako bohužel i v reálném životě, ta, co má nejdelší nohy a nejkrásnější vlasy i tvář. A těm, které se na pomyslné příčce krásy nedokážou udržet nebo ji nikdy ani nedosáhly, zbývá jen deprese a komplexy.
Ve skutečnosti však - a takové je i islámské pojetí - krása není pouze fyzická. Krása je ve všem. Je tedy Boží Moudrostí, že Bůh stvořil některé lidi malé, některé vyšší, někteří jsou snědí, jiní černí, další bílí.. Někteří jsou štíhlí, někteří objemnější... Ale každý člověk je dokonalý a vzhledný sám o sobě a nikdo není a neměl by být více privilegovaným člověkem, podle toho, jak vypadá. A ti, kteří jsou skutečně krásní by měli být Bohu vděčni, snažit se zdokonalit si také svůj charakter a uvědomit si, že jim krásu může Bůh kdykoliv odebrat. Krása a vzhled jako takový je zkouškou od Boha a kolik lidí zničilo samo sebe jen kvůli vzhledu! Kolik hereček a modelek bylo a je využíváno právě jen proto, protože jsou krásné; a kdyby se jim dneska něco stalo a najednou by už krásné nebyly, tak už by si jich nikdo ani nevšiml.. kolik jich skončilo u alkoholu a drog, když se v rámci rozvíjení kariéry vydaly po cestě , kterou jim nabídli ředitelé a významní muži z branže - skákat z náruče do náruče a dostat se tak, kam je třeba... a kolik jich zaplatilo i vlastním životem za svou krásu, podávanou na odiv. A není to vina krásy, či jen žen samotných ale v prvé řadě vlivných mužů a také společnosti, která takové jednání se ženami dovolí a podporuje.
Člověk by tedy měl být smířen s tím, jak vypadá a mít napaměti, že ho takhle stvořil Bůh; proto každá snaha namířená ke změně tvaru nosu či velikosti prsou, je vlastně ukázkou nespokojenosti člověka s tím, co pro něj Bůh, ohledně jeho vzhledu, vybral. Člověk by neměl věnovat přehnanou pozornost svému vzhledu a pamatovat na to, že Bůh stvořil lidi s různými preferencemi, co se nelíbí jednomu, je pro druhého krásou nesmírnou. Nazývat sám sebe či jiného člověka škaredým, je tedy povrchní a scestné a je evidentní, že v zemích, kde žije mnoho věřících lidí, jsou tlaky na ženy, a také na muže (!) v tomto směru mnohem menší.
To samozřejmě neznamená, že by se člověk neměl o sebe starat; naopak, měl by nosit hezké věci a boty, mít dobrý sestřih, jíst zdravě a cvičit.. Žena by se měla snažit, aby doma pro manžela vypadala dobře (aby neměl pocit, že to, co vidí venku, je hezčí a lepší) a pravdou je, že i muslimky válčí s ideály marketingových médií o tom, jak by žena měla vypadat, ale je třeba si uvědomit, že zajetí krásných těl a tváří dnešní doby je důsledkem neuvěřitelné touhy po penězích, živení chtíče mužů po krásných ženách (a nejsou to téměř výhradně muži, kteří hýbou pákami médií a světových koncernů?) a v neposlední řadě velkolepým podvodem.
Satan Bohu přislíbil, že bude v lidech vytvářet marné touhy a od pradávna až do dneška se mu to bohužel velmi daří.
,, I řekl satan: „Věru si vezmu určitou část ze služebníků Tvých a dám jim zbloudit a vzbudím v nich vášně a nařídím jim, aby uřezávali uši dobytku a nařídím jim, aby hyzdili stvoření Boží!" Ten, kdo si bere satana jako ochránce místo Boha, ten utrpí ztrátu zjevnou." (4:119)
Kéž nás Bůh ochrání před falší a věru je to On, kdo k pravdě vede.