Jak loví lovčík vodní
Pavouci často loví svou kořist i na naprosto nečekaných místech. Lovčík vodní, jak jméno napovídá, loví u vody. Má rád plytkou vodu, proto se nachází hlavně u bažin a příkopů. Většinu svého času tráví na břehu tkaním pavučin, které rozprostírá kolem sebe. Má to dva účely - únikovou cestu v případě nebezpečí a označení svého teritoria.
Nejčastěji loví tak, že položí čtyři nohy na vodu a zbytkem nohou se drží břehu. Nohy, které má na vodě, si ještě předtím natřel vodotěsnou látkou, kterou vylučuje kusadly. Opatrně položí přední nohy na vodu, kusadla a tykadla ponoří opatrně tak, aby nevytvořil ani sebemenší vlnku. V této pozici pak nehybně čeká, až nohama ucítí nějaký pohyb ve vodě a kouká kolem sebe. K tomu, aby se uživil, potřebuje mnohem větší rybu, než je on sám. Když se k němu kořist přiblíží na max. vzdálenost 1.5 cm, pavouk se rychle ponoří, nohama rybu chytí a kousne ji jedovatými kusadly. Ryba, která je oproti němu obrovská, se bude snažit stáhnout ho pod hladinu; proto se pavouk hned po kousnutí otáčí na záda, aby to pro ni bylo těžší. Jeho jed rychle účinkuje; a nejenže kořist usmrtí, ale také změní její vnitřní orgány na polévku, aby se dobře trávily. Mrtvou rybu pak vytáhne na břeh a sní. (Science and Technology Gorsel Science and Technology Encyclopedia, p. 494, 495)
A nyní namysl přichází hned několik otázek: Jak tento pavouk ví, že když si namaže nohy svým mazem, takže se udrží nad hladinou? A jak přišel k onomu mazu? Zná na něho recept nebo výrobní postup? Určitě ne, neboť něco tak skvělého a 100% užitečného je samozřejmě výsledkem inteligentního designu. Jako každý jiný živočich, i lovčík vodní má všechno to, co potřebuje, přímo u sebe a chová se ,,chytře’‘, protože mu to vnukl Bůh.
V jednom verši ve Svatém Koránu Bůh říká, že všem tvorům poskytuje obživu On:
,,A není jediného tvora, který se pohybuje na zemi, jehož obživu neskýtá Alláh. A On zná jeho přechodný i stálý příbytek. A to vše je v Knize jasné zapsáno.’‘ (11:7)
(Z článků Haruna Yahyi)
Pavouci často loví svou kořist i na naprosto nečekaných místech. Lovčík vodní, jak jméno napovídá, loví u vody. Má rád plytkou vodu, proto se nachází hlavně u bažin a příkopů. Většinu svého času tráví na břehu tkaním pavučin, které rozprostírá kolem sebe. Má to dva účely - únikovou cestu v případě nebezpečí a označení svého teritoria.
Nejčastěji loví tak, že položí čtyři nohy na vodu a zbytkem nohou se drží břehu. Nohy, které má na vodě, si ještě předtím natřel vodotěsnou látkou, kterou vylučuje kusadly. Opatrně položí přední nohy na vodu, kusadla a tykadla ponoří opatrně tak, aby nevytvořil ani sebemenší vlnku. V této pozici pak nehybně čeká, až nohama ucítí nějaký pohyb ve vodě a kouká kolem sebe. K tomu, aby se uživil, potřebuje mnohem větší rybu, než je on sám. Když se k němu kořist přiblíží na max. vzdálenost 1.5 cm, pavouk se rychle ponoří, nohama rybu chytí a kousne ji jedovatými kusadly. Ryba, která je oproti němu obrovská, se bude snažit stáhnout ho pod hladinu; proto se pavouk hned po kousnutí otáčí na záda, aby to pro ni bylo těžší. Jeho jed rychle účinkuje; a nejenže kořist usmrtí, ale také změní její vnitřní orgány na polévku, aby se dobře trávily. Mrtvou rybu pak vytáhne na břeh a sní. (Science and Technology Gorsel Science and Technology Encyclopedia, p. 494, 495)
A nyní namysl přichází hned několik otázek: Jak tento pavouk ví, že když si namaže nohy svým mazem, takže se udrží nad hladinou? A jak přišel k onomu mazu? Zná na něho recept nebo výrobní postup? Určitě ne, neboť něco tak skvělého a 100% užitečného je samozřejmě výsledkem inteligentního designu. Jako každý jiný živočich, i lovčík vodní má všechno to, co potřebuje, přímo u sebe a chová se ,,chytře’‘, protože mu to vnukl Bůh.
V jednom verši ve Svatém Koránu Bůh říká, že všem tvorům poskytuje obživu On:
,,A není jediného tvora, který se pohybuje na zemi, jehož obživu neskýtá Alláh. A On zná jeho přechodný i stálý příbytek. A to vše je v Knize jasné zapsáno.’‘ (11:7)
(Z článků Haruna Yahyi)
