Příběhy ze Sýrie - Hamid
24-letý Hamid Šurbadži je prý jedním z těch, kteří měli štěstí. Na třetí pokus se mu podařilo dostat se do Evropy přes
Středozemní moře.
Hamid studoval francouzskou literaturu na univerzitě v Damašku, když v Sýrii propukla revoluce. On - stejně jako mnoho
dalších - usoudil, že se v Damašku dál žít nedá; hromadné zabíjení obyvatel, protestujících proti režimu Bašára Assada,
bombardování a odstřely obyvatel bez rozdílu byly na denním pořádku. Poslední kapkou bylo když se dozvěděl, že ho hledá
státní bezpečnost kvůli účasti na pokojných protestech v prvním roce nepokojů, tedy 2011.
,,Už se to dále nedalo snášet”, řekl Hamid. Naše část města zvaná Darya byla celá zničena
bombardováním, několik členů naší rodiny bylo zabito. Bezpečnostní síly zabijí kohokoliv,
policie nikoho neochrání. Normální život neexistuje, celá naše rodina byla buď zabita,
uvězněna nebo už ze Sýrie utekla.
Odchod ze Sýrie
Jeho dlouhá cesta začala odjezdem přes Lebanon do Káhiry v Egyptě. Uvažoval, že by tam mohl najít práci ale situace v Egyptě byla také kritická. Přesto se tam snažil zůstat; uvědomoval si, že se tam domluví a není to zas tak daleko od domova, ale po 5 týdnech pobytu bylo jasné, že v Egyptě zůstat nemůže.
Rozhodl se tedy odcestovat do Lybie a odtamtud do Evropy. Cesta k egyptským hranicím s Lybií byla dlouhá a náročná a
hraniční přechody byly neprůchodné. Dva dny pochodoval kolem hraniční čáry v naději, že se mu podaří
proklouznout do Egypta.
Pohraniční stráž ho však chytla, byl obviněn z džihádu a uvězněn na několik dní v egyptském žaláři. Po propuštění se mu
podařilo dostat do Tripoli v Lybii; sehnal tam práci a po sedmi měsících šetření měl dost peněz na zaplacení pašerákům
za cestu přes Středozemní moře.
Vydal se pak do pobřežního města Zowara nedaleko Tuniska, kde se setkal s pašerákem. Zaplatil a 4 týdny čekal na místo v
lodi. Když vypluli, lybijské pobřežní hlídky na loď zaútočily, všechny lidi odvezli na břeh a na dva dny je zadrželi.
Po propuštění Šurbadži zůstával v Zowara a seznámil se tam s dalším pašerákem. Ten mu řekl,
že mu zajistí místo na lodi za 1 000 dolarů a odplutí bylo naplánováno v následujících
pár dnech. Datum se ale pořád odkládal, pašeráci sháněli co nejvíce lidí. Když konečně
nastal den cesty, u pláže kotvila loď, která nebyla delší než 12 metrů a byla stavěna tak pro
15 lidí. Pašeráci do ní nechali nastoupit téměř 200 lidí. Loď byla tak plná, že se posunuli jen
kousek od břehu, kde strávili následujících 30h v nejistotě co bude dál, zatímco pašeráci řešili,
co mají dělat. Pak je zahlédli lybijští pohraničníci a připlul egyptský záchranný člun, který
je všechny odvezl zpátky do Zowary. ,,Byl jsem z toho nešťastný; řekl Hamid. ,,Všechny peníze,
co jsem ušetřil, byly pryč.”
Ve vlnách
Třetí pokus byl úspěšný ale také nejstrašlivější. ,,Nastoupil jsem na loď a po mně nastupovali
stále další a další lidé, mnoho jich pašeráci zavedli do podpalubí. Později jsem se dozvěděl,
že na mé lodi cestovalo 730 lidí. Rozdělili nás; afričany poslali do podpalubí, kde byly motory
a velké horko a na palubě zůstali Palestinci, Syřani a Libanonci,” vysvětlil Hamid. Loď plně
naložena lidmi a s velkým přetížením vyplula. Po několika hodinách plavby do lodi začala
pronikat voda a pomalu se potápěla. ,,Vybírali jsme vodu kýbly následujících 24 hodin plavby
nonstop. Pak jsme zahlédli helikoptéru. Přiletěla k nám a zase odletěla. Hned na to se na
obzoru objevil obrovský parník s dánskou vlajkou, který se rychle přibližoval. Když už byl
na dosah a snažili jsme k jeho boku přirazit naši loď, kapitán naši lodi - pokud se vůbec takto
dá pašeráka nazvat - narazil přídí do parníku a loď se začala potápět. Trvalo 30 minut, než
loď zmizela pod hladinou. Celou tu dobu nám nikdo nepomohl, lidé skákali v hrůze z lodi,
mnoho jich neumělo plavat a mnoho se jich nestihlo dostat z podpalubí ven. Poté co jsem
vyskočil z lodi, doplaval jsem k boku parníku a otočil jsem se. Za mnou byla děsivá scéna,
lidé křičeli, a drali se jeden přes druhého. Poté z parníku sestoupil záchranný tým a s pomocí
maltézské pobřežní stráže, která mezitím také doplula na místo, následujících pět hodin
vytahovali lidi z moře. Pro některé však už bylo pozdě. 39 lidí zahynulo, někteří se utopili ale
většina se udusila kouřem v podpalubí.”
Záchranný člun je odvezl na Sicílii, odkud se pak Hamid dostal vlakem do Milána. Za pomocí
kontaktů, které navázal po cestě, se nechal převézt přes půlku Evropy do Německa, kde pak
šel na policii a zažádal o azyl. Ten mu byl uznán a v současné době Hamid chodí do školy
na němčinu; doufá že v brzké době bude schopen začít pracovat a v budoucnu by se rád vrátil
na vysokou školu, aby dokončil studium francouzské literatury. Pokud by se situace v Sýrii
změnila, rád by se vrátil zpátky domů.
Středozemní moře.
Hamid studoval francouzskou literaturu na univerzitě v Damašku, když v Sýrii propukla revoluce. On - stejně jako mnoho
dalších - usoudil, že se v Damašku dál žít nedá; hromadné zabíjení obyvatel, protestujících proti režimu Bašára Assada,
bombardování a odstřely obyvatel bez rozdílu byly na denním pořádku. Poslední kapkou bylo když se dozvěděl, že ho hledá
státní bezpečnost kvůli účasti na pokojných protestech v prvním roce nepokojů, tedy 2011.
,,Už se to dále nedalo snášet”, řekl Hamid. Naše část města zvaná Darya byla celá zničena
bombardováním, několik členů naší rodiny bylo zabito. Bezpečnostní síly zabijí kohokoliv,
policie nikoho neochrání. Normální život neexistuje, celá naše rodina byla buď zabita,
uvězněna nebo už ze Sýrie utekla.
Odchod ze Sýrie
Jeho dlouhá cesta začala odjezdem přes Lebanon do Káhiry v Egyptě. Uvažoval, že by tam mohl najít práci ale situace v Egyptě byla také kritická. Přesto se tam snažil zůstat; uvědomoval si, že se tam domluví a není to zas tak daleko od domova, ale po 5 týdnech pobytu bylo jasné, že v Egyptě zůstat nemůže.
Rozhodl se tedy odcestovat do Lybie a odtamtud do Evropy. Cesta k egyptským hranicím s Lybií byla dlouhá a náročná a
hraniční přechody byly neprůchodné. Dva dny pochodoval kolem hraniční čáry v naději, že se mu podaří
proklouznout do Egypta.
Pohraniční stráž ho však chytla, byl obviněn z džihádu a uvězněn na několik dní v egyptském žaláři. Po propuštění se mu
podařilo dostat do Tripoli v Lybii; sehnal tam práci a po sedmi měsících šetření měl dost peněz na zaplacení pašerákům
za cestu přes Středozemní moře.
Vydal se pak do pobřežního města Zowara nedaleko Tuniska, kde se setkal s pašerákem. Zaplatil a 4 týdny čekal na místo v
lodi. Když vypluli, lybijské pobřežní hlídky na loď zaútočily, všechny lidi odvezli na břeh a na dva dny je zadrželi.
Po propuštění Šurbadži zůstával v Zowara a seznámil se tam s dalším pašerákem. Ten mu řekl,
že mu zajistí místo na lodi za 1 000 dolarů a odplutí bylo naplánováno v následujících
pár dnech. Datum se ale pořád odkládal, pašeráci sháněli co nejvíce lidí. Když konečně
nastal den cesty, u pláže kotvila loď, která nebyla delší než 12 metrů a byla stavěna tak pro
15 lidí. Pašeráci do ní nechali nastoupit téměř 200 lidí. Loď byla tak plná, že se posunuli jen
kousek od břehu, kde strávili následujících 30h v nejistotě co bude dál, zatímco pašeráci řešili,
co mají dělat. Pak je zahlédli lybijští pohraničníci a připlul egyptský záchranný člun, který
je všechny odvezl zpátky do Zowary. ,,Byl jsem z toho nešťastný; řekl Hamid. ,,Všechny peníze,
co jsem ušetřil, byly pryč.”
Ve vlnách
Třetí pokus byl úspěšný ale také nejstrašlivější. ,,Nastoupil jsem na loď a po mně nastupovali
stále další a další lidé, mnoho jich pašeráci zavedli do podpalubí. Později jsem se dozvěděl,
že na mé lodi cestovalo 730 lidí. Rozdělili nás; afričany poslali do podpalubí, kde byly motory
a velké horko a na palubě zůstali Palestinci, Syřani a Libanonci,” vysvětlil Hamid. Loď plně
naložena lidmi a s velkým přetížením vyplula. Po několika hodinách plavby do lodi začala
pronikat voda a pomalu se potápěla. ,,Vybírali jsme vodu kýbly následujících 24 hodin plavby
nonstop. Pak jsme zahlédli helikoptéru. Přiletěla k nám a zase odletěla. Hned na to se na
obzoru objevil obrovský parník s dánskou vlajkou, který se rychle přibližoval. Když už byl
na dosah a snažili jsme k jeho boku přirazit naši loď, kapitán naši lodi - pokud se vůbec takto
dá pašeráka nazvat - narazil přídí do parníku a loď se začala potápět. Trvalo 30 minut, než
loď zmizela pod hladinou. Celou tu dobu nám nikdo nepomohl, lidé skákali v hrůze z lodi,
mnoho jich neumělo plavat a mnoho se jich nestihlo dostat z podpalubí ven. Poté co jsem
vyskočil z lodi, doplaval jsem k boku parníku a otočil jsem se. Za mnou byla děsivá scéna,
lidé křičeli, a drali se jeden přes druhého. Poté z parníku sestoupil záchranný tým a s pomocí
maltézské pobřežní stráže, která mezitím také doplula na místo, následujících pět hodin
vytahovali lidi z moře. Pro některé však už bylo pozdě. 39 lidí zahynulo, někteří se utopili ale
většina se udusila kouřem v podpalubí.”
Záchranný člun je odvezl na Sicílii, odkud se pak Hamid dostal vlakem do Milána. Za pomocí
kontaktů, které navázal po cestě, se nechal převézt přes půlku Evropy do Německa, kde pak
šel na policii a zažádal o azyl. Ten mu byl uznán a v současné době Hamid chodí do školy
na němčinu; doufá že v brzké době bude schopen začít pracovat a v budoucnu by se rád vrátil
na vysokou školu, aby dokončil studium francouzské literatury. Pokud by se situace v Sýrii
změnila, rád by se vrátil zpátky domů.
