Příklady z Koránu o významu víry a vděku člověka
Bůh ve Svatém Koránu opakovaně zdůrazňuje, že veškerá potěšení na tomto světě jsou pouze přechodná. Vypráví příběhy dřívějších národů, mužů i žen, kterým daroval bohatství, slávu i vysoké postavení, ale jejich konec byl katastrofální, neboť byli buď nevěřící a nehledali smysl svého života anebo sice v Boha věřili, ale nebyli mu vděčni.
,,A vyprávěj jim podobenství o dvou mužích; jednomu z nich jsme darovali dvě zahrady s vinnou révou a obklopili je datlovými palmami a mezi oběma jsme umístili obilná pole.
A obě zahrady přinášely hojnost ovoce a nikdy jej nezklamaly. A způsobili jsme, že mezi nimi protékal potok.
A měl hojnost ovoce a při rozhovoru řekl svému příteli: ,,Jsem bohatší než ty majetkem a silnější v počtu mužů.”
A vstoupil do své zahrady a ukřivdil své duši říkaje: Nemyslím si, že toto někdy zanikne; a nemyslím si, že Hodina se kdy dostaví. A i kdybych byl k Pánu svému navrácen, pak věru tam naleznu lepší místo než je toto.”
Jeho druh mu při rozhovoru řekl: ,,Nevěříš v Toho, Jenž te stvořil z prachu, pak z kapky semene a potom tě ztvárnil v dokonalého člověka? Ale pokud jde o mne, já věřím, že Alláh jediný je Pánem mým a k Pánu svému nikoho nepřidružím.
A proč jsi neřekl, když jsi do své zahrady vstoupil: ,,Stane se jen to, co chce Alláh. A není moci kromě u Alláha? Když se ti zdá, že jsem chudší než ty majetkem i dětmi. Možná že mi Pán můj daruje něco lepšího, než je tvá zahrada a zasáhne ji (tvou zahradu) pohromou z nebe, takže se stane pustou a kluzkou zemí. Nebo její voda vsákne do země tak hluboko, že ji nebudeš moci nalézt.”
A stalo se tak a plody jeho byly zničeny a on začal lomit rukama nad tím, co na ni vynaložil a nad tím, žeje od základu zpustošena a volal: ,Kéž bych byl nikoho k Pánu svému nepřidružoval!’
A němel nikoho, kdo by mu pomohl proti Alláhovi, ani se nemohl bránit sám. A tehdy opora přichází jedině od Alláha, Skutečného Boha. On je Nejlepší v odměňování a nejlépe vede k cíli.”
A uveď jim podobenství o životě pozemském; podobá se vodě, kterou sesíláme z nebe a s níž se mísí rostlinstvo země; a potom se stane suchou, polámanou trávou, již větry roznesou. A Alláh má moc nade vším.
Bohatství a děti jsou ozdobou života pozemského. Ale dobré skutky, jež přetrvají, jsou v očích Pána tvého lepší, pokud jde o okamžitou odměnu i budoucí naději.” (18:33-47)
Dědičný hřích
Člověk, který se chlubí svým majetkem, na druhé působí směšně. Bohatství a moc jsou dary od Boha a kdykoliv si je Bůh může vzít zpět.
,,Zajisté je zkoušce podrobíme, podobně jako jsme zkoušce podrobili majitele zahrady, když přísahali, že ráno očešou všechno ovoce, a žádnou výjimku neučinili a neřekli: ,,Bude-li tomu chtít Bůh.” I navštívila ji návštěva od Pána tvého, zatímco spali. A ráno vypadala jako zahrada, která byla přes noc smetena. A za úsvitu na sebe volali: ,,Vydejte se časně z rána na svá pole, chcete-li sklidit úrodu.” I vydali se na cestu a mluvíce spolu polohlasem, říkali: ,,Jen aby k nám dnes nepřišel žádný ubožák.” A brzy ráno vyrazili, rozhodnuti dosáhnouti svého cíle. A když ji uviděli, zvolali: ,,Určitě jsme zabloudili!” ,,Nikoliv, byli jsme o všechno připraveni!” Ten nejlepší z nich řekl: ,,Což jsem vám neříkal; proč neslavíte Boha?” A nyní zvolali: ,,Sláva Pánu našemu, věru jsme zhřešili.” Potom se jedni z nich obrátili na druhé a vzájemně si vyčítali. Řekli: ,,Běda nám! Byli jsme vskutku vzpurní. Možná, že nám Pán náš dá výměnou lepší zahradu než je tato; poníženě Pána svého prosíme.”
Takový je trest na tomto světě. A trest na Onom světě je ještě větší. Kéž by to jen věděli!” (68:17-33)
Pozorný čtenář si jistě všimne, že tyto příklady nepojednávají o nevěřících, nýbrž o lidech, kteří v Boha věří, ale nejsou Mu za to vděčni. Jsou pyšní na to, co jim Bůh dal, ale úplně zapoměli, že majetek i bohatství musí sloužit jako prostředky na cestě do Ráje. Lidé tohoto typu potvrzují existenci Boha a jsou si vědomi Jeho Síly, ale jejich srdce jsou naplněna pýchou, ctižádostí a sobectvím.
Dalším příběhem je příběh Kárúna; byl pohádkově bohatý a toužil pouze po moci a postavení. Byl sice věřící, ale oddělil majetek od náboženství a tím přišel o požehnání ve svém životě:
,,Kárún byl jedním z lidu Mojžíšova, ale choval se vůči nim povýšeně. A dali jsme mu tolik pokladů, že by jeho klíče byly příliš těžké i pro skupinu silných mužů. Tehdy mu řekl jeho lid: ,,Nejásej příliš, neboť Alláh nemiluje ty, kteří příliš jásají. A hledej v tom, co ti Bůh daroval, příbytek života budoucího; nezapomínej na svoji účast v životě pozemském a čiň dobré jiným, tak jako Alláh učinil dobré tobě; a nezpůsobuj zlořády na zemi, neboť Alláh nemiluje ty, kteří zlořády způsobují.”
Řekl: ,,Toto mi bylo darováno jen díky vědění, jímž vládnu.”
Což nevěděl, že Alláh už před ním zničil pokolení, jež byla mocnější než on i bohatší? A provinilci nebudou dotazováni na zdůvodnění svých hříchů.
Tak předstoupil před svůj lid ve vší okázalosti. Ti, kteří toužili po životě pozemském, řekli: ,,Kéž bychom měli něco podobného tomu, co bylo dáno Kárúnovi! On věru je vlastníkem velkého bohatství.”
Ale ti, kterým se dostalo vědění, řekli: ,,Běda vám, odměna Alláhova je nejlepší pro ty, kteří věří a dobré skutky konají; a nedostane se jí nikomu kromě těch, kteří jsou neochvějní.”
Potom jsme způsobili, že země pohltila jeho i jeho dům; a neměl nikoho, kdo by mu pomohl proti Alláhovi, ani nebyl z těch, kteří by se pomoci dovolávat mohli.
A ti, kteří si ještě včera toužebně přáli být v jeho postavení, řekli: ,,Hle, je to věru Alláh, Kdo rozmnožuje obživu těm ze svých služebníků, kterým se Mu zlíbí, a omezuje ji tomu, komu chce. Kdyby k nám Alláh nebyl milostiv, dal by nás také zemí pohltit. Nevděční nikdy nebudou prospívat.”
Toto je Příbytek života budoucího! Dáváme ho těm, kteří se v zemi nad jiné nevynášeli a zkázu nešířili. A dobrý konec patří spravedlivým.” (28:77-84)
Hlavní přestupek, kterého se Kárún dopustil, bylo to, že si myslel, že je nezávislý na Bohu. Jak verš napovídá, nepopíral existenci Boží. Domníval se ale, že je dokonalejším stvořením než ostatní a že si svou moc i bohatství tímto zasloužil. Jeho moc i bohatství však byly dary od Boha. Všichni lidé jsou služebníky Boží a jejich moc, sláva, bohatství nebo chudoba, zdraví či nemoc, jsou pouze zkouškami a kdykoliv se jejich situace může změnit. Vše, co je člověku dáno, je Boží laskavost. Jestliže si to člověk uvědomuje, vždycky bude Bohu děkovat a ukazovat svůj vděk formou bohoslužby a dobrých skutků Nebude tedy arogantní a namyšlený. Kárún a lidé jemu podobní, si uvědomí své špatné skutky a chování, až když je postihne neštěstí.
,,Vězte, že život na tomto světě je pouze hrou a kratochvílí a ozdobou a pramenem vzájemného vychloubání a soupeření v rozmnožování bohatství a dětí. Život pozemský se podobá dešti - rostlinstvo z něho vyrůstající působí radost oráčům. Potom však uschne a vidíš, jak žloutne; potom se stane zpřelámanou slámou. A v životě budoucím je přísný trest, ale také odpuštění Alláhovo a zalíbení u Něho. A život na tomto světě není nic než dočasné klamné užívání. (57:21)
I v našem životě často vídáme lidi, kteří mají ,,všechno". Navzdory tomu však nejsou spokojení ani šťastní; naopak, jejich život se skládá z neustálých útěků od reality ve formě alkoholu, drog, nespočetných náručí krásných žen či gamblerství. Tito lidé trpí prázdnotou duše a smutkem. Duše se nedá zaplnit pozlátkem ani požitky, hudbou ani šampaňským; potřebuje Boha.
Člověk, který nevidí smysl svého života a má pocit, že jeho život je smutný a prázdný, se musí vydat na cestu k Bohu. Každému, kdo hledá, Bůh cestu ukáže. Člověk si pak také začne uvědomovat dary, které mu Bůh dal a dává; bude Bohu vděčný, což způsobí více darů, klid a požehnání v tomto životě a inšaAlláh - v budoucím životě Ráj.
,,A vyprávěj jim podobenství o dvou mužích; jednomu z nich jsme darovali dvě zahrady s vinnou révou a obklopili je datlovými palmami a mezi oběma jsme umístili obilná pole.
A obě zahrady přinášely hojnost ovoce a nikdy jej nezklamaly. A způsobili jsme, že mezi nimi protékal potok.
A měl hojnost ovoce a při rozhovoru řekl svému příteli: ,,Jsem bohatší než ty majetkem a silnější v počtu mužů.”
A vstoupil do své zahrady a ukřivdil své duši říkaje: Nemyslím si, že toto někdy zanikne; a nemyslím si, že Hodina se kdy dostaví. A i kdybych byl k Pánu svému navrácen, pak věru tam naleznu lepší místo než je toto.”
Jeho druh mu při rozhovoru řekl: ,,Nevěříš v Toho, Jenž te stvořil z prachu, pak z kapky semene a potom tě ztvárnil v dokonalého člověka? Ale pokud jde o mne, já věřím, že Alláh jediný je Pánem mým a k Pánu svému nikoho nepřidružím.
A proč jsi neřekl, když jsi do své zahrady vstoupil: ,,Stane se jen to, co chce Alláh. A není moci kromě u Alláha? Když se ti zdá, že jsem chudší než ty majetkem i dětmi. Možná že mi Pán můj daruje něco lepšího, než je tvá zahrada a zasáhne ji (tvou zahradu) pohromou z nebe, takže se stane pustou a kluzkou zemí. Nebo její voda vsákne do země tak hluboko, že ji nebudeš moci nalézt.”
A stalo se tak a plody jeho byly zničeny a on začal lomit rukama nad tím, co na ni vynaložil a nad tím, žeje od základu zpustošena a volal: ,Kéž bych byl nikoho k Pánu svému nepřidružoval!’
A němel nikoho, kdo by mu pomohl proti Alláhovi, ani se nemohl bránit sám. A tehdy opora přichází jedině od Alláha, Skutečného Boha. On je Nejlepší v odměňování a nejlépe vede k cíli.”
A uveď jim podobenství o životě pozemském; podobá se vodě, kterou sesíláme z nebe a s níž se mísí rostlinstvo země; a potom se stane suchou, polámanou trávou, již větry roznesou. A Alláh má moc nade vším.
Bohatství a děti jsou ozdobou života pozemského. Ale dobré skutky, jež přetrvají, jsou v očích Pána tvého lepší, pokud jde o okamžitou odměnu i budoucí naději.” (18:33-47)
Dědičný hřích
Člověk, který se chlubí svým majetkem, na druhé působí směšně. Bohatství a moc jsou dary od Boha a kdykoliv si je Bůh může vzít zpět.
,,Zajisté je zkoušce podrobíme, podobně jako jsme zkoušce podrobili majitele zahrady, když přísahali, že ráno očešou všechno ovoce, a žádnou výjimku neučinili a neřekli: ,,Bude-li tomu chtít Bůh.” I navštívila ji návštěva od Pána tvého, zatímco spali. A ráno vypadala jako zahrada, která byla přes noc smetena. A za úsvitu na sebe volali: ,,Vydejte se časně z rána na svá pole, chcete-li sklidit úrodu.” I vydali se na cestu a mluvíce spolu polohlasem, říkali: ,,Jen aby k nám dnes nepřišel žádný ubožák.” A brzy ráno vyrazili, rozhodnuti dosáhnouti svého cíle. A když ji uviděli, zvolali: ,,Určitě jsme zabloudili!” ,,Nikoliv, byli jsme o všechno připraveni!” Ten nejlepší z nich řekl: ,,Což jsem vám neříkal; proč neslavíte Boha?” A nyní zvolali: ,,Sláva Pánu našemu, věru jsme zhřešili.” Potom se jedni z nich obrátili na druhé a vzájemně si vyčítali. Řekli: ,,Běda nám! Byli jsme vskutku vzpurní. Možná, že nám Pán náš dá výměnou lepší zahradu než je tato; poníženě Pána svého prosíme.”
Takový je trest na tomto světě. A trest na Onom světě je ještě větší. Kéž by to jen věděli!” (68:17-33)
Pozorný čtenář si jistě všimne, že tyto příklady nepojednávají o nevěřících, nýbrž o lidech, kteří v Boha věří, ale nejsou Mu za to vděčni. Jsou pyšní na to, co jim Bůh dal, ale úplně zapoměli, že majetek i bohatství musí sloužit jako prostředky na cestě do Ráje. Lidé tohoto typu potvrzují existenci Boha a jsou si vědomi Jeho Síly, ale jejich srdce jsou naplněna pýchou, ctižádostí a sobectvím.
Dalším příběhem je příběh Kárúna; byl pohádkově bohatý a toužil pouze po moci a postavení. Byl sice věřící, ale oddělil majetek od náboženství a tím přišel o požehnání ve svém životě:
,,Kárún byl jedním z lidu Mojžíšova, ale choval se vůči nim povýšeně. A dali jsme mu tolik pokladů, že by jeho klíče byly příliš těžké i pro skupinu silných mužů. Tehdy mu řekl jeho lid: ,,Nejásej příliš, neboť Alláh nemiluje ty, kteří příliš jásají. A hledej v tom, co ti Bůh daroval, příbytek života budoucího; nezapomínej na svoji účast v životě pozemském a čiň dobré jiným, tak jako Alláh učinil dobré tobě; a nezpůsobuj zlořády na zemi, neboť Alláh nemiluje ty, kteří zlořády způsobují.”
Řekl: ,,Toto mi bylo darováno jen díky vědění, jímž vládnu.”
Což nevěděl, že Alláh už před ním zničil pokolení, jež byla mocnější než on i bohatší? A provinilci nebudou dotazováni na zdůvodnění svých hříchů.
Tak předstoupil před svůj lid ve vší okázalosti. Ti, kteří toužili po životě pozemském, řekli: ,,Kéž bychom měli něco podobného tomu, co bylo dáno Kárúnovi! On věru je vlastníkem velkého bohatství.”
Ale ti, kterým se dostalo vědění, řekli: ,,Běda vám, odměna Alláhova je nejlepší pro ty, kteří věří a dobré skutky konají; a nedostane se jí nikomu kromě těch, kteří jsou neochvějní.”
Potom jsme způsobili, že země pohltila jeho i jeho dům; a neměl nikoho, kdo by mu pomohl proti Alláhovi, ani nebyl z těch, kteří by se pomoci dovolávat mohli.
A ti, kteří si ještě včera toužebně přáli být v jeho postavení, řekli: ,,Hle, je to věru Alláh, Kdo rozmnožuje obživu těm ze svých služebníků, kterým se Mu zlíbí, a omezuje ji tomu, komu chce. Kdyby k nám Alláh nebyl milostiv, dal by nás také zemí pohltit. Nevděční nikdy nebudou prospívat.”
Toto je Příbytek života budoucího! Dáváme ho těm, kteří se v zemi nad jiné nevynášeli a zkázu nešířili. A dobrý konec patří spravedlivým.” (28:77-84)
Hlavní přestupek, kterého se Kárún dopustil, bylo to, že si myslel, že je nezávislý na Bohu. Jak verš napovídá, nepopíral existenci Boží. Domníval se ale, že je dokonalejším stvořením než ostatní a že si svou moc i bohatství tímto zasloužil. Jeho moc i bohatství však byly dary od Boha. Všichni lidé jsou služebníky Boží a jejich moc, sláva, bohatství nebo chudoba, zdraví či nemoc, jsou pouze zkouškami a kdykoliv se jejich situace může změnit. Vše, co je člověku dáno, je Boží laskavost. Jestliže si to člověk uvědomuje, vždycky bude Bohu děkovat a ukazovat svůj vděk formou bohoslužby a dobrých skutků Nebude tedy arogantní a namyšlený. Kárún a lidé jemu podobní, si uvědomí své špatné skutky a chování, až když je postihne neštěstí.
,,Vězte, že život na tomto světě je pouze hrou a kratochvílí a ozdobou a pramenem vzájemného vychloubání a soupeření v rozmnožování bohatství a dětí. Život pozemský se podobá dešti - rostlinstvo z něho vyrůstající působí radost oráčům. Potom však uschne a vidíš, jak žloutne; potom se stane zpřelámanou slámou. A v životě budoucím je přísný trest, ale také odpuštění Alláhovo a zalíbení u Něho. A život na tomto světě není nic než dočasné klamné užívání. (57:21)
I v našem životě často vídáme lidi, kteří mají ,,všechno". Navzdory tomu však nejsou spokojení ani šťastní; naopak, jejich život se skládá z neustálých útěků od reality ve formě alkoholu, drog, nespočetných náručí krásných žen či gamblerství. Tito lidé trpí prázdnotou duše a smutkem. Duše se nedá zaplnit pozlátkem ani požitky, hudbou ani šampaňským; potřebuje Boha.
Člověk, který nevidí smysl svého života a má pocit, že jeho život je smutný a prázdný, se musí vydat na cestu k Bohu. Každému, kdo hledá, Bůh cestu ukáže. Člověk si pak také začne uvědomovat dary, které mu Bůh dal a dává; bude Bohu vděčný, což způsobí více darů, klid a požehnání v tomto životě a inšaAlláh - v budoucím životě Ráj.
