Několik vteřin nebo několik hodin?

Zamyslete se nad typickou dovolenou. Po měsících tvrdé práce máte konečně volno a po osmi hodinách vyčerpávající jízdy autem jste právě dorazili na své oblíbené rekreační středisko. Vstupní hala je plná turistů. Poznáváte některé z nich a zdravíte se. Je teplo a vy si nechcete nechat ujít jediný okamžik na sluníčku u moře; rychle se ubytujete na svém pokoji, nasazujete si plavky a pospícháte na pláž. Konečně se ocitáte v křišťálově čisté vodě, uděláte pár ležérních temp... a najednou uslyšíte hlas: ,,Vstávej, nebo přijdeš pozdě do práce!”

Na chvíli nemůžete pochopit, co se děje; neboť mezi tím, co vidíte a tím, co slyšíte, je nepochopitelný rozpor. Když otevřete oči a zjistíte, že jste v ložnici, skutečnost, že to byl jen sen, vás uvádí k údivu: ,,Jak je to možné, vždyť jsem tam řídil osm hodin, cítil jsem teplý vzduch na tváři a písek pod nohama...”
Celá ta dlouhá cesta, čekání v hale i koupání v moři se událo ve snu za pár vteřin. Co se vám jevilo jako opravdové, bylo ve skutečnosti jen kraťoučkým snem.

Představte si, že se jednoho dne skutečně s podobným údivem probudíte. Tentokrát né však ze snu, ale po smrti. Nevěřící budou pociťovat stejný úžas, protože nechtěli věřit, že život po životě skutečně existuje a protože si vždycky mysleli, že budou žít dlouhý, předlouhý život; ten však náhle někam zmizel. Po svém vzkříšení z mrtvých si uvědomí, že jejich život, ikdyž trval 80 či 90 let, utekl ani neví kam.

,,Bůh řekne: ,,Kolik let jste dleli na zemi?" Řeknou: ,,Byli jsme tam den, nebo část dne, však zeptej se těch, kteří počítají."
Řekne: ,,Zůstali jste tam jen krátce, kéž byste to jen věděli!"         (23:113-115)

Ať už lidský život trvá dvacet let nebo sto, člověku se vždycky bude jevit jako krátký. Člověk se probudí a bude si myslet, že jeho život byl snad jen sen. Bůh o tom hovoří ve Svatém Koránu:

,,A v den, kdy se Hodina dostaví, provinilci budou přísahat, že zůstali jen jednu hodinu - tak byli svedeni z cesty pravé!"           (30:56)

Lidé, kteří žijí jen krátce i lidé, kteří žijí dlouhou dobu, mají jedno společné: jejich dny jsou sečteny a jednoho dne musí každý člověk zemřít a každé ráno, když se probudíme, jsme tomuto dni blíž. A vůbec nezáleží na tom, co má člověk ještě naplánováno a o čem snil.... Den jeho smrti se blíží a pak si uvědomí, jak strávil celý život.

Představte si třeba chlapce, který právě začal studovat v prvním ročníku na střední škole. Už teď se nemůže dočkat, až udělá maturitu a bude dospělý. Odmaturuje a dostane se na vysokou školu. V této fázi svého života už na léta na střední škole moc nemyslí. Má teď totiž v hlavě něco úplně jiného, chce ve studiu uspět, aby měl budoucnost zajištěnou, a tak se snaží. Má v této době spoustu snů a plánů. Dodělá vysokou školu, nachází první práci a za chvíli se žení. Jenže čas běží dál a v naprosto nepřiměřené době se už stará o rodinu. V době, kdy se stává dědečkem a je z něho starý muž si už si jen matně vzpomíná na to, co ho jako mladého tolik těšilo. Vzpomínky opravdu blednou. Problémy, které s posedlostí sobě vlastní jako mladý muž řešil, ho už nezajímají. Před očima se mu vyjeví jen pár matných obrázků z jeho minulosti. A jeho poslední minuta na tomto světě se blíží... Čas je velmi omezený, pár dnů, měsíců, nebo let .... Příběh každého člověka bez výjimky končí pohřební službou a nikdo z nás žádnou protekci nemá.

Nicméně od počátku dějin Bůh člověka o pomíjivosti života informoval a popsal mu život budoucí, jeho trvalé sídlisko. Detaily, týkající se ráje i pekla, jsou ve Svatém Koránu popsány na mnoha místech. Navzdory tomu člověk investuje obrovské úsilí do tohoto života, ikdyž je to život krátký a dočasný. Pouze ti, kteří mají racionální přístup k životu a jasnost mysli, si uvědomují, že tento náš život je v porovnání s tím budoucím nicotný. Toto je také důvod, proč by člověk měl mít cíl jediný: dosáhnutí ráje, místa hojnosti a Boží Spokojenosti. Ano, studujme, pracujme a mějme rodiny. Ale zasvětme naši snahu Bohu a chovejme se podle toho dřív, než bude pozdě.

,,A v den, kdy je shromáždí, bude jim připadat, jako kdyby se na světě zdrželi jen jednu hodinu jediného dne. Poznají jeden druhého. Ztrátu utrpí ti, kteří setkání s Alláhem popírají...."          (10:46)

,,Buď tedy trpělivý, jako byli trpěliví poslové, jimž bylo vlastní pevné odhodlání ....."        (46:36)