Životní spokojenost

Co je to štěstí? Tato otázka nedává spát mnoha lidem, ale také existují lidé, pro které to moc důležité není. Odpověď na tuto otázku může být úplně jednoduchá.

Každý člověk zažívá v životě nějaké úspěchy i pády, zažívá radosti i strasti, má spoustu plánů a snů, kterých se snaží docílit, ale může se stát, že umře dřív, než se mu to podaří.
Hlavním cílem tohoto programu je návod nebo chcete-li návrh, jak žít plnohodnotný a šťastný život navzdory všem jeho negativním aspektům. Našim dnešním tématem je životní spokojenost.

Jste spokojeni sami se sebou, se způsobem, jakým žijete, jste spokojeni s Bohem? Původ většiny problémů je právě v celkové nespokojenosti víceméně se vším. Lidé jsou nespokojení, když na tom nejsou finančně nejlíp; ale když jsou bohatí, tak si také najdou spoustu důvodů k nespokojenosti. Jsou nešťastní z toho, že žijí sami; ale když vstoupí do manželství, tak se jim to taky nelíbí. Když mají práci, tak si věčně stěžují, že mají málo času a hodně práce, a když ji nemají, tak si zase stěžují, že ji nemají. Klíčem k překonání těchto problémů je spokojenost s tím, co máme. Toto je jistá cesta k vnitřnímu klidu a pokoji. Učenec Ibnul Qayyim řekl, že spokojenost s tím, co máme, je tou nejlepší cestou, jak se přiblížit Bohu; znamená klid v duši pro věřícího člověka a je rájem na zemi.

Spokojenost si lze vyložit různě. Třeba tak, že se člověk podřídí svému osudu; nemá výhrady k tomu, co mu Bůh seslal a věří, že to, co ho v životě potkalo a potká, je to, co je pro něj nejlepší. (I špatné věci mohou být pro člověka dobré, jako očista duše od hříchu apod. Pozn. překladatele). Řízení se prosbou, kterou pronášel Prorok Muhammad (SAWS): ,,Ó Bože, tady jsem, Sláva patří Tobě, Dobro je ve Tvých Rukou a zlo od Tebe nepochází”. Náš Prorok měl těžký život, těžší než my všichni. Navzdory tomu byl ale spokojen s tím, co mu Bůh vybral.

Ibnul-Qayyim dále řekl, že člověk by měl reagovat na životní problémy a zkoušky stejně, jako reaguje na dobré věci a to proto, že mu je seslal Bůh. Je dobré se zamyslet nad zážitky Proroka Mojžíše (AS) s al-Khidrem. Když al-Khidr udělal díru do cizí lodi, zabil chlapce a nakonec pomohl zlým lidem (postavil zeď), Mojžíšovi se to jevilo jako zlé a scestné; ale později se dozvěděl o Boží Moudrosti, která za vším stála.

A toto je pravý význam spokojenosti; slova, které často používáme, ale jehož smysl není vždy úplně pochopen. A toto je pravý význam RADÍTU BILLÁHI RABBA - jsem spokojen s Alláhem, mým Bohem.

Bůh ve Svatém Koránu říká: ,,Řekni: ,,Mám si snad vzít jiného ochránce než Alláha..." (PSK 6:14), a také ,,Řekni: ,,Mám snad hledat jiného pána než Alláha, když On je Pánem všeho?” (6:164).


Spokojenost můžeme rozdělit do tří kategorií:


1) Být spokojen se svým osudem, tedy s tím, co člověku v životě Bůh nadělil. Toto je nejnižší kategorie.

2) Být spokojen i s problémy a těžkostmi, chorobami apod. Tato kategorie je mnohem vyšší a ušlechtilejší.

3) Být spokojen s Alláhem (SWT).


Jste spokojeni s Bohem?


Prorok Muhammad (SAWS) řekl, že to, co by mělo v člověku vytvořit pocit největší spokojenosti, je to, když člověk má bezpečný domov, zdravé tělo a dostatek jídla pro dnešní den. V tomto případě se člověk nemusí obávat. Také řekl, že nejbohatším člověkem je ten, kdo dokáže přijmout vše, co Bůh pro něho vybral a akceptovat to, teď i do budoucna. Každý věřící člověk by měl mít jako svůj životní cíl získání Ráje; jinak bude zažívat věčnou nespokojenost a nedostane od Boha víc, než co mu připsal v osudu. Bohatství i chudoba pocházejí ze srdce, přesně tak, jak to Prorok Muhammad (SAWS) vysvětlil Abu-Dharrovi (RA).

Ibnul-Qayyim řekl, že vše, co Bůh člověku dává, je ve své podstatě dobré. Omar Ibnul-Chattáb řekl, že lakota a chamtivost jsou důvodem chudoby a spokojenost z člověka udělá boháče. Každý člověk si proto musí dávat pozor na to, aby nebyl chamtivý a aby se nechoval jako pokrytec, tedy ten, kdo je s Bohem spokojen pouze tehdy, když se mu daří dobře, je zdravý a má dost peněz; ale když ho postihne i malá pohroma, je pln nespokojenosti. Dejte si pozor abyste nepatřili k těm, které v neštěstí zachvátí panika nebo k těm, kteří jsou věčně nespokojení. O takových lidech hovoří Bůh ve Svatém Koránu: ,,A mezi lidmi je i takový, který slouží Allahovi jen tak na pomezí. Přihodí-li se mu něco dobrého, je s tím spokojen; jestliže však je postižen nějakou zkouškou, obrátí se zpět. Ten utrpí ztrátu na tomto i na Onom světě. A to věru je ztráta zjevná.” (PSK 22:11)

Náš Prorok (SAWS) řekl, že skutečnou víru má ten, kdo je opravdu spokojený s Alláhem jako svým Bohem, Islámem jako svým náboženstvím a Muhammadem jako svým Prorokem. Také řekl, že život věřícího člověka je vlastně vždycky dobrý; když se mu daří dobře, je zdravý atd., tak je rád a vděčný Bohu a tento jeho postoj je pro něho dobrý (Bůh to ocení a odmění). A když prochází životníma zkouškama, toleruje to, vytrvale a trpělivě se snaží všechno vyřešit, neztrácí hlavu a je tedy smířen a spokojen s tím, co mu Bůh seslal, tak to je pro něj také dobré (Bůh to ocení a odmění).
Prorok Muhammad (SAWS) prosíval Boha, aby mu daroval spokojenost; aby nikdy nebyl nedočkavý a neměl pocit, že něco chce uspíšit (něco, co možná nepřichází proto, že to Alláh nechává napozději) anebo něco oddálit (čeho se možná bojí nebo to je nepříjemné, ale Alláh chce, aby se to stalo teď)*. *[Pozn. překladatele]

Někdy se stává, že Bůh odloží nějakou věc nebo událost, protože ví, že to tak je lepší. Lidé jsou nedočkaví a uspěchaní, ale Bůh přesně zaznamenal, kdy, kde, co a komu se stane, od prvopočátku světa. Prorok Muhammad (SAWS) také prosil Boha, aby ho nechal naživu tak dlouho, dokud je to, že žije, pro něho lepší a aby ho nechal zemřít, když smrt bude pro něj lepší. Dále snažně prosil Boha o to, aby mu dal trpělivost na to, aby byl trpělivý a spokojený tváří v tvář všem zkouškám, které ho potkají. Abu Hanifa řekl, že věřící člověk zažívá spokojenost, když má pocit, že mu Bůh dává všechno dobré, ale je také spokojený, když mu Bůh dává i něco horšího. Uctívá Boha, ikdyž má pocit, že ho Bůh opustil (protože se mu nedaří) a když ho Bůh zavolá, odpoví Mu.

Nyní je nutné si uvědomit, že existují dvě důležité věci, které se týkají té spokojenosti, o které je tady řeč:

Znamená fakt, že je člověk spokojen; to, že všechno vzdává, ambice zahodí za hlavu, je pasívní a nesnaží se nic změnit? Ne. Bůh nám přikazuje, abychom tvrdě pracovali na dobru pro naši zem, pro naše rodiny a pro sebe samotné; abychom v tom, o co se snažíme, nebyli skromní ale ambiciózní a abychom bojovali proti zlu. Dále nás Bůh nabádá, abychom se k Němu modlili za to, aby se naše situace zlepšila. (Bůh miluje, když se k němu lidé modlí.) Spokojenost tedy znamená snahu o to, aby naše situace byla co nejlepší, zatímco jsme smířeni, spokojeni a v klidu ohledně toho, jaká momentálně je a že člověk žije ve víře, že to je nějakým způsobem pro nás nejlepší. Spokojenost znamená být tam, kde nás Bůh chce mít.

Abu-Bakr (RA) řekl, že se snažil ve svém životě zrealizovat všechny své ambice i sny, a navzdory tomu, že né všeho se mu podařilo docílit, nikdy ničeho nelitoval.

Za druhé: co je ušlechtilejší: trpělivost nebo spokojenost? Samozřejmě spokojenost, protože se jedná o klid v duši ohledně svého údělu, zatímco trpělivost je snaha o to, aby člověk nebyl zatrpklý.

Podíváme-li se do historie, najdeme tam příklady mnoha lidí, kteří nejvyšší spokojenosti docílili.
Omran Ibn-Husain se zúčastnil všech bitev s Prorokem Muhammadem (SAWS) a pak ochrnul na 30 let. Když se ho lidé ptali, co si o tom myslí, tak říkával, že je spokojen se svým osudem a s tím, co mu Bůh nadělil.
Urwa Ibnul-Zubair přišel o nohu a ve stejný den mu zemřel i syn. Poděkoval Bohu za to, že mu dal sedm dětí a vzal si k sobě jen jedno; a že mu dal čtyři končetiny, a odňal jen jednu.

Když byl zabit Prorokův bratranec a blízký přítel Hamza, jeho sestra (Hamzova) Safía řekla, že Bůh k nim byl vždycky velkorysý a že je smířena s tím, co se stalo. Také kalif Omar Ibn-Abdul-Aziz řekl, že je spokojen se svým osudem v den, kdy zahynul jeho bratr, pak i syn a pak také jeden věrný pomocník. Tito lidé totiž skutečně chápali význam slova spokojenost a byli si vědomi toho, jak hodně pochopení spokojenosti ovlivňuje lidský život:

1) Spokojenost a smíření s osudem vytváří klid v duši a pocit osobního štěstí
2) Spokojenost člověka chrání před chamtivostí
3) Spokojenost spolu s ambicí je úrodným polem pro úspěch
4) Životní spokojenost člověka je to, čím se člověk zalíbí Bohu, a toto by mělo být hlavním cílem každého člověka
5) Spokojenost s tím, co člověku Bůh nadělil, je jednou z věcí, pomocí kterých se člověk přibližuje Bohu a jejichž odměna se nedá vyčíslit
6) Spokojenost znamená inteligenci, zatímco chamtivost a nevole znamenají hloupost
7) Spokojenost člověka učí skromnosti

A jak jí docílit?

a) Přemýšlejte nad všemi dary, kterými vás Bůh požehnal

b) Přemýšlejte nad Božím Milosrdenstvím s člověkem

c) Ujišťujte často sami sebe o tom, že Bůh ví nejlépe a že to, co vám nadělil, je pro vás nejlepší

d) Změňte si ve svém slovníku význam slova BOHATSTVÍ a CHUDOBA a buďte si jisti tím, že skutečné bohatství i chudoba pochází ze srdce

e) Vždy pamatujte na dhikr (slova a věty o Bohu, děkování Mu atd). Protože dhikr vašemu srdci pomůže docílit spokojenosti

f) Vytvořte si pocit spokojenosti tím, že vašim hlavním cílem v životě bude to, aby s vámi byl Bůh spokojen.

Odpovědí na první otázku dnešního programu, co je to štěstí, je tedy SPOKOJENOST.