Příběhy ze Sýrie - Hania
V údolí Bekaa ve východním Libanonu si syrští uprchlíci připravili své chatrné přístřešky na zimu jak nejlépe uměli. Většina nemá žádné ložní prádlo a těch pár šťastlivců, kteří vlastní jakýkoliv
druh topení, těžko nachází peníze na to, aby je udrželi v chodu.
,,Nemáme nic a zima nás zabíjí,” popisují svou těžkou situaci. V mraze sbírají dříví v nedalekém
lese a dochází několikrát denně do kanceláře OSN pro sociální služby v naději, že dostanou
trochu nafty na otop.
5-ti letá Hania si ohřívá ruce u hrnce s horkou vodou. Její rodina přišla do Libanonu ze Sýrie loni
poté, co její otec zahynul při výbuchu bomby, když pracoval na poli. ,,Je mi pořád zima a chci
mít zase postel,” říká Hania.
,,Unikli jsme utrpení války a nahradili ho životem bez domova v podivných a nebezpečných
podmínkách,” říká žena ze sousedního stanu. ,,Chodíme po okolí a sbíráme igelitové pytlíky
a tašky, kterými zaděláváme díry ve stanu. Děti mají jen dvoje oblečení; jedno které nosí a
druhé připravené v batohu, kdybychom se náhle museli někam přesunout. Základní
zdravotní péče, která byla nám Syřanům, poskytována zdarma, byla zrušena a nikdo nemá
peníze ani na základní léky; mé batole trpí průjmama a já prostě nemám těch 5 dolarů, které
potřebuji na léky.”
Z vedlejšího stanu se ozývá radostný křik; malá holčička tancuje kolem kamínek, ve kterých její otec právě zatopil a volá hlasitě na svou kamarádku Hanii ze sousedního stanu, ať se příjde
podívat na její novou ,,hračku”.
,,Všechny nás zahřeje,” radují se spolu a Hania s nevinností svých let dodává, že i její tatínek jí
jistě brzy přinese stejnou hračku.
druh topení, těžko nachází peníze na to, aby je udrželi v chodu.
,,Nemáme nic a zima nás zabíjí,” popisují svou těžkou situaci. V mraze sbírají dříví v nedalekém
lese a dochází několikrát denně do kanceláře OSN pro sociální služby v naději, že dostanou
trochu nafty na otop.
5-ti letá Hania si ohřívá ruce u hrnce s horkou vodou. Její rodina přišla do Libanonu ze Sýrie loni
poté, co její otec zahynul při výbuchu bomby, když pracoval na poli. ,,Je mi pořád zima a chci
mít zase postel,” říká Hania.
,,Unikli jsme utrpení války a nahradili ho životem bez domova v podivných a nebezpečných
podmínkách,” říká žena ze sousedního stanu. ,,Chodíme po okolí a sbíráme igelitové pytlíky
a tašky, kterými zaděláváme díry ve stanu. Děti mají jen dvoje oblečení; jedno které nosí a
druhé připravené v batohu, kdybychom se náhle museli někam přesunout. Základní
zdravotní péče, která byla nám Syřanům, poskytována zdarma, byla zrušena a nikdo nemá
peníze ani na základní léky; mé batole trpí průjmama a já prostě nemám těch 5 dolarů, které
potřebuji na léky.”
Z vedlejšího stanu se ozývá radostný křik; malá holčička tancuje kolem kamínek, ve kterých její otec právě zatopil a volá hlasitě na svou kamarádku Hanii ze sousedního stanu, ať se příjde
podívat na její novou ,,hračku”.
,,Všechny nás zahřeje,” radují se spolu a Hania s nevinností svých let dodává, že i její tatínek jí
jistě brzy přinese stejnou hračku.
