Vábení světa
Každý člověk má sny a chce ve svém životě něčeho dosáhnout. Většinou se jedná o majetek, vysoké postavení, milujícího partnera; lidé touží po rodině, cestování apod. Tyto cíle jsou společné valné většině lidí na celém světě a k jejich dosažení je vynaloženo obrovské úsilí i prostředky. Je nepopiratelné, že tyto sny a cíle mají v životě člověka své místo.
Existují však i jiné věci a je dobré mít na paměti, že každý nový vůz bude jednou starou ojetinou; tam, kde loni bylo úrodné pole, letos může být vyschlá step či bažina a Miss World 1970 je dnes vrásčitou starou paní k nerozeznání od svých ošklivějších kamarádek.
Každý člověk jednou zemře a všechno, co měl, tady zanechá. Navzdory tomuto faktu však lidé zbožňují majetek a jsou ochotni vynaložit neuvěřitelnou námahu a vynalézavost na jeho získání. Lidé, kteří strávili svůj život v honbě za majetkem a postavením, jednou zjistí, že se hnali za pouhou iluzí. Tato realita jim však často dojde až po smrti. Teprve pak si uvědomí, že smyslem jejich života byla upřímná služba Bohu.
,,PRO LIDI JE ZKRÁŠLENA LÁSKA KE VŠEMU, PO ČEM TOUŽÍ - K ŽENÁM A K DĚTEM A K NAKUPENÝM HROMADÁM ZLATA A STŘÍBRA A K PASOUCÍM SE KONÍM A K DOBYTKU A K DOBŘE OBDĚLANÉ ZEMI. TOTO JSOU KRÁSY ŽIVOTA POZEMSKÉHO, ZATÍMCO U BOHA JE ÚTOČIŠTĚ NEJKRÁSNĚJŠÍ.'' (3:15)
Úzkost
Lidé mají v životě díky práci, dětem, manželství, podnikání atd. opravdu co dělat a jsou v jednom kole. Avšak ten, kdo dokáže ocenit sílu a velikost Boha, pochopí, že to, co vlastní, mu bylo poskytnuto Bohem, jako zkouška v tomto životě. Pozlátko světa však značně rozmazává pohled na svět lidem, kteří si myslí, že jsou soběstační a k Bohu nedůvěřiví. Nikdy však štěstí nenajdou, protože očekávají dokonalé věci od světa, který je nedokonalý a zapomněli na Boha.
Je překvapující, jak moc se člověk upíná na tento svět a zapomíná na svět příští, kde na věřící čeká mnohem lepší život. I jen malá pravděpodobnost toho, že život po smrti existuje, by měla člověka přimět k tomu, aby zaujal ostražitější postoj k životu a snažil se udělat si jasno v otázce své víry. A Bůh všechno vidí.
Věřící, na druhé straně, si jsou touto pravděpodobností zcela jisti. Proto jsou jejich snahy zaměřeny na dosažení Ráje a straní se všeho, co vede k hříchu. Je jim jasné, že život strávený honbou za majetkem a požitky by přinesl v příštím životě jen horké zklamání. Vědí moc dobře, že ani přetékající bankovní účet, luxusní mercedes ani vila, nebudou přijaty jako výkupné od Boha v Den Zmrtvýchvstání.
Rodina ani nejbližší přátelé nebudou přítomni, aby je zachránili a každá duše se bude snažit zachránit sebe sama.
Přesto však většina lidí nepředpokládá, že život po smrti existuje a tak nenasytně konzumují, co se dá.
Bůh v níže uvedeném verši varuje:
,,VY RÁDI V ROZMNOŽOVÁNÍ JMĚNÍ SOUPEŘÍTE, DOKUD HROBY NENAVŠTÍVÍTE.'' (102:1-2)
Bohatství a pozemské statky jsou pro člověka pouhou zkouškou a jejich přitažlivost je podstatou této zkoušky. Bůh stvořil člověka k tomu, aby ho vyzkoušel, vytvořil svět s mnoha detaily a dokonalými věcmi, ale krátkého trvání. Proto se lidé musí zamyslet a porovnat tento život s životem budoucím. A toto je tajemstvím života na Zemi.
Život na tomto světě je velice pestrý a vábný a odhaluje nádheru tak, jak ji Bůh stvořil. Bezpochyby každý touží žít dobrý život a užít si radostí a člověk se modlí k Bohu, aby mohl žít v pokoji. Ale nesmí to být hlavním požadavkem jeho života. Člověk však - zatímco si užívá toho, co mu bylo dáno - nesmí zapomenout na svůj hlavní úkol a tím je služba Bohu. Jednak modlitbou, ale také prací, péčí o rodinu, blízké apod.
,,A VŠE, CO VÁM BYLO DÁNO, JE POUZE DOČASNÝM UŽÍVÁNÍM ŽIVOTA POZEMSKÉHO A JEHO OZDOBOU; A TO, CO JE U BOHA, JE LEPŠÍ A TRVALEJŠÍ. COŽ TO NEPOCHOPÍTE?'' (28:61)
A jen skutečný blázen to nevidí a dál se žene za svou dychtivou iluzí.
Existují však i jiné věci a je dobré mít na paměti, že každý nový vůz bude jednou starou ojetinou; tam, kde loni bylo úrodné pole, letos může být vyschlá step či bažina a Miss World 1970 je dnes vrásčitou starou paní k nerozeznání od svých ošklivějších kamarádek.
Každý člověk jednou zemře a všechno, co měl, tady zanechá. Navzdory tomuto faktu však lidé zbožňují majetek a jsou ochotni vynaložit neuvěřitelnou námahu a vynalézavost na jeho získání. Lidé, kteří strávili svůj život v honbě za majetkem a postavením, jednou zjistí, že se hnali za pouhou iluzí. Tato realita jim však často dojde až po smrti. Teprve pak si uvědomí, že smyslem jejich života byla upřímná služba Bohu.
,,PRO LIDI JE ZKRÁŠLENA LÁSKA KE VŠEMU, PO ČEM TOUŽÍ - K ŽENÁM A K DĚTEM A K NAKUPENÝM HROMADÁM ZLATA A STŘÍBRA A K PASOUCÍM SE KONÍM A K DOBYTKU A K DOBŘE OBDĚLANÉ ZEMI. TOTO JSOU KRÁSY ŽIVOTA POZEMSKÉHO, ZATÍMCO U BOHA JE ÚTOČIŠTĚ NEJKRÁSNĚJŠÍ.'' (3:15)
Úzkost
Lidé mají v životě díky práci, dětem, manželství, podnikání atd. opravdu co dělat a jsou v jednom kole. Avšak ten, kdo dokáže ocenit sílu a velikost Boha, pochopí, že to, co vlastní, mu bylo poskytnuto Bohem, jako zkouška v tomto životě. Pozlátko světa však značně rozmazává pohled na svět lidem, kteří si myslí, že jsou soběstační a k Bohu nedůvěřiví. Nikdy však štěstí nenajdou, protože očekávají dokonalé věci od světa, který je nedokonalý a zapomněli na Boha.
Je překvapující, jak moc se člověk upíná na tento svět a zapomíná na svět příští, kde na věřící čeká mnohem lepší život. I jen malá pravděpodobnost toho, že život po smrti existuje, by měla člověka přimět k tomu, aby zaujal ostražitější postoj k životu a snažil se udělat si jasno v otázce své víry. A Bůh všechno vidí.
Věřící, na druhé straně, si jsou touto pravděpodobností zcela jisti. Proto jsou jejich snahy zaměřeny na dosažení Ráje a straní se všeho, co vede k hříchu. Je jim jasné, že život strávený honbou za majetkem a požitky by přinesl v příštím životě jen horké zklamání. Vědí moc dobře, že ani přetékající bankovní účet, luxusní mercedes ani vila, nebudou přijaty jako výkupné od Boha v Den Zmrtvýchvstání.
Rodina ani nejbližší přátelé nebudou přítomni, aby je zachránili a každá duše se bude snažit zachránit sebe sama.
Přesto však většina lidí nepředpokládá, že život po smrti existuje a tak nenasytně konzumují, co se dá.
Bůh v níže uvedeném verši varuje:
,,VY RÁDI V ROZMNOŽOVÁNÍ JMĚNÍ SOUPEŘÍTE, DOKUD HROBY NENAVŠTÍVÍTE.'' (102:1-2)
Bohatství a pozemské statky jsou pro člověka pouhou zkouškou a jejich přitažlivost je podstatou této zkoušky. Bůh stvořil člověka k tomu, aby ho vyzkoušel, vytvořil svět s mnoha detaily a dokonalými věcmi, ale krátkého trvání. Proto se lidé musí zamyslet a porovnat tento život s životem budoucím. A toto je tajemstvím života na Zemi.
Život na tomto světě je velice pestrý a vábný a odhaluje nádheru tak, jak ji Bůh stvořil. Bezpochyby každý touží žít dobrý život a užít si radostí a člověk se modlí k Bohu, aby mohl žít v pokoji. Ale nesmí to být hlavním požadavkem jeho života. Člověk však - zatímco si užívá toho, co mu bylo dáno - nesmí zapomenout na svůj hlavní úkol a tím je služba Bohu. Jednak modlitbou, ale také prací, péčí o rodinu, blízké apod.
,,A VŠE, CO VÁM BYLO DÁNO, JE POUZE DOČASNÝM UŽÍVÁNÍM ŽIVOTA POZEMSKÉHO A JEHO OZDOBOU; A TO, CO JE U BOHA, JE LEPŠÍ A TRVALEJŠÍ. COŽ TO NEPOCHOPÍTE?'' (28:61)
A jen skutečný blázen to nevidí a dál se žene za svou dychtivou iluzí.
