Účinky arogance na duši

Arogance vede lidi k chorobě mysli a špatnému chování. Lidé, kteří žijí ve stavu pýchy a klamu, obývají vlastní černočerný svět.

Temný svět plný upřímného strachu ze ztrát, z toho, že udělají chybu, z ponížení, stresu, pochyb, nenávisti, hněvu a vášně …. tento stav mysli člověka tíží, přidává mu vrásek a má vážný dopad na jeho psychické i fyzické bytí. Tito lidé, kteří jsou duchovně slabší než ostatní, bývají chladní. Těžko od nich můžeme očekávat příjemné gesto, náznak lásky a uznání, nebo povzbuzující slovo. S takovým člověkem není jednoduché být pozitivní. Náhlé výbuchy hněvu jsou v jejich přítomnosti běžné a jejich arogantní chování má vždy ten stejný důvod: aby vypadali lépe v očích ostatních lidí.

Z tohoto důvodu také mají přehnaný strach z toho, aby neudělali chybu. Snaží se zavděčit se ostatním a udržovat si svou ,,tvář“ za každých okolností.

Kdykoliv se zúčastní nějaké akce, musí být nejlepšími spíkry, přijít v tom nejlepším obleku, nalézt to nejinteligentnější řešení a přivolat na sebe co nejvíce pozornosti. Jsou tedy neustále ve střehu. Jejich chování není nikdy upřímné. Mají hrůzu z toho, že nebudou reagovat správně. Myslí si, že nikdy nechybují. Když se jim řekne, že udělali něco špatně, okamžitě se začnou vymlouvat a snaží se ospravedlnit. Situace těchto lidí je popsána v některých verších ze Svatého Koránu:

,,Což jsi neviděl ty, kteří se vydávají za čisté? Nikoliv, jen Bůh očišťuje toho, koho chce, a nikdo nebude ošizen…“  (4:49)

,,Nebuďte jako ti, kdož vyrazili ze svých obydlí domýšlivě a stavějíce se na odiv lidem, aby odvraceli jiné od cesty Boží - však Bůh objímá ve vědění svém vše, co dělají.“ (8:47)

Být předmětem kritiky, je něco, co arogantní člověk nese špatně. Když ho někdo kritizuje, napne se mu celý obličej a výraz otupí. Je zdrcen obavami o ztrátu prestiže. Myslí si totiž, že když je kritizován, je i zesměšněn a ponížen. Jeho gesta jsou nepřirozená a trpí výkyvy hlasu. Kvůli těmto obavám žije v trvalém pocitu napětí a nepohodlí. Nikdy nenajde klid ani spokojenost. Arogance člověka se projevuje i ve způsobu jakým chodí, mluví a jak vypadá. Ve Svatém Koránu Alláh hovoří o aroganci takto:

,, A nevykračuj si po zemi troufale, vždyť zemi nemůžeš rozpoltit a nedosáhneš výškou svou hor vrcholku.“  (17:37)

,,Ty, kdož opovrhují službou Bohu a kteří jsou pyšní, ty Bůh shromáždí u Sebe všechny. Těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, těm Bůh dá plnou odměnu jejich a rozmnoží jim z dobrodiní Svého; a ty, kdož byli pyšní a opovrhovali službou Jemu, ty potrestá trestem bolestným. A nenaleznou vedle Boha ochránce ani pomocníka žádného.“  (4:173)

,,Věru těm, kdož znamení Naše za lživá prohlašovali a pyšně se od nich odvraceli, nebudou otevřeny nebes brány a oni nevstoupí do ráje, dokud neprojde velbloud uchem jehly. A takto My odměňujeme provinilé.“  (7:40)


Arogantní člověk si myslí, že si všechny své kvality zapříčinil sám. Žije například v přesvědčení, že jeho inteligence pochází z něho samého. Místo toho, aby si uvědomil, že to je požehnání od Boha, je na sebe hrdý.

Ve svých očích nadhodnocuje své vlastnosti a znevažuje a podceňuje své okolí. Nemá opravdové a poctivé přátele, kteří by ho upřímně měli rádi. Je pro něj také těžké ukázat lásku druhým.

Pyšný člověk touží být vždy objektem lásky a náklonnosti, myslí si totiž, že je lepší než ostatní. Tento stav mysli vede k další špatné vlastnosti: závisti. Závidí druhým krásu, inteligenci, rozum, morální hodnoty či majetek a žárlí na ně. Pokud se v jeho přítomnosti objeví někdo, kdo je podle něj hezčí nebo lepší, okamžitě chce odejít. Díky své zášti má neustále problémy s ostatními.

Bůh uvalil na lidi, kteří jsou v zajetí pýchy, špatné nálady. Pyšní lidé na tomto světě nezískají nic jiného než problémy, smutek a bol. Také v životě budoucím ztratí mnoho a ztrácí hlavně to nejdůležitější: Boží lásku. Bůh říká ve Svatém Koránu, že aroganci nemá rád:

,,Neodvracej tvář svou od lidí a nechoď nadutě po zemi, neboť Bůh věru nemiluje domýšlivé vychloubače!“  (31:18)



......................................................................................




(z článků Haruna Yahyi)