Zázrak mluvících ptáků
Všechny druhy zvířat na Zemi byly stvořeny s úžasnými vlastnostmi a neuvěřitelnými schopnostmi. Když se zamyslíme nad jakýmkoliv živočichem, tak zjistíme, že jeho fyzická dokonalost a přizpůsobení se prostředí, ve kterém žije, nám poskytuje spoustu důkazů teorie Božího stvoření. Ve Svatém Koránu na toto téma pojednává jeden verš, v překladu: ,,A není zvířete plazícího se po zemi, ani ptáka na dvou křídlech létajícího, aby netvořili společenství jako vy. A nevynechali jsme z Knihy nic. A potom budou shromážděni u Pána svého. (PSK 6:39). V tomto verši se hovoří mimojiné o ptácích a tak se na ně nyní podíváme zblízka. Na světě existuje zhruba 10 000 druhů ptáků a většina z nich má úžasné vlastnosti. Kdekoliv na Zemi žijete, různé druhy ptáků tam žijí s vámi a často můžeme obdivovat jejich krásu a rozmanitost. Estetický vzhled ptáků společně s dokonalou schopností létání, orientační smysl při letech na velké vzdálenosti, jejich um při výstavbě hnízd a obětování se jeden pro druhého, potvrzují teorii stvoření. Někteří ptáci byly stvořeni se sklony k životu ve skupinách; žijí v hejnech a navzájem si pomáhají: varují jeden druhého před nebezpečím, spolupracují při hledání potravy, hledají společně úkryt atd. (For detailed information, see Harun Yahya, Devotion Among Animals: Revealing the Work of God). Přesně jak se na toto téma pojednává ve výše zmíněném koránském verši, tato zvířata jsou schopna založit své vlastní komunity a vzájemně spolupracovat a žít podle kódu, který v nich vytvořil Bůh. Některé druhy ptáků vynikají svou inteligencí a úžasnými schopnostmi napodobovat zvuky. Do této skupiny patří např. papoušci, kolibříci a zpěvné ptactvo. Snad každý člověk viděl na vlastní oči nebo aspoň v televizi, co tito ptáci dokážou! Tato jejich schopnost je opravdu úžasná a poukazuje na dokonalost jejich stvoření. Už jen to, že hned od svého vyklubání dokáží opakovat to, co slyší, je zázrakem stvoření samo o sobě a také nezodpovězenou otázkou pro teorii evoluce. A jak to ptáci dělají, že dokáží ,,mluvit"? Zvuk potřebný k mluvení nevzniká pouhým otevíráním úst (nebo v případě papoušků - zobáku), jak se někteří lidé mylně domnívají, ale je k tomu zapotřebí komplexní hlasový systém, ve kterém všechny části fungují bezchybně. Nejzajímavějším mluvícím ptákem je samozřejmě papoušek a jeho schopnost naučit se zvuky, které slyší, daleko předčí i člověka. Umí věrně napodobit lidskou řeč i s přízvukem a tónem hlasu, zvonění telefonu, skřípání dveří, zvuk při otevírání lahví, různé melodie atd. Tato jeho schopnost samozřejmě nevznikla náhodou a jeho zvukové ústrojí, a nejen to, je opravdu důmyslně řešené. K tomu, aby mohl třeba něco říct nebo zapískat známou melodii, musí papoušek dobře slyšet a mít skvělou paměť, jednak toho zvuku ale také situace, ke které tento zvuk patří. A pak nás udiví, když poprvé uslyšíme papouška, který, když uslyší telefon, řekne Haló, kdo je tam? Nebo když zazvoní zvonek, tak známým pozdravem uvítá i manžela po práci. Je to opravdu úžasné. Tento ptáček nejenže rozpozná jednotlivé lidi, ale také ví, jak se ke kterému člověku zachovat. Pamatuje si a používá slova, která slyšel, když toho kterého člověka viděl. Papoušci mají opravdu úžasnou paměť. Může se nám také zdát, že nám papoušek rozumí a chápe, na co se ho ptáme, protože nám logicky odpoví. Jedním příkladem za všechny je papošek Alex. Když se před něho položil červený kus papíru, odpověděl nám na otázku, jaké je barvy ,,červený". Na jiné barvy nereagoval. Pták se schopností rozeznat červenou barvu je opravdovým divem přírody a celého stvořeného světa; protože žáden pták ani žádné jiné zvíře nejedná z vlastní vůle ani úsudku; nemá schopnost myšlení jako člověk, nedokáže se rozhodovat, ani odhodlaně jednat. Schopnost mluvení a napodobování zvuků je dána některým druhům ptáků Bohem. Nemluví sami od sebe, z vlastní pohnutky mysli, ale díky Božímu Vnuknutí. Vydávání zvuku z fyzického hlediska Asi se domníváte, že pták, který má schopnost do detailu opakovat lidská slova i s patřičným přízvukem a výslovností, musí mít stejné ,,zvukové zařízení" jako člověk. Opak je ale pravdou. Člověk pro mluvení používá hrtan, hlasivky, jazyk, rty, patro a zuby. Ptačí ,,mluvící" systém je jiný a některé části zcela chybí. Když vezmeme v potaz to, že člověk, kdyby neměl jazyk, hlasivky anebo zuby, by mluvil opravdu špatně anebo vůbec, papoušci i jejich příbuzní navzdory odlišností od člověka dokážou ,,mluvit" naprosto věrohodně jako my. Vznik hlasu u člověka Člověk vydává zvuk při vydechování vzduchu z plic do hrdla a ven. Rozdílné zvuky vznikají větším nebo menším chvěním hlasivek, pozicí jazyka, tvarem rtů a také množstvím a rychlostí vzduchu procházejícího ústy nebo nosem. Pohyb jazyka v hltanu rozděluje ústní dutinu na dvě části; v každé z nich se vytváří jiné zvuky. Při vzniku zvuků se rozechvění hlasivek zesiluje. Ozvučný záchvěv hlasivky se nazývá formant, vzniká při průchodu vzduchu hlasivkami, natahuje je podle toho, jakou má sílu a podle množství vzduchu. Když třeba vyslovíme nějakou souhlásku, její zvuk se spojí se sousedícími samohláskami a vytváří nižší nebo vyšší ozvuky. Na to, abychom mohli rozlišit dvě různé hlásky nám stačí dva formanty. 2 Ptáci mají zvukový orgán, který se jmenuje syrinx. Vzduch procházející syrinxem vytváří zvuk, dalo by se tedy říct, že syrinx je jako hrtan u člověka. Velkým rozdílem ale je to, že ptáci mají syrinx umístěn hluboko v hrudi a navzdory tomu, že přírodovědci v dnešní době používají nejnovější technologie, rentgenové kamery, mikroskopy v krku ptáků a provedli rozsáhlé studie o zpívajícím ptactvu, do dnešního dne se jim nepodařilo přesně vysvětlit, jak to ptáci dělají, že dokážou vydávat tak velkou škálu zvuků. Syrinx je orgán, který leží na místě, kde se průdušnice větví na průdušky. Jak vidíte na obrázku, každá část syrinxu se otevírá do jedné průdušky a každá průduška může vytvořit svůj vlastní zvuk. |
Ptáci tedy používají jednu průdušku na zazpívání jedné noty, nebo obě průdušky zárověň a tím vytvoří dva zvuky najednou. Mohou tedy najednou zazpívat vysoký i nízký ton, zazpívat duet sami se sebou a vytvářet úžasné melodie. Zatímco člověk při mluvení či zpívání používá pouze 2% vdechnutého vzduchu, u ptáků to je celých 100%. 3
Syrinx se nachází v malém váčku u klíční kosti hned pod hrdlem. Je pokryt citlivou blankou, která reaguje na vzduch vycházející z plic a má rozhodující vliv na kvalitu a druh zvuku.
Kvalita je dále ovlivněna délkou průdušnice, stahováním a roztahováním hrtanu, pohybem krčních svalů, stavbou a pohybem zobáku. Svaly regulují množství vzduchu v krku a někteří ptáci, např. andulky, papoušci a pár zpěvných ptáků, mají více krčních svalů než ostatní. Zkrátka, pestrost zvuků, které různé druhy ptáků vydávají, závisí na vlastnostech jejich zpěvného orgánu, syrinxu.
Způsob, který andulky a papoušci používají k imitaci lidské řeči, je hodně zajímavý. Mají hrubý jazyk jako lidé. Zvuk se jim tvoří, když vyprodujují zvuk souhlásky ve chvíli, kdy proud vzduchu prochází dvěma oddělenými prostory v syrinxu. Člověk používá pri vyslovování hlásek jako je M nebo B rty. Ptáci je nemají, ale navzdory tomu s vyslovováním nemají vůbec problém. Zvuk jim vychází z krku a prochází přes jazyk ven.
I co se týká samohlásek, dokáží mluvící ptáci do detailu napodobovat lidskou řeč. Zajímavostí také je to, že menší ptáci, např. andulky, používají ke tvorbě zvuků a hlásek systém podobný vysílání rádiových vln FM, který byl vynalezen relativně nedávno američanem Edwinem H. Armstrongem a který se používá dodnes pro svou kvalitu zvuku.
Je nemyslitelné, že by něco tak dokonalého vzniklo samo od sebe nebo nějakou náhodou. Systém tvorby zvuku u ptáků je natolik komplexní, že není pochyb o tom, že je to něčí dílo, dílo Boha.
V Boží tvorbě není místo pro náhody
Lidské bytosti nedokážou navzdory své dokonalosti a nadřazeností nad ostatními tvory, vytvářet ani napodobovat zvuky tak, jako ptáci. Ptáci jsou v tom prostě jedničky. Vědecké výzkumy došly k názoru, že tak dokonalé zařízení, ke kterým ptačí syrinx dozajista patří, je skutečné veledílo designu. Užitečné a praktické vlastnosti těla, přizpůsobení se prostředí, ve kterém zvířata žijí i způsob, jakým se živí, jsou příliš dokonalé na to, abychom pochybovali o jejich původu. Ať to jsou krásné labutě, pyšní pávi, pestří papoušci, roztomilé andulky či ostatní tvorové; nic nemohlo vzniknout jen tak z ničeho; všechno svědčí o neomezené moci Stvořitele.
Zastánci darwinismu tvrdí, že vesmír vznikl náhodou a všechno živé na Zemi, navzdory svým úžasným schopnostem i kráse, je pouhou shodou okolností. Pravdou však je, že náhoda na vysvětlení záměru a krásy kolem nás nestačí. Díky tomuto planému fantazírování darwinisté nevidí - nebo spíše nechtějí přiznat - skutečnou pravdu. Drží se teorie evoluce a snaží se, aby vysvětlila mechaniku celého života. Když však narazí na věci, které se podle téhle teorie vysvětlit nedají, nezbývá jim než akceptovat jedinou možnou alternativu, pravdu o stvoření vesmíru. Darwinismus a další materiální ideologie neobstojí.
Tisíce názorných ukázek v přírodě, které kolem sebe každý vidí a které darwinisté raději přehlížejí, jsou malými kamínky, které hromadně drtí překroucené filozofie těch, kteří popírají zázraky, které stvořil Bůh. Každý člověk, který aspoň trochu přemýšlí, vidí, že užitečné vlastnosti lidí i zvířat, společně s tak precizním vesmírem, jsou výsledkem obrovské síly, schopnosti a moci, výtvorem Nejvyššího a Vševědoucího Boha! Darwinismus a materialistické teorie, které klamou svět už téměř 200 let, na ni nestačí a lidé si začínají uvědomovat existenci Boha. Začnou žít podle Jeho nařízení a nefungující systém Darwinismu bude zničen.
,,Naopak, my vrháme pravdu proti lži a rozbije jí hlavu; a hle, zahyne. (21:18)
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
(Z článků Haruna Yahyi)
Články Haruna Yahyi najdete v angličtině na www.harunyahya.net
1- Irene Maxine Pepperberg, The Alex Studies, Harvard University Press, England, 1999, pp. 46-47.
2- http://www.linguistlist.org/~ask-ling/archive-1997.10/msg01480.html
3- http://www.eeb.uconn.edu/courses/Ornithology/EEB281_1_Vocalizations.htm
4- Lesley J. Rogers & Gisela Kaplan, Songs, Roars and Rituals, Communication In Birds, Mammals and Other Animals, USA, 2000, p. 81.
Syrinx se nachází v malém váčku u klíční kosti hned pod hrdlem. Je pokryt citlivou blankou, která reaguje na vzduch vycházející z plic a má rozhodující vliv na kvalitu a druh zvuku.
Kvalita je dále ovlivněna délkou průdušnice, stahováním a roztahováním hrtanu, pohybem krčních svalů, stavbou a pohybem zobáku. Svaly regulují množství vzduchu v krku a někteří ptáci, např. andulky, papoušci a pár zpěvných ptáků, mají více krčních svalů než ostatní. Zkrátka, pestrost zvuků, které různé druhy ptáků vydávají, závisí na vlastnostech jejich zpěvného orgánu, syrinxu.
Způsob, který andulky a papoušci používají k imitaci lidské řeči, je hodně zajímavý. Mají hrubý jazyk jako lidé. Zvuk se jim tvoří, když vyprodujují zvuk souhlásky ve chvíli, kdy proud vzduchu prochází dvěma oddělenými prostory v syrinxu. Člověk používá pri vyslovování hlásek jako je M nebo B rty. Ptáci je nemají, ale navzdory tomu s vyslovováním nemají vůbec problém. Zvuk jim vychází z krku a prochází přes jazyk ven.
I co se týká samohlásek, dokáží mluvící ptáci do detailu napodobovat lidskou řeč. Zajímavostí také je to, že menší ptáci, např. andulky, používají ke tvorbě zvuků a hlásek systém podobný vysílání rádiových vln FM, který byl vynalezen relativně nedávno američanem Edwinem H. Armstrongem a který se používá dodnes pro svou kvalitu zvuku.
Je nemyslitelné, že by něco tak dokonalého vzniklo samo od sebe nebo nějakou náhodou. Systém tvorby zvuku u ptáků je natolik komplexní, že není pochyb o tom, že je to něčí dílo, dílo Boha.
V Boží tvorbě není místo pro náhody
Lidské bytosti nedokážou navzdory své dokonalosti a nadřazeností nad ostatními tvory, vytvářet ani napodobovat zvuky tak, jako ptáci. Ptáci jsou v tom prostě jedničky. Vědecké výzkumy došly k názoru, že tak dokonalé zařízení, ke kterým ptačí syrinx dozajista patří, je skutečné veledílo designu. Užitečné a praktické vlastnosti těla, přizpůsobení se prostředí, ve kterém zvířata žijí i způsob, jakým se živí, jsou příliš dokonalé na to, abychom pochybovali o jejich původu. Ať to jsou krásné labutě, pyšní pávi, pestří papoušci, roztomilé andulky či ostatní tvorové; nic nemohlo vzniknout jen tak z ničeho; všechno svědčí o neomezené moci Stvořitele.
Zastánci darwinismu tvrdí, že vesmír vznikl náhodou a všechno živé na Zemi, navzdory svým úžasným schopnostem i kráse, je pouhou shodou okolností. Pravdou však je, že náhoda na vysvětlení záměru a krásy kolem nás nestačí. Díky tomuto planému fantazírování darwinisté nevidí - nebo spíše nechtějí přiznat - skutečnou pravdu. Drží se teorie evoluce a snaží se, aby vysvětlila mechaniku celého života. Když však narazí na věci, které se podle téhle teorie vysvětlit nedají, nezbývá jim než akceptovat jedinou možnou alternativu, pravdu o stvoření vesmíru. Darwinismus a další materiální ideologie neobstojí.
Tisíce názorných ukázek v přírodě, které kolem sebe každý vidí a které darwinisté raději přehlížejí, jsou malými kamínky, které hromadně drtí překroucené filozofie těch, kteří popírají zázraky, které stvořil Bůh. Každý člověk, který aspoň trochu přemýšlí, vidí, že užitečné vlastnosti lidí i zvířat, společně s tak precizním vesmírem, jsou výsledkem obrovské síly, schopnosti a moci, výtvorem Nejvyššího a Vševědoucího Boha! Darwinismus a materialistické teorie, které klamou svět už téměř 200 let, na ni nestačí a lidé si začínají uvědomovat existenci Boha. Začnou žít podle Jeho nařízení a nefungující systém Darwinismu bude zničen.
,,Naopak, my vrháme pravdu proti lži a rozbije jí hlavu; a hle, zahyne. (21:18)
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
(Z článků Haruna Yahyi)
Články Haruna Yahyi najdete v angličtině na www.harunyahya.net
1- Irene Maxine Pepperberg, The Alex Studies, Harvard University Press, England, 1999, pp. 46-47.
2- http://www.linguistlist.org/~ask-ling/archive-1997.10/msg01480.html
3- http://www.eeb.uconn.edu/courses/Ornithology/EEB281_1_Vocalizations.htm
4- Lesley J. Rogers & Gisela Kaplan, Songs, Roars and Rituals, Communication In Birds, Mammals and Other Animals, USA, 2000, p. 81.
