,,Lidé křičeli a bombardování bylo intenzívní. Rozbitá těla byla všude, lidé utíkali, matky byly hysterické a vyšokované děti se rozprchly do všech stran. Bomby padaly z mraků jako déšť.”
 
                                                   Příběhy ze Sýrie - Noura 
 
,,Nikdy nezapomenu na ten den, kdy nám bomba spadla na dům, zabila mého otce i bratry; můj manžel zahynul už dřív. Je tady válka. Popadla jsem naše dvě děti a vydala se s několika 
sousedy na cestu k syrsko-turecké hranici u městečka Atmah, kde byl uprchlický tábor.
 
Bylo to těžké přizpůsobit se životu v táboře. Byla nám pořád zima a neměli jsme u sebe ani 
základní životní potřeby; jídla bylo málo a zdravotní péče téměř žádná. Doufala jsem, že 
konflikt v Sýrii brzy skončí ale letos už jsme v tomto táboře pátý rok. Spím s dětmi ve stanu, 
který se počasím ničí a má díry, naštěstí nám ho humanitární organizace občas vymění za nový. ‬‬‬
Oblečení i matrace jsou neustále vlhké. Obě děti jsou často nemocné z chladu a nedostatku jídla. 
Navzdory pěti letem života v těchto náročných podmínkách je ve mně stále velké odhodlání a 
naděje na lepší život. Nesmíme to vzdávat, musíme se snažit vychovávat a vzdělávat naše 
děti jak jen to jde a doufat, že se brzy budeme moci vrátit domů a začít život odznova.








​