Každá chyba má svůj účel
Jedním z mnoha požehnání pro věřícího člověka jsou Boží jména, kterými se Bůh ve Svatém Koránu nazval, aby člověku vysvětlil Své vlastnosti. Je neblahé, že si lidé připadají bezmocní a mají pocit, že se nikdy z chaosu svých vlastních nedostatků a chyb nemohou vymanit, myslí si že nemohou být lepší a padá na ně splín. Jestliže člověk nevěří nebo neví, že Bůh je Nejmilosrdnější a Nejvíce Odpouštějící, tak se celý život něčím užírá. Trápí ho omyly z minulosti, vlastní nedostatky z dneška a v hlavě si přehrává scénáře všeho, co se mu nepovedlo.
Oproti tomu věřící člověk si žije v klidu. Minulost neřeší, protože ví, že to, co ho potkalo, byl jeho osud a nemohlo ho to minout a ani to nemohlo být jinak. Věří v Boží odpuštění. Z chyb se poučí a snaží se jich vyvarovat v budoucnu. Věřící člověk tedy své chyby hned napraví pokáním k Bohu a snahou svou chybu neopakovat. Pochopitelně se jí snaží i napravit, obvzláště pokud se jedná o špatné skutky vůči lidem; protože tyto hříchy mohou odpuštěny právě jen těmito lidmi. A pokud ne, tak tyto hříchy hříšník najde v Den Zmrtvýchvstání, což bude mnohem těžší a tak je lepší se toho vyvarovat.
Hodinky v písku
Po vykonání hříchu se tedy věřící člověk v souladu se Svatým Koránem snaží být lepší a vykonávat dobré skutky; více se modlit, lépe se soustředit při modlitbě, číst Korán, pomáhat druhým - být lepším člověkem, nakoupit staré sousedce nebo jí něco uvařit, zavolat babičce nebo ji začít navštěvovat častěji, posekat rodičům zahradu, upéct jim koláč, natřít plot atd, aby svůj prohřešek vybalancoval. Bude se tedy snažit být lepším člověkem. V tomto smyslu jsou tedy prohřešky, po kterých následuje pokání a snaha o nápravu, dobrem v přestrojení.
Bůh ve Svatém Koránu říká, že odpustí všem (věřícím), kdo konají dobré skutky, platí almužny a žijí podle Jeho nařízení:
,,Já věru jsem Nejvýš Odpouštějící k těm, kteří pokání činí a věří a dobré skutky konají a správného vedení se drží.” (20:82)
Jedním z důvodů, proč se lidem zdá náboženství náročné, je to, že sami sebe vidí jako člověka s mnoha neblahými sklony a slabostmi a že mají pocit, že to prostě nezvládnou. Satan jim dává zapomenout, že Bůh je Dárce Síly i opory namísto toho jim našeptává: ,,jsi jaký jsi, není to tak hrozné, proč by ses měnil…?” ,,Udělals to jednou, ještě jednou to nevadí.” Apod. Když člověk vykoná něco špatného, cítí to sám v sobě, ale kolikrát má prostě pocit, že to jinak nešlo, nejde a nepůjde. Je to ale sebeklam a Satanova lest. Ikdyž člověk opakovaně pochybí, neznamená to, že to příště nemůže být jiné! Bůh ve Svatém Koránu říká, že odpustí všem, kteří upřímně litují svých hříchů, žádají o odpuštění a snaží se svůj špatný skutek neopakovat.
,Ale kdo učiní pokání poté, co zhřešil a polepší se, k tomu se Alláh obrátí v milosrdenství, neboť Alláh je Nejvýš Odpouštějící, Milosrdný.“ (5:39)
A co když člověk opakuje stejný hřích několikrát a nemůže se ho ,,zbavit”, co pak? Musí se snažit ho dělat co nejméně s úmyslem ho eliminovat. Pokaždé, co ho znovu vykoná, žádá o odpuštění, sílu k nápravě a vykonává dobré skutky. V nejhorším případě ho bude vykonávat aspoň méně častěji, což je lepší. Musí však mít upřímný úmysl ho nevykonávat vůbec a podnikat snahu k jeho nevykonání, tedy nejít např. tam, kde k hříchu pokaždé dochází apod. Nesmí se vzdávat a musí věřit Bohu, který je mu Ochráncem a který je Nejvýš Odpouštějící.
Je tedy možné, že poklesky a chyby tu jsou proto, aby člověk projevil snahu o zlepšení - a v každé pozitivní snaze mu to Bůh usnadní - a aby se sám cítil líp, přiblížil se k Bohu a aby ujistil sám sebe, že je ve skutečnosti silnější, než si myslí a že je změny schopen?
