Úzkost
Každý člověk občas čelí negativním pocitům, pocházejícím z chyb a životních přešlapů. Lítost nad tím, co se stalo, dokáže způsobit psychickou bolest tak intenzivní, že je naprosto srovnatelná i s tou největší fyzickou bolestí. Úzkost dokáže způsobit lidské duši obrovské problémy.
Existují dva odlišné typy úzkosti. Úzkost, kterou prožívá věřící člověk a úzkosti nevěřících.
Věřící lidé mají absolutní víru v to, že se události odehrávají podle Boží vůle a cokoliv se stane, ať už dobrého nebo špatného, je tedy Boží vůlí. Jejich charakteristický atribut spočívá v tom, že mají neúnavnou důvěru v Boha, v dobrých časech i v nesnázích a také když udělali chybu. Když věřící pochybí, okamžitě své chyby upřímně lituje, prosí Boha o odpuštění a věří, že ho dostane. Důsledkem pak je, že netrpí zoufalým a dlouhodobým pocitem lítosti a nepřemýšlí nad tím, coby kdyby. Pocit lítosti věřícího vybízí k pokání a pomáhá mu se vyvarovat této chyby v budoucnu. Tímto celá záležitost končí, věřící člověk je schopen udělat za problémem tlustou čáru a otočit list. Úzkosti a pesimistické nálady se tak minimalizují a optimismus a normální radost ze života můžou pokračovat.
Alkohol
Na druhé straně lítost nevěřícího člověka může být velmi intenzivní a dovést ho spirálami strachu až k depresím. Když člověk nevěří v Boha, neví, proč se mu stalo to či ono, viní sám sebe, své okolnosti i druhé lidi, nechápe, proč se na světě děje zlo a často trpí dlouhotrvajícím pesimismem ba i zoufalstvím. Nechápe důvod své existence a smysl života mu uniká. Často se mu do mysli vkrádají myšlenky typu ,,Kéž bych ji nikdy nepotkal.... kéž bych tam nikdy nejel.... kéž bych to nikdy neudělal...“ apod. Nevěřící člověk nechápe chod života na Zemi a zažívá velký smutek.
A ještě horší je, že v posmrtném životě čeká nevěřícího člověka ještě mnohem větší smutek a lítost. Lítost nad tím, že se v tomto životě nepřipravil na to, co příjde. Smutek nad tím, že ignoroval a přehlížel znamení Boží existence, kterých je všude plno, ať už v přírodě, ve vesmíru či přímo v nás, ve člověku. Že žil ze dne na den a nevěnoval pozornost neklidu, který měl v srdci.
Hledejte tedy pravou cestu a hned teď (!) upřímně poproste Boha o to, aby vám ji ukázal. Nikdo nemá zaručeno, že se dožije zítřka ba ani večera. Buďte z těch, kteří dokáží žít v mnohem větším poklidu.
ON JE MILOSRDNÝ, UVĚŘILI JSME V NĚHO A SPOLÉHÁME NA NĚHO. A ZÁHY SE DOZVÍTE, KDO VLASTNĚ V BLUDU ZJEVNÉM SE NALÉZÁ! (67:29)
Existují dva odlišné typy úzkosti. Úzkost, kterou prožívá věřící člověk a úzkosti nevěřících.
Věřící lidé mají absolutní víru v to, že se události odehrávají podle Boží vůle a cokoliv se stane, ať už dobrého nebo špatného, je tedy Boží vůlí. Jejich charakteristický atribut spočívá v tom, že mají neúnavnou důvěru v Boha, v dobrých časech i v nesnázích a také když udělali chybu. Když věřící pochybí, okamžitě své chyby upřímně lituje, prosí Boha o odpuštění a věří, že ho dostane. Důsledkem pak je, že netrpí zoufalým a dlouhodobým pocitem lítosti a nepřemýšlí nad tím, coby kdyby. Pocit lítosti věřícího vybízí k pokání a pomáhá mu se vyvarovat této chyby v budoucnu. Tímto celá záležitost končí, věřící člověk je schopen udělat za problémem tlustou čáru a otočit list. Úzkosti a pesimistické nálady se tak minimalizují a optimismus a normální radost ze života můžou pokračovat.
Alkohol
Na druhé straně lítost nevěřícího člověka může být velmi intenzivní a dovést ho spirálami strachu až k depresím. Když člověk nevěří v Boha, neví, proč se mu stalo to či ono, viní sám sebe, své okolnosti i druhé lidi, nechápe, proč se na světě děje zlo a často trpí dlouhotrvajícím pesimismem ba i zoufalstvím. Nechápe důvod své existence a smysl života mu uniká. Často se mu do mysli vkrádají myšlenky typu ,,Kéž bych ji nikdy nepotkal.... kéž bych tam nikdy nejel.... kéž bych to nikdy neudělal...“ apod. Nevěřící člověk nechápe chod života na Zemi a zažívá velký smutek.
A ještě horší je, že v posmrtném životě čeká nevěřícího člověka ještě mnohem větší smutek a lítost. Lítost nad tím, že se v tomto životě nepřipravil na to, co příjde. Smutek nad tím, že ignoroval a přehlížel znamení Boží existence, kterých je všude plno, ať už v přírodě, ve vesmíru či přímo v nás, ve člověku. Že žil ze dne na den a nevěnoval pozornost neklidu, který měl v srdci.
Hledejte tedy pravou cestu a hned teď (!) upřímně poproste Boha o to, aby vám ji ukázal. Nikdo nemá zaručeno, že se dožije zítřka ba ani večera. Buďte z těch, kteří dokáží žít v mnohem větším poklidu.
ON JE MILOSRDNÝ, UVĚŘILI JSME V NĚHO A SPOLÉHÁME NA NĚHO. A ZÁHY SE DOZVÍTE, KDO VLASTNĚ V BLUDU ZJEVNÉM SE NALÉZÁ! (67:29)
