Sebezapření - al eethar

Hledám ochranu u Alláha¹, Všeslyšícího, Vševědoucího před prokletým Satanem. Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného. Velebíme Ho, děkujeme Mu, vyhledáváme Jeho pomoc, vedení a odpuštění. U Alláha hledáme ochranu před zlem v našich duších a před hříchy našich skutků. „Ten, koho Alláh vede, je tím, kdo je veden správně; ale pro toho, kdo je sveden z cesty, nemůžeš najít žádného správného zastánce.“

Dnes budeme diskutovat o způsobu chování zvaném al-eethar /čtěte al-ithar/ (upřednostnění, sebezapření: znamená dávat přednost druhým před sebou samým a upřednostňovat jejich štěstí a prospěch před svým vlastním).
Je ohromující, že některé islámské etiky téměř vymizely a staly se neznámými, ačkoliv Islám k nim vyzývá a sám Posel (SAWS²) dané etiky propagoval a sám je praktikoval. Došlo to až tak daleko, že když někomu mladému řeknu slovo „al-eethar“, vůbec neví, o co jde. Je také ohromující, že v žádném jiném jazyce jako například v angličtině ani francouzštině neexistuje slovo přesně odpovídající významu tohoto arabského slova. Není to tak pouze v případě slova  al-eethar, ale i u jiných arabských výrazů. Například výraz al-haya³ je překládán jako slušnost, ikdyž tento výraz nedokáže přesně vystihnout jeho obsáhlý význam v arabštině; jak jsme již viděli v lekci Al-Haya. Stejné to je i třeba se slovem al-tawadu (4), které je překládáno jako skromnost či pokora, avšak ani tento výraz nevyjadřuje přesně jeho význam.

Ó jaká škoda! Odkud přejímáme své hodnoty? Asi ne z našich bohatých islámských tradic! Namísto toho se přikláníme k Západu! Přál bych si, abychom se od Západu naučili o technologii, vzdělávání a znalosti managementu, ale my je slepě chceme napodobovat ve všem. Přál bych si, aby naše Ummah (islámská společnost) byla vyvinutá a civilizovaná a aby se podobala západním kulturám jen v jiných, méně důležitých věcech. Avšak naše Ummah je slabá, zaostalá a neustále se potýká s problémy a místo aby se naše mládež snažila dané problémy řešit, kouká na Západ pro nejnovější moderní trendy, nová jídla a populární hudbu. A když přijdou na řadu islámské etiky, nechtějí se učit vůbec nic! Kde potom můžeme najít al-eethar? Pouze v učení našeho Proroka (SAWS) a v prostředí lidí, kteří věřili v Islám a žili pro něj.

A jaký je tedy pravý význam al-eethar? Al-eethar znamená dávat přednost druhým před sebou samým a upřednostňovat jejich štěstí a prospěch před svým vlastním. Jinými slovy - vzdát se některých radostí života ve prospěch druhých lidí; oni si je budou užívat a my o ně přijdeme. Když řekneme, že někdo upřednostnil někoho jiného místo sebe, znamená to, že upřednostnil danou osobu před sebou samým za účelem odměny v příštím životě.

Příklady Al-eethar:

1.
Za jedné kruté zimní noci v Medíně přinesla jedna žena z Ansárů (muslimové z Medíny, kteří podporovali a bránili Islám) Prorokovi (SAWS) tkaný sametový plášť. Prorok (SAWS) ho opravdu potřeboval a tak si ho vzal. Když v něm vyšel poprvé ven, zrovna tak jako my, když si koupíme něco nového a máme to na sobě poprvé, jeden ze společníků z Ansárů se na něho podíval a řekl: „Jak je hezký! Ó, Posle Alláhův, dej mi ho.“ Jaká by byla vaše reakce, kdyby to někdo řekl vám? Prorok (SAWS) odpověděl: „Ano“ a hned mu ho dal. Mír s Tebou, Ó Posle Alláhův. Pochopili jste teď význam slova al-eethar? Chování tohoto člověka Prorokovy společníky rozlobilo a řekli mu: „Prorok ho potřebuje!“ Muž jim odvětil: „Já ho potřebuji více než on. Chci být do něho zahalen až zemřu.“

2.
Dvacettři let poté, kdy mise Proroka (SAWS) začala a Islám zvítězil v Mecce a Khaibaru, muslimové získali velikou kořist. Předtím však Prorok i jeho Společníci procházeli obdobím bídy a útrap do té míry, že si Prorok (SAWS) uvazoval z hladu na své břicho dva kameny. Poté když Alláh zajistil muslimům vítězství, Prorokův podíl z válečné kořisti bylo stádo ovcí, jejichž počet vystačil na pokrytí prostoru mezi dvěmi horami. Představte si! Tak obrovský počet ovcí se stal vlastnictvím chudého muže, který se potýkal tak dlouho s bídou. Prorok (SAWS) ale usiloval o odměnu v příštím životě. Proto když k němu jednou přišel nějaký Arab a podíval se na jeho válečnou kořist, Prorok (SAWS) se ho zeptal: „Líbí se ti?“ Arab odpověděl: „Ano.“ Prorok řekl: „Jsou tvoje.“ Ten člověk se podivil: „Muhammade! Myslíš to vážně?“ Prorok řekl: „Ano, vezmi si je, jestli chceš.'' Chápete, do jaké míry může někdo upřednostňovat druhé před sebou samým?  Načež ten člověk běžel k těm ovcím a rozhlížeje se okolo sebe, všechny si je vzal. Poté se vrátil ke svým lidem řkouce: „Přijměte Islám. Právě jsem byl s nejlepším člověkem, jaký kdy žil. Muhammad dává se štědrostí člověka, který se nebojí chudoby.“ Člověk, který vyprávěl tento příběh řekl, že Prorok (SAWS) si nikdy neponechal nic z toho, co vlastnil, když ho o to někdo požádal.

3.
Jindy zase přišel k Prorokovi (SAWS) další muž a řekl mu, že nemá nic k jídlu. Prorok poslal posla, aby se zeptal jeho manželek, zda-li nemají něco k jídlu. Avšak když byly tázány, každá z nich odpověděla: „Ne, přísahám při Alláhovi, že nemám nic kromě vody.“ Prorok se postavil a zavolal na své Společníky: „Kdo se postará o tohoto muže jako o svého hosta?“ Jeden muž z Ansárů řekl: „Já, Ó Posle Alláhův.“ Načež tento muž šel rychle se svým hostem za svou ženou a zeptal se jí: „Máš nějaké jídlo?“ Ona odpověděla: „Nemám nic kromě jídla pro děti.“ (zbytek jídla, který by vystačil akorát pro děti). Na to jí on řekl: „Zkus zařídit, aby děti zapomenuly na jídlo. Budou-li chtít večeři, dej je spát a až přijde host, zhasni lampu, aby si myslel, že také jíme a bude jíst jako my.“

Vidíte al-eethar? V dnešní době mohou například dva či tři mladí lidé cestovat společně a každý z nich schovává své jídlo v kapse. Nejedí spolu, jak to dělávali společníci a jak nám Prorok doporučil.

Když pak onen host k nim přišel, žena dala děti spát a zhasla lampu. Poté oba dva předstírali, že jedí, zatímco jejich host jedl sám, dokud nebyl syt. Když se šli modlit ranní modlitbu, Prorok (SAWS) jim řekl: „Dnes v noci Alláh obdivoval vaše počínání“ - jinak řečeno, Alláh byl spokojen s tím, jak jste se v noci zachovali k vašemu hostu. Poté Alláh zjevil následující verš: „A dávají jim přednost před sebou, i kdyby sami měli nedostatek.“ (PSK 59:9) (5) Znamená to, že upřednostnili druhé i přesto, že museli tvrdě pracovat, trpěli hladem a chudobou.

Dali přednost svému hostu i přesto, že sami skoro nic neměli. My tuto etiku postrádáme; v dnešní době o ničem takovém neslyšíme. Napadlo vás někdy, že byste někoho upřednostnili tím, že byste mu kupříkladu dali váš nový oblek? Naším motem by měl být následující hadís: Prorok (SAWS) řekl: „Nikdo nebude mít víru do té doby, dokud nebude přát svému bratru to, co on sám má rád.“ (6) Toto je motem al-eethar. Tímto je myšleno, že naše víra se naplní pouze tehdy, až budeme přát svému bratru to, co přejeme sami sobě.

Existují další příklady al-eethar od Společníků Proroka (SAWS), ve kterých byli připraveni vzdát se kvůli němu nejen svých peněz, ale i vlastních duší:

V den bitvy o Uhud, kdy šípy nepřátel padaly na Proroka (SAWS) ze všech stran, Abu-Dogana ho upřednostnil tím, že ho obejmul a tím ho ochránil. Abu-Bakr řekl: „Když jsem se podíval na záda Abu-Dogana, byla prostřílená tolika šípy, že vypadal jako ježek.“ Upřednostnil Proroka před sebou samým a udělal to i přesto, že byl zraněn. Kde je náš eethar vůči Prorokovi? Žijeme podle jeho Sunnah? (Arabské slovo Sunnah vzniklo na označení způsobu, jakým Prorok Muhammad (SAWS) žil svůj život. Sunnah je druhořadým zdrojem právní vědy Islámu, tím prvotním je Korán.)

4.
V den bitvy o Uhud přišel Talha Ibn-Ubaidullah k Prorokovi (SAWS) a řekl mu: „Nezvedej hlavu, Ó Posle Alláhův. Nechť je můj krk raději zasažen než krk tvůj, Ó Posle Alláhův.“ Když byl na Proroka vystřelen šíp, Talha před něj rychle dal ruku, která mu pak v důsledku zranění ochrnula.

5.
V den bitvy o Uhud se Prorok (SAWS) zeptal: „Kdo bude bránit nevěřícím, aby se ke mně dostali a odměnou za to vstoupí do Ráje (Jannah)?“ V onu chvíli se nevěřící řítili směrem k Prorokovi, aby ho zabili. Deset Ansárských mladíků (ve věku 18 a 19 let) předstoupilo. První zemřel, následován druhým, poté třetím. Poslední byl Jazid Ibnul-Sakan, který zemřel u nohou Proroka (SAWS), zatímco jej bránil. Prorok pozvedl svou ruku snažně prosíce: „Ó Alláhu, buď svědkem, že Jazid Ibnul-Sakan splnil svou povinnost.“

Často slýcháme o jednotlivcích, kteří praktikují al-eethar, ale nikdy jsme neslyšeli o celé zemi, která by ji praktikovala. Medína byla takovou zemí a Ansárové byli jejími obyvateli. Jejich al-eethar byl skutečně neuvěřitelný. Když Muhadžirin (emigranti) odešli z Mekky do Medíny, neměli nic kromě oblečení, které měli na sobě, ačkoliv v jejich vlastní zemi byli bohatými obchodníky. Někteří z nich přišli do Medíny pěšky. Zatímco lidé Medíny (Ansárové) byli farmáři, Muhadžirin nevěděli o zemědělství vůbec nic. Avšak co se stalo, bylo neuvěřitelné. Společníci říkali, že Muhadžirin vstoupili do Medíny na základě losování, neboť Ansárové se tlačili a předháněli v hoštění každého z nich.

Podívejte se na situaci v dnešní době; matka možná ani nesežene nikoho, kdo by se o ni staral, až zestárne a bude potřebovat pomoc, ačkoliv má snachu, zetě i vlastní dcery. Avšak oni si ji předávají mezi sebou. Ansárové to dělali přesně naopak i přesto, že byli zesláblí a chudí. A dnes, bez ohledu na to, že doma máme vše, co potřebujeme, snacha by nesnesla pečování o svou tchýni.

Příklady al-eethar lidí z Ansárů vůči Muhadžirin (emigrantům)

Sa’d Ibn-Al-Rabi (Ansár) hostil Abdur-Rahmana Ibn-Oufa, který byl jedním z Muhadžirin. Sa'd mu řekl: „Tady jsou mé peníze. Rozdělíme si je. Toto je tvůj podíl a tenhle je můj. Toto je můj majetek. Rozdělím ho rovnoměrně mezi námi dvěmi. Mám dvě ženy. Vyber si, která z nich se ti líbí; já se s ní rozvedu a ty se s ní můžeš oženit, poté až dovrší její Iddah (stanovená čekací lhůta).“ Vidíte do jaké míry Ansárové praktikovali al-eethar? Ale Abdur-Rahman Ibn-Ouf byl decentní a této příležitosti nevyužil. Odvětil: „Nechť se ti Alláh dobře odmění. Kde je tady tržiště?“

Při emigracích v historii docházelo ke krveprolití. Vezměte si například emigraci Evropanů do Ameriky a co to znamenalo pro domorodé Američany. Každý z nás jistě zná tuto problematiku z filmů. Kolik krve bylo prolito a kolik domorodých Američanů zabito, aby Amerika mohla náležet Evropanům? Nicméně nejlepší emigrace, jaká se kdy v historii udála, byla plná lásky a al-eetharu. Byla to emigrace Muhadžirinu do Medíny. Považte, jak je Ansárové přijali. Představte si! Každý Ansár se podělil se svým hostem z Muhadžirin a jeho rodinou o dům, peníze, oblečení manželky i oblečení dětí. Umíte si představit, že by se někdo podělil o svůj dům s jinou osobou? Byly příbytky Ansárů velké? Měly například 200 nebo 300 m² anebo byly malé? Jak se Ansárové mohli chovat tímto způsobem, aniž by se obávali toho, že by se jejich manželky mohly zlobit! Jak je možné, že jejich manželky akceptovaly toto chování? Důvodem je, že al-eethar přináší požehnání a způsobuje potěšení Alláhovi, a toto naoplátku zvyšuje a zlepšuje naše živobytí. Na druhé straně - čím sobečtější je člověk, tím méně požehnání pociťuje ve svém životě. Sobectví je opakem al-eethar.

Otevřete svůj šatník a nahlédněte tam. Zjistíte, že máte oblečení, které jste na sobě neměli řadu let anebo taky nikdy. Proč je nedáte těm, kteří je potřebují? Nežádám vás, abyste dali pryč nové oblečení, které máte. [Ačkoliv Prorok (SAWS) daroval jiným své nové oblečení!] Co si o tom myslíte? Co si myslíte o člověku, který by se podělil s někým o svůj dům? Je to velmi těžký příklad k následování, že ano?

Když Prorok (SAWS) a jeho Společníci emigrovali do Medíny, Prorok šel k Ansárům a řekl jim: „Vaši bratři (Muhadžirin) k vám přišli a nevědí nic o zemědělství. (Byli obchodníci) Myslíte si, že byste se mohli s nimi podělit o váš majetek?“ Oni odpověděli: „Ano, Ó Posle Alláhův. Rozdělíme se s nimi rovnoměrně.“ Posel chtěl, aby Ansárové emigrantům z Muhadžirin pouze pomohli a tak se zeptal: „A můžete jim pomoci jinak?“ Ansárové odpověděli: „Jak, Ó Posle Alláhův?“ Řekl jim: „Rozdělte se s nimi o vaše ovoce.“ - protože peníze jim nejsou k ničemu, když se nemůžou dostat ven z Medíny, která je v obležení. Oni odpověděli: „Ano, Ó Posle Alláhův, ale za co (na oplátku), Ó Posle Alláhův?“ On jim odvětil: „Za Ráj (Džanna).“

Vidíte, jaká je odměna za al-eethar? Po roce pěstování a péče o úrodu odnesl Ansárí (obyvatel Medíny) uzrálé datle svému hostu z Muhadžiru dříve, než s nimi šel do svého domu. Nevybral si ty nejlepší pro sebe a zbytek dal Muhadžirovi. Naproti tomu vy možná dáváte nečisté peníze z vaší kapsy jako Sadaka (dobročinný poplatek). Ansárí však vzal všechny datle, které nasbíral, k Muhadžirovi a aby ho nepřivedl do rozpaků,  řekl by mu: „Za hodinu se k tobě vrátím a ty si zatím vyber, které se ti nejvíc zamlouvají.“ Při jeho návratu Ansárí zjistil, že Muhadžir si pro sebe vybral ty nejhorší datle, načež se začali dohadovat, kdo si vezme to nejlepší ovoce.

Po vítězství v bitvě u Khaibaru, kdy Muslimové získali spoustu peněz, Prorok (SAWS) řekl Ansárům: „Nechť se vám Alláh dobře odmění, neboť jste svůj úkol splnili.“ Oni řekli: „Ó Posle Alláhův, ty jsi nám stanovil úkol a my jsme udělali to samé. Splnili jsme tvůj úkol, abychom dosáhli Ráje (Džanna).“ On odpověděl: „Budete ho mít.“ Uvědomujete si, jaká je odměna za al-eethar? Podělte se s ostatními o to, co máte. Čím více dáváte druhým, tím štědřejšími se stáváte a tím více se vzdalujete od zloby a závisti.

Existuje blízká spojitost mezi klidem v srdci, lidským milosrdenstvím, odporem k aroganci a závisti a vlastností al-eethar. Pokud chcete své srdce zbavit nečistot, začněte praktikovat al-eethar.

Když Prorok (SAWS) obdržel velkou částku peněz z Bahrainu, prohlásil, že všechny peníze jsou pro Ansáry na oplátku za jejich obětavost a snahu. Ansárové protestovali: „Ne! Posle Alláhův, nepřijmeme je, dokud se o ně s námi nepodělí i naši bratři z Muhadžirin.“

Muhadžirin to zamítli: „Ne, Posle Alláhův! To by znamenalo, že by si naši bratři vzali celou odměnu (Alláhovu - pozn. překladatele)“, ponechávaje tak konečné rozhodnutí na Prorokovi (SAWS), který řekl: „Ne; dokud se za ně modlíte, obdržíte stejnou odměnu.“ Jak skvělá to společnost!!!

I v dnešní době se může tento druh společnosti navrátit k životu, pokud se Víra a zásady Islámu navrátí a jediné, po čem budeme toužit, bude Ráj.

Al-eethar se netýká pouze financí, ale také záležitostí duchovních. Ikrima Ibn-Abu-Džahl bojoval proti Prorokovi (SAWS) po dobu 22 let, poté přijal Islám, stal se velmi dobrým Muslimem a zemřel jako mučedník díky al-eethar. Ikrima byl mezi zraněnými v bitvě u Jarmuku. Všichni zranění byli shromážděni na jednom místě, dokud bitva neskončila. Ikrimův bratranec byl jedním z těch, kteří zraněným nosili vodu k napití. Vyprávěl: „Hledal jsem Ikrimu a našel jsem ho mezi zraněnými, v bolestech a téměř umírajícího. Byl obklopen dalšími deseti zraněnými Muslimy. Běžel jsem mu dát vodu, když ve chvíli, kdy vzal měch s vodou a chtěl se napít, uslyšel nějakého bratra Muslima, jak říká: „Mám žízeň!“ Řekl: „Ne, přísahám při Alláhovi, nenapiju se, dokud se můj bratr nenapije první.“ Přešel jsem k tomu druhému. Když se chtěl napít, uslyšel jiného bratra říkat: „Ah!“ Načež řekl: „Přísahám při Alláhovi, nenapiju se.“ Poté jsem přešel k tomu dalšímu a dalšímu, a tak to pokračovalo, dokud jsem nedošel až k desátému vojáku, který řekl: „Ne, přísahám, že nebudu pít dokud se nenapije Ikrima.“ Šel jsem zpátky k Ikrimovi a shledal jsem, že zemřel a stal se mučedníkem. Praktikoval al-eethar, ikdyž byl zraněný a umíral.“

Dnes se zdráháme rozdělit se o peníze, oblečení a dokonce i o vědomosti, obávaje se, aby nás naši kolegové nepředehnali využitím dané informace.

Al-Eethar Abdully-Ibn-Omara

Tento příběh o al-eethar je neuvěřitelný. Abdullah-Ibn-Omar měl v oblibě jeden verš z Koránu (ája = verš), který zní v překladu následovně: „Nikdy nedosáhnete pravé zbožnosti, dokud nebudete rozdávat z toho, co milujete - a cokoliv z věcí rozdáte, Bůh o tom dobře ví.“ (PSK 3:92) Proto dával almužny z věcí, které měl rád. Jednoho dne, když jel na své velbloudici, tak si uvědomil, že ji má rád. A tak z ní sesedl, postavil se vedle ní uprostřed cesty a čekal, dokud kolem nešel jeden starý muž a řekl mu: „Nasedni, starý muži, je tvá.“

Při jiné příležitosti mu někdo dal rybu a ryby on miloval. Jeho žena mu ji ugrilovala a on měl radost. Poté nějaký chudý muž zaklepal na dveře ptajíce se po něčem k jídlu, tak on řekl své ženě: „Dej mu tu rybu.“ Jeho žena řekla: „Máme chléb, pšenici i maso.“ Ale on řekl: „A co slova Alláhova: „Za žádnou cenu nedosáhnete Al-Birr (zbožnosti, správného vedení - v tomto případě to znamená Alláhovy odměny - Ráje), dokud nevydáte (pro Alláha) z toho, co milujete; a cokoliv dobrého vynaložíte, Alláh o tom dobře ví.“ Dej mu tu rybu.“ Žena dala žebrákovi onu rybu a zeptala se ho: „Prodal bys mi ji za jeden dirhám?“ Muž souhlasil. Žena přinesla rybu zpátky a položila ji před Ibn-Omara, který byl spokojen a zrovna, když chtěl začít jíst, ten chudý muž znovu zaklepal na dveře a žádal o almužnu. Ibn-Omar řekl své ženě: „Dej mu tu rybu.“ Žena odvětila: „Už jsem mu ji jednou dala.“ On jí řekl: „Alláh to řekl několikrát, ne jen jednou!“ Žena opět dala tomu muži rybu a řekla: „Chtěla bych ji od tebe znovu koupit.“ Muž souhlasil a pak mu řekla: „Potřetí už sem prosím nechoď.“

Podobně, když Omar Ibn-Al-Khatab (RA) umíral, poté co ho zasáhl Lolo Al-Madžusi, vyzval svého syna Abdullu Ibn-Omara, aby šel za Matkou věřících Aišou (RA) a vyřídil jí toto: „Omar Ibn-Al-Khattab, ale nenazývej mě Amírem Věřících, protože už jím nejsem, řekni Omar Ibn-Al-Khattab, si žádá jejího povolení být pochován vedle svých přátel (Proroka (SAWS) a Abu-Bakra (RA) v jejím pokoji. Ona odpověděla: „Chtěla jsem to místo pro sebe, ale poskytnu je Omarovi.“ Představte si, že měla být pochována vedle svého manžela a otce, tzn. Proroka (SAWS) a Abu-Bakra (RA). Jak ctnostné to místo! Ale namísto toho tato jedinečná žena souhlasila, že bude pochována v Baqee (hřbitov v Medíně) a dala své místo Omarovi.

Abu Huraira vyprávěl: „Někdy jsem měl takový hlad, až jsem se z toho mohl zbláznit. Lidé říkávali, že jsem pomatený a já jsem přísahal, že ne; byl jsem vyhládlý! Sedával jsem vedle Prorokova (SAWS) minbaru (kazatelna v mešitě, kde stojí imám při kázání) a kdykoliv jsem viděl procházejícího Muslima, recitoval jsem verše z Koránu o útratě a výdajích v naději, že mi něco dá. Abu-Bakr (RA) kolem mně prošel, ale nedošlo mu, co chci a zrovna tak i Omar (RA). Poté šel okolo Prorok (SAWS). Podíval se na mně a věděl, co cítím. Řekl: „Následuj mně, Abu-Hurairo!“ S povolením jeho ženy jsme vstoupili do jejich domu. Zeptal se jí: „Máme něco (k jídlu)?“ Ona odpověděla: „Misku mléka, kde je dost pouze pro jednoho či dva muže.“ Chtivě jsem pohlížel na to mléko, ale k mému překvapení mně Prorok (SAWS) vyzval, abych svolal všechny chudé.“ Prorok (SAWS) ho chtěl naučit al-eethar. Ti lidé byli stejně chudí a hladoví jako Abu-Huraira. Bylo tam tak 100 muslimů. Abu-Huraira poté řekl: „Začal jsem být deprimovaný a řekl jsem Prorokovi (SAWS): ‚,Bude tohle pro všechny stačit?''. Byl jsem opravdu sklíčený, ale musel jsem uposlechnout příkazu Proroka (SAWS) a tak jsem šel a všechny jsem je přivedl. Prorok (SAWS) na mě hleděl s úsměvem a řekl: ‚, Ó Abu-Hurairo! Nech je se z toho napít.‘“ Prorok chtěl, aby tato lekce byla nejen pro něho ale i pro nás. Poté Abu-Huraira řekl: „Vzal jsem tu misku a začal ji podávat mezi nimi, dokud se všichni nenapili, zatímco se na mně Prorok (SAWS) usmíval. Pak mi řekl: ‚,Ó Abu-Hurairo. Teď už nikdo nezbývá kromě tebe a mně.'' Řekl jsem mu: ‚,Máš pravdu, Ó Posle Alláhův.'' Poté mi řekl, abych se napil. Upřednostnil všechny před sebou samým a poté udělal to samé s Abu-Harairou a mléka bylo dost i pro tak velký počet lidí. Toto byla pro nás lekce o al-eethar a o požehnání, které přináší. Abu-Huraira řekl: „Napil jsem se a poté jsem podal misku Prorokovi (SAWS), ale on naléhal: ‚,Pij Abu-Hurairo!'' Napil jsem se znovu a znovu, tak jak mi to říkal a pak jsem řekl: ,,Už více pít nemohu, přísahám při Alláhovi (SWT).'' Nakonec Prorok (SAWS) sám si vzal onu misku a dopil zbylé mléko.“ Vyžeňte lakotu z vašich domů a kapes a budete požehnáni štědrostí duše a ochutnáte sladkost al-eethar! Kdykoliv něco dáte, je to jako kdyby něco bylo dáno vám.

Podívejme se na Prorokův (SAWS) al-eethar v bitvě U příkopu. V té době už celá jeho armáda věděla o al-eethar. Džabir Ibn-Abdullah přistoupil k Prorokovi (SAWS) a řekl: „Máme doma kuře a pšenici, chceš-li, přijď a pojez se mnou.“ Prorok (SAWS) se na něho podíval a řekl: „Jen já sám?“ Všichni společníci i Prorok (SAWS) byli po patnácti dnech kopání nesmírně unavení. Uvazovali si na svá břicha z hladu kameny. Džabir Ibn-Abdullah pokračoval: „Ty a ještě jeden nebo dva muži.“ Avšak Prorok (SAWS) se postavil na kopec a zvolal: „Ó společenství Muhadžirinu. Ó společenství Ansárů. Náš oběd dnes bude u Džabira Ibn-Abdullahy.“ Džabir řekl: „Vytratil jsem se zpátky domů k manželce a řekl jsem jí: ‚,Alláhův Posel (SAWS) přichází se zbytkem celé armády!'' Ona se zeptala: ,,Řekl jsi mu, kolik máme jídla?'' On odpověděl: ‚,Ano!“ „Alláh a jeho Posel vědí lépe!“ poznamenala. Všichni přišli a Prorok (SAWS) povstal a řekl Džabirovi: „Budeš dnes naším dozorčím u dveří.“ A sám lámal chléb na kousky. Džabir pokaždé pustil deset mužů dovnitř a když se najedli, otevřel jim dveře ven a pustil další desítku dovnitř.

Uvědomujete si, kdy došlo k Prorokovu (SAWS) zázraku a s ním přišlo požehnání? Došlo k němu, když se stala tato událost, při níž se přítomní naučili al-eethar. Ikdyž byli všichni hladoví po dlouhou dobu, najedli se všichni. Džabir Ibn-Abdullah řekl: „Kdykoliv jsem vpustil další skupinu dovnitř, myslel jsem, že to už bude poslední skupina, která se bude moci najíst a že tam  už nic nezbude pro další skupinu, ale oni odcházeli s plnými žaludky, čistíce si mezi zubama.'' Nakonec vstoupil dovnitř Džabir a Prorok (SAWS) mu řekl: „Nechť Alláh požehná tvé jídlo, tvé a tvé rodiny.“ Džabir byl ohromen, když zjistil, že jeho jídlo bylo téměř netknuto, až na malý kousek kuřete. Mír buďnašemu Proroku, učiteli al-eethar. Jaká škoda, že náš národ už vůbec al-eethar nezná.

Džaffar Ibn-Abu-Talib zemřel v bitvě u Mo’tah a zanechal po sobě tři děti. Všichni společníci byli zesláblí a chudí. Prorok (SAWS) se postavil a řekl: „Kdo chce adoptovat Džaffarovy děti?“ Vypravěč tohoto příběhu řekl: „Tři společníci se postavili a začali se dohadovat: „Já, Ó Posle Alláhův!“ „Ne, já, Ó Posle Alláhův!“ Jeden byl chudší, než druhý a třetí, ale přesto byli ochotní adoptovat tři sirotky. Dnes, když někomu umře bratr, tak se všichni snaží zbavit se jeho syna, posílají ho jeden k druhému až je chlapec dočista ztracen. Když byl Džaffar Ibn-Abu-Talib ještě živ, praktikoval al-eethar; proto Alláh (SWT) požehnal jeho syny a nechal je dobře vychovat. Prorok (SAWS) měl ve zvyku nazývat Džaffara otcem chudých. Žádná společnost nemůže mít pocit bezpečí, pohodlí a stability, dokud nebude praktikovat al-eethar.
Zamysleme se spolu nad naší dnešní společností. Manžel pracuje ve dne v noci, šetří peníze a je možné, že jeho žena také, ale proč? Chtějí se ujistit, že jejich děti budou mít skvělou budoucnost a že jim jednou zanechají dostatek jmění, které jim bude stačit. Proč?! Vědí totiž, že kdyby náhle zemřeli, jejich děti by se ocitly na ulici; nikdo by se o ně nepostaral a byly by ztraceny. Na druhé straně, kdyby ta která společnost praktikovala al-eethar, tak by otec či matka umírali s vědomím, že se najde někdo, kdo se o jejich děti postará a možná se i o ně budou lidé přít; tak jak se dohadovali Ansárové o děti Džaffara Ibn-Abu-Taliba. Proto je al-eethar tak důležitý.

Imám al-Ghazali napsal ve své knize Al-Ehyaa (Obnova), že jsou tři stupně al-eethar:

1 - dát svému bratrovi to, co by člověk dal sluhovi; např. zbylé jídlo po večeři atd.

2 - chovat se k němu tak, jak by se člověk choval sám k sobě; např. dostane to, co se nám také zamlouvá.

3 - dát mu přednost před sebou samým; tzn. uspokojit jeho potřeby dříve než naše vlastní.          

Tak toto jsou tři stupně al-eethar, abyste si sami vybrali. Nejdůležitějším al-eethar v tomto životě je snaha zalíbit se napřed Alláhovi a pak až lidem, sám sobě či komukoliv jinému. Podle prohlášení Abu Muhammada Abdullahy bin Amr Ibn-al-Ase (nechť je s ním Alláh spokojen) Posel Alláhův řekl: „Nikdo z vás není pravým věřícím, dokud jeho sympatie netíhnou k tomu, co jsem přinesl.''(7) Zalíbení se Alláhovi by mělo být prvořadé.

Když žijeme jen sami pro sebe, žijeme velmi krátký život, ve kterém se narodíme malými a malými také zemřeme! Avšak když žijeme jeden pro druhého, žijeme jako velkomyslní lidé, jejichž životy přetrvají tak dlouho, dokud bude existovat samo lidstvo. Budete-li žít pro druhé a nejen sami pro sebe, najdete své štěstí v úsměvu druhých lidí, vaše příležitosti budou v příležitostech jejich. Budete opravdu šťastní, když najdete někoho, kdo bude vzývat Alláha (SWT) ve váš prospěch: „Nechť je s ním Alláh spokojen, protože on mi pomohl.“ Je to zvláštní a úžasný pocit! Zkuste to a uvidíte, že pocítíte mnohem větší uspokojení než kdybyste sklidili veškeré přínosy sami pro sebe.

Závěrem si ještě poslechněte tento malý příběh: jeden dobrý člověk kdysi dávno ve chvíli své smrti řekl: „Dcero má, už se nebojím smrti, ikdyby přišla právě teď. Vzal jsem si hodně od života a tím myslím, že jsem hodně dal! Někdy je to, dcero má, velmi těžké rozlišit, kdy vzít a kdy dát; protože pro věřícího obojí má stejný význam. Vždycky když jsem dal, tak jsem i vzal. Vlastně jsem vzal více, než jsem dal.“

Mládeži! Zkusme si vžít tuto krásnou vlastnost. Nechť to pro nás Alláh (SWT) udělá prospěšným, ameen.

Salám alaikum.

---------------------------------------------------------------------------------------

(1)    Slůvko Alláh arabsky znamená Bůh. I když se toto slovo používá převážně v asociaci s Islámem, je také používáno arabskými křesťany a arabsky mluvícími židy, kteří ho také používají k označení Jediného Boha. Tento výraz v arabštině mnohem lépe, než v češtině, vystihuje Jedinečnost Alláha. Slovo Alláh v arabštině nemá množné číslo a v češtině ano; slovo Alláha v arabštině není mužského ani ženského rodu. Alláh je Bůh vyznávaný všemi proroky od Adama, Noa , Abrahama, Mojžíše, Ježíše a Muhammada.

(2)   SAWS = Sala-llahu Alaihi Wa-Salam = mír a požehnání ať je s ním.

(3)   Toto slovo má celou řadu významů, které je nutno chápat dohromady; patří mezi ně respektování sebe samého, slušnost, ostýchavost (poznámka překladatele).

(4)   Toto slovo má mnoho významů; mezi ně patří pokora (kajícnost), podřízenost, respektování druhých, skromnost, atd. (poznámka překladatele).

(5)   Zkratka PSK znamená Překlad Svatého Koránu. Tento překlad je pouze pro porozumění textu Svatého Koránu (kapitola:verš). Čtení překladu Svatého Koránu nemůže nikdy nahradit čtení arabského originálu, ve kterém byl Svatý Korán zjeven.

(6)   Věrohodný hadís.

Dobrý a důvěryhodný hadís z knihy Hudžah, se spolehlivým řetězcem vypravěčů.

AmrKhaled.net ©Všechna práva vyhrazena.

Tento článek může být publikován a reprodukován pro soukromé účely za podmínky, že je uveden původní pramen. Pro všechny ostatní účely musíte obdržet výslovný písemný souhlas od administrátorů těchto webových stránek.