Část 7
Ráj v našich domovech
Ve jménu Boha, Milostivého, Milosrdného. Všechna požehnání a mír ať jsou
s našim Prorokem Muhammadem (SAWS)[1]
Hned na začátku dnešní přednášky bych vám rád připoměl, že jestliže už nejste tak nadšení z ramadánu, jako jste byli počátkem tohoto měsíce, pak mějte na paměti známý hadís[2]našeho Proroka (SAWS), ve kterém se říká že každý, kdo se modlí v ramadánu v noci, jen proto, že je věřící a doufá v Boží odměnu, pak všechny jeho hříchy /z minulosti/ mu budou odpuštěny. Modleme se tedy v letošním ramadánu, ne jen každý osamotě, ale společně s rodinou.
Dále bych rád zdůraznil, že jsme tento program nazvali Ráj v našich domovech proto, aby si lidé uvědomili, že příbuzní nejsou naobtíž a také to nejsou jen lidé, vůči kterým má člověk pouze určité povinnosti a nic dobrého z této situace nevyplývá. Naopak, členové našich rodin nám mohou vytvořit pocit štěstí. Záleží na tom, z jakého úhlu se na ně člověk rozhodne podívat.
Ráj se nachází v rodině; jak jistě víte, leží (obrazně) u nohou matky. Je známo, že Bůh přikázal Adamovi a Evě, aby vstoupili do Ráje jako rodina. Jeden ze známých učenců říká, že ti, kteří nepoznali krásu Ráje na zemi, do něj nevstoupí ani po smrti.
Včera jsme hovořili o významu otce v rodině. Jelikož jsme nabyli dojmu, že toto téma ještě nebylo pořádně rozebráno, i dnes tedy budeme hovořit o otci. Budeme hovořit o tom, proč je nezbytné, aby se také on podílel na výchově dětí, proč není dobré, aby děti vychovávaly výhradně matky a svá tvrzení podložím třemi pádnými důvody. Pusťme se do toho.
Prvním důvodem je to, jak už jsem dříve řekl, že každé dítě tatínka skutečně potřebuje. V dřívějších desetiletích měli psychologové za to, že hlavní příčinou dětské kriminality je násilí, které děti vidí nebo samy zažijí.
V současné době se ale spíše přiklánějí k názoru, že je to způsobeno hlavně absencí otce (nebo člověka, který se k dítěti jako otec chová).
Jeden můj přítel, který pracuje už 25 let jako psycholog v jednom nápravném zařízení ve Spojených Státech, tvrdí, že za celou tu dobu mu ani jeden z věznů neřekl, že by miloval svého otce. Naopak. Když se blížil Den matek, tak firma, která vyrábí pohlednice a různá přání, dovezla do tohoto vězení přáníčka pro matky, která šla opravdu na odbyt a tato firma vykázala dobrý zisk. Takže když se blížil Den otců, který se v Americe slaví stejně jako Den matek, tato firma opět dovezla velké množství přáníček. Jenže tentokrát se neprodalo ani jedno.
Děti otce opravdu potřebují. Mohu vám uvést další příklad, který je ze života mého dalšího přítele. Tento muž má syna a mladší dceru. Když byli malí, můj přítel se jim oběma hodně věnoval. Když trochu povyrostli, můj přítel se začal věnovat spíše synovi, brával ho sebou ven, na fotbal atd. Manželka mu neustále domlouvala, aby se věnoval také jejich čtyřleté dceři, a tak si jednou dal říct a po dlouhé době ji vzal s sebou do restaurace na snídani. Když začali jíst, můj přítel si dával do pusy kousek bábovky ale ještě než si ukousl, rychle řekl své dceři, že ji má rád. Dcera mu hned chytla ruku (aby si nekousl a mohl mluvit) a řekla: ,,Ještě. Řekni mi to znovu." Mému příteli to bylo líto, neuvědomil si totiž, že by ho dcerka mohla tolik potřebovat. A jak hezky svou potřebu vyjádřila! Je třeba si uvědomit, že malé dítě dokáže mnohem lépe poukázat na své potřeby, než třeba pubertální 15-ti letá slečna. Jak jsme viděli z této ukázky, tato čtyřletá holčička se se svou potřebou obrátila na svého otce. Náctiletí ale tuto svou potřebu už moc vyjádřit neumí a pro její uspokojení se mohou obrátit jinam. Na to, aby se mezi otcem a dítětem vytvořilo pevné pouto, je třeba čas. A tohle pouto pak může pomoci vašemu dítěti, až bude větší, aby se i nadále obracelo se svými problémy na vás, než aby hledalo řešení jinde. Nad tím je třeba se opravdu zamyslet!
Slyšel jsem o jiné malé holčičce, která bydlela se svými rodiči v malém domku. Jednou se do vedlejšího domu nastěhovali nějací noví lidé a rodina té holčičky se k nim šla představit. V domku ale byla jen 18-letá mladá žena - sirotek. Holčička se jí zeptala: ,,Kde máš otce?" A slečna odpověděla, že tam není. ,,Kdy se vrátí?" ,,Nikdy." Na to ta malá holčička odpověděla: ,,Je vůbec možné, žít bez otce?!" A nabídla své nové sousedce, že se mohou o toho jejího dělit.
Nyní se ptám všech otců: ,,Je možné žít bez otce?"
Druhým neméně důležitým důvodem, proč by se otcové měli zapojit do výchovy dětí, je to, že si nejspíš vůbec neuvědomují, že sami sebe okrádají o největší radosti. Když se Proroka Muhammada (SAWS) ptali, jestli má rád své dva vnuky, al-Hassana a al-Husseina, napadlo ho, jak by je mohl nemilovat, když jsou mu tak drazí!
V jedné knížce jsem jednou četl příběh o otci, který popisoval život se svými dětmi. Měli s manželkou 4 děti, 3 byly zdravé, ale jeden chlapeček, který se jmenoval Adam, byl němý a mentálně zaostalý. Bylo těžké s ním žít a tento otec popisoval, že ho tak strašně bolelo, když Adama sledoval, co dělá a jak se chová, že si často přál, aby zemřel (Adam). Jednoho dne si tato rodina vyrazila do obchodu, kde si děti chtěly koupit nějaké sladkosti. Všechny děti si vybraly bonbony, ale Adam si vybral kytku. Tatínek mu vysvětlil, že kytka se jíst nedá a poslal ho zpátky, aby si vybral něco jiného. Adam tedy odnesl tu kytku zpátky do regálu, ale po chvíli se vrátil s druhou. Otec se nakonec rozhodl za všechno zaplatit a vrátili se domů. Doma pak děti snědly své dobroty a po večeři šly spát, kromě Adama. Ten vzal tu kytku, dal ji do vázy a odnesl ji svému otci. Tento otec vzpomínal, že teprve tehdy poprvé ucítil, že je to on, kdo je otcem tohoto dítěte a byl to pro něj opravdový moment nového začátku s jeho synem Adamem. Byl to začátek jejich společného života, kdy opustili svět plný konvencí, podle kterých musí být všichni nejlepší a celý život je vlastně jedna velká soutěž, a vstoupili do světa, kde se mohou mít rádi a mohou být spolu šťastní, ikdyž jejich život je jiný a kde děti, které podle kritérií toho prvního světa, jsou méněcenné a snad i ,horší´, učí dospělé jak opravdu milovat.
A třetím důvodem, proč se tatínci musí zapojit do výchovy svých dětí, je jejich zodpovědnost před Alláhem (SWT[3] ). Jak říkal náš Prorok (SAWS), každý člověk má určitou zodpovědnost; otec za domov, matka za domácnost atd. Každý se musí stejně jako dobrý pastýř, postarat o své ,stádo´. A nejedná se jen o finanční zabezpečení. Ve Svatém Koránu se o tom píše, v překladu: ,,Vy, kteří věříte! Střezte sebe i rodiny své před ohněm, jehož palivem budou lidé a kamení.” (PSK[4], 66:6).
Povinnosti, které vůči dětem máme, by se neměly brát pouze jako něco, co se prostě musí udělat. Zamysleme se nad Boží odměnou za vykonávání těchto povinností. Prorok Muhammad (SAWS) vždycky zdůrazňoval, že pro Boha má větší význam to, že naučíme své dítě, jak se správně chovat, než to, abychom mu neustále zdůrazňovali, že se musí dávat peníze na charitu. Je to tak hlavně proto, že když dá člověk peníze na charitu (chudému člověku na oblečení, jídlo atd.), má to výhodu pouze pro jediného člověka, ale když vychováme dobrého člověka, jeho dobro je ve prospěch celé společnosti. Náš Prorok (SAWS) dále řekl, že když se otec podívá na svého syna s obdivem, je to jako kdyby osvobodil otroka z otroctví. Je samozřejmostí, že každý otec obdivuje své dítě, jeho slušné chování, dobré srdce a náklonnost k náboženství a je to tak, protože každý otec investuje do svých dětí svůj vlastní život. Každé dítě je jako strom, který jsme zasadili a Prorok Muhammad (SAWS) řekl, že každý muslim bude odměněn za péči o jakoukoliv rostlinu, která bude k užitku jakémukoliv zvířeti nebo člověku. A jaký užitek má pro celou společnost dítě, které vyroste a je ku prospěchu všem! Jestliže je v ramadánu každý dobrý skutek odměněn 70x, co teprve tak úžasný skutek jako je dobré vychovávání našich dětí!
Jak už je všem jasné, výchova dětí je povinností obou rodičů. Obrazně je tento fakt vyjádřen ve Svatém Koránu v příběhu proroka Josefa (AS[5]), v překladu: ,,Hle, pravil Josef otci svému: „Otče můj, spatřil jsem ve snu jedenáct hvězd, slunce i měsíc a zřel jsem, jak přede mnou se klaní.” (PSK, 12:4). Slunce a měsíc zde zobrazují otce a matku. Život na zemi by nebyl možný, kdyby existovalo jen slunce anebo pouze měsíc. Potřebujeme oba dva.
Ve známém hadísu Proroka Muhammada (SAWS) se říká, že každý, kdo má tři dcery, které učí, jak se správně chovat a je k nim milosrdný, se najisto dostane do Ráje. Prorokovi společníci se ho ptali, jestli to platí také pro člověka, který má pouze dcery dvě. Prorok odvětil, že ano. Společníci pak řekli, že si jsou jisti, že kdyby se zeptali, zda to platí také pro jednu dceru, že by jim to Prorok (SAWS) potvrdil. V dalším hadísu náš Prorok (SAWS) řekl, že každý, kdo má dceru, chová se k ní dobře a utrácí za ni z toho, co mu Bůh daroval, ji v Den Zmrtvýchvstání najde jako svou ochranu před ohněm, dokud nedojde až do Ráje. Jednoduše řečeno, děti jsou pro nás vstupenkou do Ráje.
Jeden z žáků Ibn-Masooda se jmenoval Abu-Khaled al-Ahwal a byl to skutečně bohabojný muž. Byl ženatý ale tvrdil, že děti nechce, a to proto, aby se mohl zcela soustředit na své modlitby a uctívání Boha. Jeho žena smýšlela stejně. Jednou v noci se mu zdál sen o Dni Zmrtvýchvstání. Bylo tam strašně moc lidí a hrozné horko. Slunce bylo neobvykle blízko a všichni měli velkou žízeň. Najednou se objevil hlouček dětí, které vypadaly jako perly a každé dítě neslo nádherný pohár. Rozhlížely se po davu a když našly nějakého otce nebo matku, hned jim daly napít. Abu-Khaled na jedno dítě zavolal, aby mu dal také napít. Dítě se ho zeptalo: ,,Měl jsi syna, který zemřel v tvém náručí? Učil jsi svou dceru, aby uctívala Boha? Byl jsi trpělivý s nezbedným dítětem? Máš syna, který se za tebe modlil?''Odpovědi na všechny otázky byly negativní a chlapeček řekl, že dává napít pouze těm, kteří měli děti. A pak citoval tento verš ze Svatého Koránu, v překladu: ,,....obcházet mezi nimi budou chlapci mládí věčného, s číšemi, konvicemi a poháry nápoje čirého, ....” (PSK, 56: 17-18). Také řekl, že Prorok Muhammad (SAWS) jednou řekl, že některé hříchy mohou být odpuštěny pouze tím, že má člověk trpělivost s neposednými dětmi anebo tím, že vynaložíme úsilí na jejich výchovu.
Hned ráno, když se Abu-Khaled probudil, řekl manželce, že by měli změnit názor a mít miminko.
Teď jen doufám, že nyní, kdy se dostáváme ke konci dnešní přednášky o zodpovědnosti, jste mě pochopili správně a víte, že zodpovědností zde nemyslím přílišnou přísnost. Jsem si vědom toho, že o tom, co by vlastně takový otec dělat měl, jsme dnes nemluvili; máme to naplánováno na zítra. Prozatím bych jen ve zkratce řekl, že chceme něžné otce.
Jeden z prorokových společníků, Hanzala, jednou přišel za Prorokem a oznámil mu, že se modlil a oslavoval Boha celý den, ale když se vrátil domů, hrál si také se svými dětmi. Prorok (SAWS) ho ujistil, že takhle to je správné; část svého dne strávit jednou činností a další zase jinou.
A na závěr mám pro vás pár vzkazů:
1) Dostal jsem dopis od jedné vdovy, která se sama stará o svého syna. Na konci dopisu mě požádala, abych všem otcům na této přednášce a také divákům doma u televize vzkázal, aby se ke svým dětem chovali tak, aby jejich děti neměly pocit, že nemají otce, jako její syn, když ho vlastně mají.
2) Další vzkaz je pro rozvedené ženy. Vím, že to, co vám tady dnes říkám, vás bolí. Věřte mi, že sdílím vaši bolest a uvědomuji si, že to nemáte jednoduché. Rád bych vám proto navrhl, abyste se ve své vlastní rodině porozhlídly po muži, o kterém víte, že je hodný a trpělivý a který by vašim dětem nahradil svým způsobem otce, poskytl jim náhled na svět z mužské perspektivy. Tohle je opravdu důležité.
3) Dále bych rád promluvil k mladým lidem. Pomozte svému otci, aby mohl být jako otec opravdu skvělý. Jestliže za vámi přijde, neodvracejte se od něj. Možná že váš otec opravdu neví, jak začít opravdovou konverzaci s vámi a jak se vám přiblížit. Můžete mu pomoci, můžete ho například obejmout. Setkal jsem se v minulosti z jedním mužem, který svého otce ani nepoznal a celý život žil jen s matkou. Když dospěl a začal pracovat a stal se opravdu úspěšným a známým člověkem, jeho otec s ním chtěl opětně navázat kontakt. Tento muž nechtěl, aby se jeho otec cítil provinile a tak mu vůbec nic nevyčítal a ani se nevyptával, kde vlastně celé ty roky byl.
Rád bych se také obrátil na ty otce a matky, kterým zemřelo dítě. Řeknu vám jeden malý příběh, který se odehrál v době našeho Proroka Muhammada (SAWS). Jeden z jeho společníků měl syna a pokaždé, když šel za Prorokem, brával svého syna s sebou. Jednou se stalo, že je Prorok neviděl celý týden. Když se na ně začal vyptávat, lidé mu řekli, že ten chlapec náhle zemřel. Prorok Muhammad (SAWS) se okamžitě vydal za jeho otcem a zeptal se ho, jestli by dal přednost tomu, aby žil se svým synem až do konce svého života anebo aby mu jeho syn v Den Zmrtvýchvstání přišel otevřít bránu do Ráje. Tento otec si zvolil Ráj a Prorok (SAWS) ho ujistil, že se tak také stane. Proto bych vám rád poradil, aby vás tato obrovská ztráta nezlomila. Vaše dítě vás nyní potřebuje mnohem více, než dřív. Pomozte mu/jí tím, že se za něj budete modlit, dávat na charitu a také za něj můžete vykonat Hadž (pouť do Mekky). Takto svému dítěti pomůžete, co se týká jeho budoucího života, podobně jako byste to udělali, kdyby žil s vámi.
----------------------------------------------------------------------------------------------------
[1]SAWS = salalláhu alejhi wa salám, mír a požehnání Boží at je s ním.
[2]Hadís, nebo také hadith, jsou Boží slova pronesena Prorokem Muhammadem, z Božího vnuknutí.
[3]SWT subhanahu wa taála, On je Slávyplný a Povýšený.
[4]PSK = překlad Svatého Koránu, číslo kapitoly (sury) : verš.
[5]Alejhi salám = mír ať je s ním.
Ráj v našich domovech
Ve jménu Boha, Milostivého, Milosrdného. Všechna požehnání a mír ať jsou
s našim Prorokem Muhammadem (SAWS)[1]
Hned na začátku dnešní přednášky bych vám rád připoměl, že jestliže už nejste tak nadšení z ramadánu, jako jste byli počátkem tohoto měsíce, pak mějte na paměti známý hadís[2]našeho Proroka (SAWS), ve kterém se říká že každý, kdo se modlí v ramadánu v noci, jen proto, že je věřící a doufá v Boží odměnu, pak všechny jeho hříchy /z minulosti/ mu budou odpuštěny. Modleme se tedy v letošním ramadánu, ne jen každý osamotě, ale společně s rodinou.
Dále bych rád zdůraznil, že jsme tento program nazvali Ráj v našich domovech proto, aby si lidé uvědomili, že příbuzní nejsou naobtíž a také to nejsou jen lidé, vůči kterým má člověk pouze určité povinnosti a nic dobrého z této situace nevyplývá. Naopak, členové našich rodin nám mohou vytvořit pocit štěstí. Záleží na tom, z jakého úhlu se na ně člověk rozhodne podívat.
Ráj se nachází v rodině; jak jistě víte, leží (obrazně) u nohou matky. Je známo, že Bůh přikázal Adamovi a Evě, aby vstoupili do Ráje jako rodina. Jeden ze známých učenců říká, že ti, kteří nepoznali krásu Ráje na zemi, do něj nevstoupí ani po smrti.
Včera jsme hovořili o významu otce v rodině. Jelikož jsme nabyli dojmu, že toto téma ještě nebylo pořádně rozebráno, i dnes tedy budeme hovořit o otci. Budeme hovořit o tom, proč je nezbytné, aby se také on podílel na výchově dětí, proč není dobré, aby děti vychovávaly výhradně matky a svá tvrzení podložím třemi pádnými důvody. Pusťme se do toho.
Prvním důvodem je to, jak už jsem dříve řekl, že každé dítě tatínka skutečně potřebuje. V dřívějších desetiletích měli psychologové za to, že hlavní příčinou dětské kriminality je násilí, které děti vidí nebo samy zažijí.
V současné době se ale spíše přiklánějí k názoru, že je to způsobeno hlavně absencí otce (nebo člověka, který se k dítěti jako otec chová).
Jeden můj přítel, který pracuje už 25 let jako psycholog v jednom nápravném zařízení ve Spojených Státech, tvrdí, že za celou tu dobu mu ani jeden z věznů neřekl, že by miloval svého otce. Naopak. Když se blížil Den matek, tak firma, která vyrábí pohlednice a různá přání, dovezla do tohoto vězení přáníčka pro matky, která šla opravdu na odbyt a tato firma vykázala dobrý zisk. Takže když se blížil Den otců, který se v Americe slaví stejně jako Den matek, tato firma opět dovezla velké množství přáníček. Jenže tentokrát se neprodalo ani jedno.
Děti otce opravdu potřebují. Mohu vám uvést další příklad, který je ze života mého dalšího přítele. Tento muž má syna a mladší dceru. Když byli malí, můj přítel se jim oběma hodně věnoval. Když trochu povyrostli, můj přítel se začal věnovat spíše synovi, brával ho sebou ven, na fotbal atd. Manželka mu neustále domlouvala, aby se věnoval také jejich čtyřleté dceři, a tak si jednou dal říct a po dlouhé době ji vzal s sebou do restaurace na snídani. Když začali jíst, můj přítel si dával do pusy kousek bábovky ale ještě než si ukousl, rychle řekl své dceři, že ji má rád. Dcera mu hned chytla ruku (aby si nekousl a mohl mluvit) a řekla: ,,Ještě. Řekni mi to znovu." Mému příteli to bylo líto, neuvědomil si totiž, že by ho dcerka mohla tolik potřebovat. A jak hezky svou potřebu vyjádřila! Je třeba si uvědomit, že malé dítě dokáže mnohem lépe poukázat na své potřeby, než třeba pubertální 15-ti letá slečna. Jak jsme viděli z této ukázky, tato čtyřletá holčička se se svou potřebou obrátila na svého otce. Náctiletí ale tuto svou potřebu už moc vyjádřit neumí a pro její uspokojení se mohou obrátit jinam. Na to, aby se mezi otcem a dítětem vytvořilo pevné pouto, je třeba čas. A tohle pouto pak může pomoci vašemu dítěti, až bude větší, aby se i nadále obracelo se svými problémy na vás, než aby hledalo řešení jinde. Nad tím je třeba se opravdu zamyslet!
Slyšel jsem o jiné malé holčičce, která bydlela se svými rodiči v malém domku. Jednou se do vedlejšího domu nastěhovali nějací noví lidé a rodina té holčičky se k nim šla představit. V domku ale byla jen 18-letá mladá žena - sirotek. Holčička se jí zeptala: ,,Kde máš otce?" A slečna odpověděla, že tam není. ,,Kdy se vrátí?" ,,Nikdy." Na to ta malá holčička odpověděla: ,,Je vůbec možné, žít bez otce?!" A nabídla své nové sousedce, že se mohou o toho jejího dělit.
Nyní se ptám všech otců: ,,Je možné žít bez otce?"
Druhým neméně důležitým důvodem, proč by se otcové měli zapojit do výchovy dětí, je to, že si nejspíš vůbec neuvědomují, že sami sebe okrádají o největší radosti. Když se Proroka Muhammada (SAWS) ptali, jestli má rád své dva vnuky, al-Hassana a al-Husseina, napadlo ho, jak by je mohl nemilovat, když jsou mu tak drazí!
V jedné knížce jsem jednou četl příběh o otci, který popisoval život se svými dětmi. Měli s manželkou 4 děti, 3 byly zdravé, ale jeden chlapeček, který se jmenoval Adam, byl němý a mentálně zaostalý. Bylo těžké s ním žít a tento otec popisoval, že ho tak strašně bolelo, když Adama sledoval, co dělá a jak se chová, že si často přál, aby zemřel (Adam). Jednoho dne si tato rodina vyrazila do obchodu, kde si děti chtěly koupit nějaké sladkosti. Všechny děti si vybraly bonbony, ale Adam si vybral kytku. Tatínek mu vysvětlil, že kytka se jíst nedá a poslal ho zpátky, aby si vybral něco jiného. Adam tedy odnesl tu kytku zpátky do regálu, ale po chvíli se vrátil s druhou. Otec se nakonec rozhodl za všechno zaplatit a vrátili se domů. Doma pak děti snědly své dobroty a po večeři šly spát, kromě Adama. Ten vzal tu kytku, dal ji do vázy a odnesl ji svému otci. Tento otec vzpomínal, že teprve tehdy poprvé ucítil, že je to on, kdo je otcem tohoto dítěte a byl to pro něj opravdový moment nového začátku s jeho synem Adamem. Byl to začátek jejich společného života, kdy opustili svět plný konvencí, podle kterých musí být všichni nejlepší a celý život je vlastně jedna velká soutěž, a vstoupili do světa, kde se mohou mít rádi a mohou být spolu šťastní, ikdyž jejich život je jiný a kde děti, které podle kritérií toho prvního světa, jsou méněcenné a snad i ,horší´, učí dospělé jak opravdu milovat.
A třetím důvodem, proč se tatínci musí zapojit do výchovy svých dětí, je jejich zodpovědnost před Alláhem (SWT[3] ). Jak říkal náš Prorok (SAWS), každý člověk má určitou zodpovědnost; otec za domov, matka za domácnost atd. Každý se musí stejně jako dobrý pastýř, postarat o své ,stádo´. A nejedná se jen o finanční zabezpečení. Ve Svatém Koránu se o tom píše, v překladu: ,,Vy, kteří věříte! Střezte sebe i rodiny své před ohněm, jehož palivem budou lidé a kamení.” (PSK[4], 66:6).
Povinnosti, které vůči dětem máme, by se neměly brát pouze jako něco, co se prostě musí udělat. Zamysleme se nad Boží odměnou za vykonávání těchto povinností. Prorok Muhammad (SAWS) vždycky zdůrazňoval, že pro Boha má větší význam to, že naučíme své dítě, jak se správně chovat, než to, abychom mu neustále zdůrazňovali, že se musí dávat peníze na charitu. Je to tak hlavně proto, že když dá člověk peníze na charitu (chudému člověku na oblečení, jídlo atd.), má to výhodu pouze pro jediného člověka, ale když vychováme dobrého člověka, jeho dobro je ve prospěch celé společnosti. Náš Prorok (SAWS) dále řekl, že když se otec podívá na svého syna s obdivem, je to jako kdyby osvobodil otroka z otroctví. Je samozřejmostí, že každý otec obdivuje své dítě, jeho slušné chování, dobré srdce a náklonnost k náboženství a je to tak, protože každý otec investuje do svých dětí svůj vlastní život. Každé dítě je jako strom, který jsme zasadili a Prorok Muhammad (SAWS) řekl, že každý muslim bude odměněn za péči o jakoukoliv rostlinu, která bude k užitku jakémukoliv zvířeti nebo člověku. A jaký užitek má pro celou společnost dítě, které vyroste a je ku prospěchu všem! Jestliže je v ramadánu každý dobrý skutek odměněn 70x, co teprve tak úžasný skutek jako je dobré vychovávání našich dětí!
Jak už je všem jasné, výchova dětí je povinností obou rodičů. Obrazně je tento fakt vyjádřen ve Svatém Koránu v příběhu proroka Josefa (AS[5]), v překladu: ,,Hle, pravil Josef otci svému: „Otče můj, spatřil jsem ve snu jedenáct hvězd, slunce i měsíc a zřel jsem, jak přede mnou se klaní.” (PSK, 12:4). Slunce a měsíc zde zobrazují otce a matku. Život na zemi by nebyl možný, kdyby existovalo jen slunce anebo pouze měsíc. Potřebujeme oba dva.
Ve známém hadísu Proroka Muhammada (SAWS) se říká, že každý, kdo má tři dcery, které učí, jak se správně chovat a je k nim milosrdný, se najisto dostane do Ráje. Prorokovi společníci se ho ptali, jestli to platí také pro člověka, který má pouze dcery dvě. Prorok odvětil, že ano. Společníci pak řekli, že si jsou jisti, že kdyby se zeptali, zda to platí také pro jednu dceru, že by jim to Prorok (SAWS) potvrdil. V dalším hadísu náš Prorok (SAWS) řekl, že každý, kdo má dceru, chová se k ní dobře a utrácí za ni z toho, co mu Bůh daroval, ji v Den Zmrtvýchvstání najde jako svou ochranu před ohněm, dokud nedojde až do Ráje. Jednoduše řečeno, děti jsou pro nás vstupenkou do Ráje.
Jeden z žáků Ibn-Masooda se jmenoval Abu-Khaled al-Ahwal a byl to skutečně bohabojný muž. Byl ženatý ale tvrdil, že děti nechce, a to proto, aby se mohl zcela soustředit na své modlitby a uctívání Boha. Jeho žena smýšlela stejně. Jednou v noci se mu zdál sen o Dni Zmrtvýchvstání. Bylo tam strašně moc lidí a hrozné horko. Slunce bylo neobvykle blízko a všichni měli velkou žízeň. Najednou se objevil hlouček dětí, které vypadaly jako perly a každé dítě neslo nádherný pohár. Rozhlížely se po davu a když našly nějakého otce nebo matku, hned jim daly napít. Abu-Khaled na jedno dítě zavolal, aby mu dal také napít. Dítě se ho zeptalo: ,,Měl jsi syna, který zemřel v tvém náručí? Učil jsi svou dceru, aby uctívala Boha? Byl jsi trpělivý s nezbedným dítětem? Máš syna, který se za tebe modlil?''Odpovědi na všechny otázky byly negativní a chlapeček řekl, že dává napít pouze těm, kteří měli děti. A pak citoval tento verš ze Svatého Koránu, v překladu: ,,....obcházet mezi nimi budou chlapci mládí věčného, s číšemi, konvicemi a poháry nápoje čirého, ....” (PSK, 56: 17-18). Také řekl, že Prorok Muhammad (SAWS) jednou řekl, že některé hříchy mohou být odpuštěny pouze tím, že má člověk trpělivost s neposednými dětmi anebo tím, že vynaložíme úsilí na jejich výchovu.
Hned ráno, když se Abu-Khaled probudil, řekl manželce, že by měli změnit názor a mít miminko.
Teď jen doufám, že nyní, kdy se dostáváme ke konci dnešní přednášky o zodpovědnosti, jste mě pochopili správně a víte, že zodpovědností zde nemyslím přílišnou přísnost. Jsem si vědom toho, že o tom, co by vlastně takový otec dělat měl, jsme dnes nemluvili; máme to naplánováno na zítra. Prozatím bych jen ve zkratce řekl, že chceme něžné otce.
Jeden z prorokových společníků, Hanzala, jednou přišel za Prorokem a oznámil mu, že se modlil a oslavoval Boha celý den, ale když se vrátil domů, hrál si také se svými dětmi. Prorok (SAWS) ho ujistil, že takhle to je správné; část svého dne strávit jednou činností a další zase jinou.
A na závěr mám pro vás pár vzkazů:
1) Dostal jsem dopis od jedné vdovy, která se sama stará o svého syna. Na konci dopisu mě požádala, abych všem otcům na této přednášce a také divákům doma u televize vzkázal, aby se ke svým dětem chovali tak, aby jejich děti neměly pocit, že nemají otce, jako její syn, když ho vlastně mají.
2) Další vzkaz je pro rozvedené ženy. Vím, že to, co vám tady dnes říkám, vás bolí. Věřte mi, že sdílím vaši bolest a uvědomuji si, že to nemáte jednoduché. Rád bych vám proto navrhl, abyste se ve své vlastní rodině porozhlídly po muži, o kterém víte, že je hodný a trpělivý a který by vašim dětem nahradil svým způsobem otce, poskytl jim náhled na svět z mužské perspektivy. Tohle je opravdu důležité.
3) Dále bych rád promluvil k mladým lidem. Pomozte svému otci, aby mohl být jako otec opravdu skvělý. Jestliže za vámi přijde, neodvracejte se od něj. Možná že váš otec opravdu neví, jak začít opravdovou konverzaci s vámi a jak se vám přiblížit. Můžete mu pomoci, můžete ho například obejmout. Setkal jsem se v minulosti z jedním mužem, který svého otce ani nepoznal a celý život žil jen s matkou. Když dospěl a začal pracovat a stal se opravdu úspěšným a známým člověkem, jeho otec s ním chtěl opětně navázat kontakt. Tento muž nechtěl, aby se jeho otec cítil provinile a tak mu vůbec nic nevyčítal a ani se nevyptával, kde vlastně celé ty roky byl.
Rád bych se také obrátil na ty otce a matky, kterým zemřelo dítě. Řeknu vám jeden malý příběh, který se odehrál v době našeho Proroka Muhammada (SAWS). Jeden z jeho společníků měl syna a pokaždé, když šel za Prorokem, brával svého syna s sebou. Jednou se stalo, že je Prorok neviděl celý týden. Když se na ně začal vyptávat, lidé mu řekli, že ten chlapec náhle zemřel. Prorok Muhammad (SAWS) se okamžitě vydal za jeho otcem a zeptal se ho, jestli by dal přednost tomu, aby žil se svým synem až do konce svého života anebo aby mu jeho syn v Den Zmrtvýchvstání přišel otevřít bránu do Ráje. Tento otec si zvolil Ráj a Prorok (SAWS) ho ujistil, že se tak také stane. Proto bych vám rád poradil, aby vás tato obrovská ztráta nezlomila. Vaše dítě vás nyní potřebuje mnohem více, než dřív. Pomozte mu/jí tím, že se za něj budete modlit, dávat na charitu a také za něj můžete vykonat Hadž (pouť do Mekky). Takto svému dítěti pomůžete, co se týká jeho budoucího života, podobně jako byste to udělali, kdyby žil s vámi.
----------------------------------------------------------------------------------------------------
[1]SAWS = salalláhu alejhi wa salám, mír a požehnání Boží at je s ním.
[2]Hadís, nebo také hadith, jsou Boží slova pronesena Prorokem Muhammadem, z Božího vnuknutí.
[3]SWT subhanahu wa taála, On je Slávyplný a Povýšený.
[4]PSK = překlad Svatého Koránu, číslo kapitoly (sury) : verš.
[5]Alejhi salám = mír ať je s ním.
