Část 5.

Ráj v našich domovech

Ve jménu Boha, Milostivého, Milosrdného. Mír a požehnání ať jsou s našim Prorokem Muhammadem (SAWS).

Rád bych tuto epizodu začal hadísem[2]našeho Proroka, ve kterém říká, že v měsíci Ramadánu nás obklopuje Alláhovo Milosrdenství, Bůh nám odpouští a hovoří o nás obdivně před anděly. Takže bychom se měli snažit být v ramadánu co nejlepší. Vezměte tedy svou ženu nebo rodiče za ruku a oddávejte se společně modlitbám a uctívání Alláha (SWT)[3].

V dnešní části budeme hovořit o rozpadu rodiny. Začnu vyprávěním jedné pohádky.

Žila byla kdysi dávno jedna velká a šťastná rodina, která žila na svém vlastním ostrově. Všichni tam žili opravdu spokojeně, hrávali si spolu a smáli se, jedli spolu a bavili se, prostě spolu všechno sdíleli a žili v klidu a míru. Ale nic netrvá věčně. Jednoho dne ostrovem otřáslo velké zemětřesení, ostrov se rozpadl na několik menších ostrůvků a rodina byla rozdělena. Zpočátku se to dětem a mladým líbilo, že žijí na svém vlastním ostrově, jsou bez dozoru a mohou si dělat, co chtějí. Ale jak šel čas, uvědomili si, že jejich radost je neúplná a začal jim chybět ten pocit štěstí, jistoty a bezpečí, který zažívali, když ještě žili všichni pohromadě. Také starší členové rodiny na ně často mysleli a několikrát uvažovali, že by se za něma zajeli podívat na lodi. Pak si ale řekli, že by to měly být děti, kdo by měl přijet a tak čekali. Časem si všichni zvykli na to, že žijí odděleně a veškerá komunikace mezi nimi se vytratila.

Podobnou situaci zažíváme v dnešní době. Komunikace mezi lidmi zmizela, spousta manželství žije spolu ale odděleně a manželé ztratili i to poslední, co měli společného!! Domovy jsou stále častěji spíše hotely, ve kterých spolu cizí lidé komunikují pomocí malých papírků, které si vzájemně lepí na lednici, nebo se dokonce domlouvají emaily! A pokud se jedná o bohatší rodinu, ve které mají několik televizí, pak každý sedí ve svém pokoji a sám sleduje svůj oblíbený pořad. A ikdyž se náhodou všichni sejdou u sledování nějakého pořadu, sedí naprosto potichu a hned jak pořad skončí, tak všichni vstanou a jdou si zase beze slova každý svou cestou! Proč si napřed nepopovídají o tom programu?

Náše národy mají opravdovou sílu, ale momentálně se nacházíme ve slabém období. Opětné sjednocení našich rodin je pro naše obrození nezbytné a rodina je to poslední, co nám ještě zbylo. Jestliže ztratíme i to, pak už opravdu moc naděje na lepší život nemáme. Opravdové obrození islámského národa musí začít u rodin.

V dnešní době nás sužuje mor odloučení, který se vkradl do některých rodin a k některým teprve přijde. Začne to tím, že členové rodiny spolu přestanou chodit ven (na večeři, na procházku atd.). Pak spolu přestanou jíst u jednoho stolu, přestanou spolu mluvit a dělit se o pocity a myšlenky a nakonec zjistí, že spolu nemají nic společného a žijí každý úplně jinde. Je to tak hlavně proto, že místo aby se snažili tento problém vyřešit hned, jak se objevil a jak pocítili změnu ve své rodině; naopak, na osamělost si zvykli a situace se zhoršila.

Pokud budete mít po shlédnutí tohoto programu chvilku čas, navštivte naše webové stránky www.amrkhaled.net (languages/english), kde najdete dotazník, který pro nás připravila skupina psychologů. Zodpovězením několika otázek týkajících se činností, které spolu jako rodina vykonáváte, můžete zjistit, jak na tom vaše rodina je a do jaké kategorie rodin patříte.

Říká se, že kdo si neumí vybudovat domov, pak jediné, co buduje, je vězení.

Je jeden velice zajímavý film, který natočila známá společnost The National Geographic Society a který popisuje život jednoho stáda slonů, které žilo v pralese nedaleko jedné indické vesnice. Sloni podobně jako lidé, žijí ve velkých rodinách a mláďata se učí od starších slonů. Každou noc se celé stádo chodilo nažrat na blízká pole. Farmáři se snažili ochránit svou úrodu a tak kolem svých polí nabíjeli ostnaté dráty, stříkali pepřový sprej, ale všechno nadarmo. Sloni přicházeli každý den. A tak se farmáři rozhodli, že pozabíjejí všechny staré slony a také se tak stalo. Důsledkem toho dospěla celá generace slonů, která byla nezkrotná a divoká, bez rodinného zázemí a pořádku. Došlo to tak daleko, že sloni nedocházeli už jen za potravou na pole, ale rozbíjeli farmářům domy a dokonce útočili i na lidi. Bylo to zdokumentováno National Geographic Society a víte s jakým řešením nakonec tato společnost přišla? Aby v tom stádu zavedli opět pořádek, museli dopravit několik sloních matek a otců až z daleké Afriky. Mladí sloni se pak po nějakém čase uklidnili, přestali útočit na lidi a docházeli na pole už jen za potravou jako dřív. Na konci tohoto filmu byl nápis: KDO SI NEUMÍ VYBUDOVAT DOMOV, BUDUJE SI AKORÁT VĚZENÍ.

Rodinný život je požehnáním, kterého bychom si měli vážit a děkovat za něj Bohu. Stačí se jen podívat kolem sebe na všechny ty děti bez domova, na všechny ty rozbité rodiny! Vzpomínám si na jednu příhodu, kterou mi vyprávěla jedna starší paní. Jednoho dne se rozhodla, že se zajede podívat do dětského domova. Přijela tam a šla si sednout mezi děti. Sedla si vedle jednoho chlapečka, který si něco kreslil. Podívala se, co to kreslí a on vybarvoval velké srdce tmavě modrou barvou. Zeptala se ho, jestli nemá jinou barvu a on řekl, že má, ale že toto je barva jeho srdce. Bylo jí ho líto a tak ho vzala na klín, objala a políbila. Šla se pak podívat i na jiné děti. Když už se chystala k odchodu, ten chlapeček za ní utíkal a řekl: ,,Víte co se stalo? Mé srdce změnilo barvu! Je teď žluté!"

Rodinný život je skutečným požehnáním, kterého bychom si měli vážit, dokud ho máme a dokud můžem!

Řeknu vám ještě jeden pravdivý příběh, o jedné mladé ženě, která po tom, co se vdala, nabyla dojmu, že už svého otce nepotřebuje. Navštěvovala ho jen vyjímečně, sem tam mu zavolala, ale opravdu málokdy a když ji prosil, aby za ním přišla, měla spousty výmluv; děti, dům, nákupy atd.

Jednoho dne jí zavolal bratr a oznámil jí, že otec je v nemocnici. Pospíchala tam a hlavou jí běhaly vzpomínky z dětství, na otce, jak moc ji měl rád, hezky se k ní choval a snažil se jí udělat radost; třeba tím, že ji vzal na hory, na chatu, k moři... Když dojela do nemocnice, její otec byl v bezvědomí. Sestřička jí poradila, aby ho držela za ruku a políbila ho na čelo; ach, kdy to bylo naposled, co ho políbila? Její otec pak po hodině zemřel. A dnes ona chodí se svými dvěma dětmi po ulici a chtěla by je držet za ruku, ale její dcera si myslí, že už je na to moc velká a to je jí teprve 10 let. Tato žena se na ni dívá a modlí se k Bohu, aby jednou, až bude umírat, ji aspoň tehdy její dcera držela za ruku.

Dnes tady ve studiu máme jednu rodinu, kterým tragicky zemřela dcera ve věku dvaceti let. Jediné, co je podrželo v té těžké době, byly jejich silné a vřelé rodinné vztahy. Tyto vztahy jsou opravdu velice důležité, udržujte je tedy v dobré kondici.

Všechna chvála patří Alláhovi (SWT) za to, že nám požehnal tím, že máme možnost žít v našich rodinách.  Mějme na paměti, že je to jen dočasné.

Assalám alaikum.



--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

[1]SAWS sallaláhu alejhi wa salám, mír a požehnání Boží at jsou s ním.

[2]Hadís, nebo také hadith, jsou Boží slova pronesena Prorokem Muhammadem, z Božího vnuknutí.

[3]SWT subhanahu wa taála, On je Slávyplný a Povýšený.