V předešlé epizodě jsme hovořili o tom, jak špatné je trestání dětí a jak negativně to může ovlivnit povahu dítěte. Uvedl jsem také hned několik názorných příkladů.
Dnes bych rád pohovořil o tom, že trestání a vyčítání není jediný způsob, jak změnit chování dětí a jak je něčemu naučit. Potrestání by mělo být tou nejposlednější alternativou a jeho použití by měly předcházet všechny ostatní možné výchovné metody. A právě o těchto mnohem vhodnějších a efektivnějších metodách dnes budeme hovořit.
První způsob vhodné výchovné metody vás asi trochu zaskočí a je možné, že se vám to bude zdát trochu jako nesmysl. Hovořím o prominutí. Možná si myslíte, že když dítěti jeho přestupek prominete, dítě se nic nenaučí a příště ho klidně udělá znovu. Zde je nesmírně důležitý způsob, jakým mu jeho přestupek prominete. Mluvím zde o pozitivním prominutí, kdy si je dítě dobře vědomo svého přestupku, ale vy mu místo trestu řeknete, že sice víte, že udělalo chybu, jste z toho smutní a můžete ho potrestat, ale místo toho na to zapomenete a prominete mu to.
Ve Svatém Koránu na toto téma pojednává jeden verš, ve kterém Bůh říká, v překladu: ,,… kteří rozdávají almužny ve štěstí i v neštěstí a kteří krotí hněv svůj a odpouštějí lidem. Bůh věru miluje ty, kdož dobro činí. (PSK[1] 3:134). Často se řídíme podle tohoto verše, když jednáme s cizími lidmi, není tedy logické, že bychom tak měli jednat také s našimi dětmi? Pokud nedokážeme odpustit nějaký přestupek našim vlastním dětem, jak potom můžeme odpouštět ostatním lidem? Nebo si myslíte, že vaše dítě je tak hloupé a neschopné, že vaše odpuštění nepochopí a neocení? Proč si myslíte, že prominutí chyb a přestupků je neúčinnou výchovnou metodou?
Další vhodný a přitom velice jednoduchý způsob řešení problémů s dětmi souvisí s emocema, o kterých jsme v hovořili v předešlých epizodách (emoce jako nástroj učení). Jedná se o to, že se ve chvíli, kdy chcete nazlobeně vybuchnout a dítěti to ,,nandat" se namísto toho budete soustředit na své vlastní pocity. Nebudete mu tedy kázat, ani mu nic vyčítat anebo křičet; místo toho si popovídejte sami se sebou. O tom, jak jste smutní z toho, že se vám to, abyste byli dobrou matkou/dobrým otcem stále nedaří. O vašem zklamání z toho, že navzdory tomu, co všechno jste pro něj obětovali, se takhle chová; a také o tom, jak zklamaní jste ze svých vlastních výchovných metod, které selhaly a dovedly dítě až sem. Tato metoda je velmi účinná, nepodceňujte ji. Udělá obrovský dojem a dotkne se dítěte přímo v srdci. Děti ani mladí lidé nejsou zatvrzelí ani umínění. Změní své chování, pokud se na ně jde s citem.
Podívejte se na dítě se smutkem v očích; a toto obyčejné gesto bude mít takovou sílu, že předčí jakýkoliv trest.
Opravdu si myslíte, že trestání něco ovlivní? Že když potrestáte svého syna, tak že on se tím něco naučí? Ve skutečnosti akorát bude přemýšlet nad tím, proč se k němu takto chováte. Může se také zatvrdit, začít rebelovat a dělat všechno to, co nechcete, aby dělal.
Existují jiné a lepší způsoby, jak docílit zlepšení, ale my raději kráčíme tou nejjednodušší cestou. Máme možnost potrestat a je to za minutku hotové. Uvědomme si, že trestání nikam nevede; není na něm nic pozitivního. Alternativní metody jsou oproti tomu efektivnější, a když třeba dceři něco odpustíte, v nejhorším případě vám bude aspoň vděčná. A pokud budete hovořit o svých vlastních pocitech a o tom, jak jste zklamaní, dítě si spíše uvědomí, že opravdu provedlo něco špatného a příště se bude snažit se toho vyvarovat.
Ještě bych rád řekl pár slov o reakci - smutném úsměvu. Často bývá mnohem účinnější než trest, právě protože dítě vidí, že nekritizujete jeho nebo to, co udělalo, ale soustředíte se místo toho sami na sebe.
Prorok Muhammad (SAWS[2]) tuto metodu hodně používal. Anas Ibn-Malik pomáhal u něho v domácnosti a bylo mu 10 nebo 11 let. Byl vlastně sluhou, ale Prorok se k němu choval a vychovával ho jako vlastního syna. Anas říkal, že pro něho pracoval deset let, ale ani jednou se na něho Prorok (SAWS) nerozčílil ani nerozkřičel. Prorok Muhammad totiž nikdy o tom, co Anas zkazil, rozbil nebo vyvedl, nemluvil a ani mu nic nevyčítal. Jak je to možné?
Vždycky když jsem četl tento hadís (Prorokův výrok, který někdo zaznamenal), tak jsem přemýšlel nad tím, jak ho teda Prorok (SAWS) vlastně vychovával? Myslel jsem si totiž, že vychovávat se dá jedině přikazováním a zakazováním a netušil jsem, že by to šlo i jinak. Jiné a lepší způsoby skutečně existují a to je také důvodem, proč Prorok Muhammad nemusel křičet ani nikomu nic vyčítat. Takže když vám řeknu, že trestání účinné není, nevymyslel jsem si to; pouze následuji příklad našeho Proroka. Je také pravdou, že psychologové tvrdí totéž. Používejme tedy trestu jen v opravdu nejnutnějších případech, kdy všechno ostatní selhalo.
Pokud se naučíte při řešení problémů s dětmi odhalit své city a pocity, získáte nad nimi větší kontrolu. Žádný trest nemá takový vliv jako vaše emoce, neboť ty míří přímo do srdce dítěte. Vaše dítě si vás za to bude vážit a bude vás obdivovat; moc dobře si bude uvědomovat, jak ho máte rádi, že ho respektujete, jste si vědom jeho kvalit a odpouštíte mu. Bude vás milovat a následovně se bude vždy snažit dělat jen to, z čeho máte radost. Láska dokáže ovládat děti mnohem lépe, než strach, moc a potrestání.
Třetí možný postup je takový přátelský; namísto trestu zkuste děti podporovat a motivovat k polepšení a úspěchu.
Znám jednu paní, jejíž děti se každý den u jídla chovaly opravdu nemožně a pokaždé když jedli buď v restauraci nebo někde u známých, tak se po nich všichni otáčeli a bylo to opravdu nevhodné. Vyzkoušela s nimi všechno - rady, klidné vysvětlování, poučování a pak je dokonce začala i trestat. Nic nepomohlo. Jednoho dne ji napadlo, že uspořádá soutěž. Výhercem se stane každý, kdo bude slušně stolovat po dobu jednoho měsíce. Zabralo to a protože děti jedly slušně docela dlouho - po dobu jednoho měsíce - dobré způsoby jim zůstaly už napořád.
Tenhle způsob řešení problémů s dětmi je opravdu účinný.
Ještě jednou zrekapituluji předešlé způsoby:
- odpusťte jim to. A dítě bude vaše!
- soustřeďte se na své vlastní pocity. Ukažte smutek a rozladění, které vám dítě způsobilo. Dítě vás miluje a opravdu ho to zabolí. Odhalte své emoce a dítě vám naoplátku dá své srdce i duši a bude se snažit udělat vše, co od něj požadujete. Jaký rozdíl je mezi tímto přístupem a obyčejným trestem! Trestání vyvolává pouze zlobu, odpor a odcizení dítěte a také dítě může nutit k tomu, aby si vymýšlelo, mlžilo skutečnost nebo přímo lhalo, aby se trestu vyhlo.
Nebo také:
- zapřemýšlejte spolu s dítětem a ukažte mu cestu, jak vyřešit danou situaci lépe. Tenhle způsob je opravdu skvělý - z rodiče se rázem stane kamarád. Uvedu vám příklad. Jeden chlapec, kterému bylo 12 let, šel večer s kamarádem na procházku kolem soukromého koupaliště. Najednou si všimli, že brána je otevřená a tak vstoupili dovnitř. Nenapadlo je nic lepšího, než naházet všechna lehátka i s osuškama do vody. Když se vrátil domů, jeho otec vycítil, že něco není v pořádku, ale chlapec tvrdil, že je všechno ok. Otec se ho ještě jednou s naprostým klidem zeptal, co se stalo a slíbil, že když mu řekne pravdu, tak že se mu nic nestane. A tak mu chlapec řekl, co s kamarádem vyvedli. Když to otec slyšel, jeho prvním instinktem bylo mu hned nafackovat. Syn mu připoměl,že mu slíbil, že se mu nic nestane a že to je přesně to, proč se bál mu cokoliv říct a že příště bude radši mlčet. Otec se hned vzpamatoval a rozhodl se to vyřešit jinak. Napřed synovi řekl, že je z toho zklamaný a že to není hezké takhle přidělávat práci těm, kteří na tom koupališti pracují. Na chlapce to zapůsobilo ale myslel si, že už je to uděláno a změnit to nejde. Pak ale otec navrhl, že by to spolu mohli napravit. Šli tedy spolu zpět na koupaliště, všechna lehátka povytahovali z vody a ručníky dali sušit. Trvalo jim to docela dlouho. Když se vraceli zpátky domů, otec vyzývavě mlčel a to ticho na chlapce promlouvalo mnohem hlasitěji, než jakýkoliv křik či facky.
Je také velmi důležité, abyste své dítě neztrapnili před ostatními, ať už se jedná o kamarády, spolužáky, příbuzné nebo další lidi, na kterých mu záleží, dokonce i před sourozenci. Vždy se k němu před lidmi chovejte s respektem.
Pokud má vaše dítě problémy, je nervozní, jeho lumpárny jsou čím dál tím horší nebo si na něho neustále někdo stěžuje, sedněte si s ním někde v klidu jen vy dva a popovídejte si o tom. Pokud jste někdy četli biografii Proroka Muhammada (SAWS), dozvěděli jste se, že to je způsob, kterým často řešil nedorozumění a problémy se svými společníky; šel s dotyčným na procházku nebo spolu někam vyrazili a po cestě to projednali. Tento způsob je dobrý hlavně na to, abyste mohli pochopit způsob myšlení toho druhého a také se seznámili s problémy, které může mít a které mají na danou situaci vliv.
Pevně věřím, že po tom všem, o čem jsme dnes hovořili, už nikdo z nás problémy s dětmi tresty řešit nebude. Kdyby ale náhodou to někomu přece jen nedalo anebo nenašel jiného východiska, domluvme se tedy takhle:
1) Nedávejte dítěti trest víc jak 3x do měsíce.
2) Počkejte, až dítě vykoná prohřešek 3x. Bude mít tedy hned dvě šance se polepšit, protože mu to dvakrát projde. Samozřejmě si musí uvědomovat, že o prohřešku víte. Když se prohřeší potřetí, zavolejte ho a dejte mu takový trest, na jakém jste se domluvili.
3) Nikdy dítě nebijte.
4) Netrestejte, když jste rozzuření, protože byste to určitě přehnali a později toho litovali. Dítě to vycítí, že si na něm jen vybíjíte zlost a tak se trest mine účinkem. A i kdyby to náhodou zabralo, bude se na vás opravdu zlobit.
5) Zdůvodněte si ještě jednou, proč své dítě chcete potrestat. Je to skutečně proto, aby se polepšilo anebo jen proto, že vás opravdu naštvalo?
6) A nakonec - a to je velice důležité - nezapomeňte dítěti vysvětlit, proč je potrestáno. Ujistěte jej, že ho máte rádi jako dřív a právě proto ho trestáte; protože se bojíte, že by jeho chování (nebo to, co udělalo) vedlo k dalším problémům, že by se k němu kamarádi mohli otočit zády, propadalo by ve škole atd.. Vysvětlujete mu to hlavně proto, aby se mu do hlavy nezačaly vkrádat myšlenky typu - tatínek mě nemá rád, nechová se ke mě fér atd.
Teď už jsme se dostali ke konci dnešní epizody a tak bych rád ještě jednou zdůraznil, že jsem opravdu přesvědčen o tom, že trestání dětí není dobré. Vše, o čem jsem dnes hovořil, můžete najít na této internetové adrese: www.amrkhaled.net.
Mám děti i mladé lidi velmi rád a to je přesně to, o co mi šlo, když jsem zpracovával tuto epizodu. Moc bych si přál, aby naši mladí byli šťastní. A všichni si ze srdce přejeme, abychom vychovávali takové lidi, kteří budou schopni stát v čele našeho národa. Obrození islámského národa je možné, pokud z našich dětí vyrostou dobří dospělí; a všichni mladí potřebují, aby je někdo vedl. A pokud se k nim budeme chovat férově, láskyplně, s obdivem a respektem a pokud každý mladý člověk uvidí, že jeho rodiče jsou opravdu dobří, pak je jisté, že islámský národ jednou povede celý svět.
Pro tento seriál jsme záměrně vybrali dobu měsíce Ramadánu, kdy jsme všichni připraveni se poučit a změnit, poslouchat a pochopit.
A pokud se budeme snažit tato pravidla uvést do praxe a tedy lépe vychovávat své děti, pak se nám našeho cíle - oživení našeho národa - podaří jistě dosáhnout.
Nerad bych, aby mládež, která dnes sleduje tento program, hned utíkala za rodiči a tvrdila jim, že dělají při výchově chyby. Naopak. Chtěl bych, aby si uvědomili, že když se budou dobře chovat k rodičům, Bůh se jim za to odmění. I za okolností, kdy si myslíte, že se k vám rodiče nechovají hezky, se vy k nim chovejte láskyplně a s respektem a Boží požehnání vás nemine.
Také bych byl rád, kdybyste vy mladí vzali iniciativu do svých rukou. Běžte za svým otcem a zkuste se s ním skamarádit. Běžte třeba spolu na procházku a po cestě se ho zeptejte na jeho názor a radu ohledně něčeho důležitého. Můžete mu také dát nějaký milý dárek, aby viděl, jak moc vám na něm záleží.
V příští epizodě budeme hovořit o právech rodičů a povinnostech dětí.
[1]PřekladSvatého Koránu. Tento překlad je pouze pro porozuměnítextu Svatého Koránu. (kapitola:verš).Čtenípřekladu nemůženikdy nahraditčteníSvatého Koránu v arabském originále.
[2]Salalahu alejhi wa salam -mír a požehnání Boží at je s ním.
[3]SWT subhanahu wa taála, On je Slávyplný a Povýšený.