Vábení světa
Každý člověk má sny a chce ve svém životě dosáhnout určitých cílů: majetku, vysokého postavení, skutečného partnera, touží po rodině, po cestování apod. Toto jsou cíle společné valné většině lidí na celém světě a obrovské úsilí i prostředky jsou vynaloženy k dosažení těchto cílů. Je nepopiratelné, že tyto cíle a touhy mají v životě člověka své místo. Existují však i jiné věci a je dobré pamatovat, že každý nový vůz bude jednou jak stará bugatka; tam, kde loni bylo úrodné pole, na příští rok může být vyschlá step či bažina a Miss World 1960 je dnes vrásčitou starou paní k nerozeznání od ošklivek své doby. Každý člověk jednou zemře a všechno, co měl, tady zanechá. Navzdory tomu však lidé doslova zbožňují majetek a jsou ochotni vynaložit neuvěřitelnou námahu a vynalézavost na jeho získání. Lidé, kteří strávili svůj život v oddanosti majetku a postavení, jednou zjistí, že se hnali za pouhou iluzí. Tato absurdní realita jim však často dojde až po smrti. Teprve pak si uvědomí, že smyslem jejich života byla upřímná služba Bohu, i tou je samozřejmě starání se o rodinu, vzdělání atd.
,,Pro lidi je zkrášlena láska ke všemu, po čem touží - k ženám a k dětem a k nakupeným hromadám zlata a stříbra a k pasoucím se koním a k dobytku a k dobře obdělané zemi. Toto jsou krásy života pozemského, zatímco u Boha je útočiště nejkrásnější." (3:15)
Lidé mají v životě díky práci, dětem, manželstvím, podnikání atd. opravdu co dělat a jsou v jednom kole. Nicméně kdo dokáže ocenit sílu a Velikost Boha, pochopí, že vše, co vlastní, mu bylo dáno z dobré vůle Boží. Pak si také uvědomé, že jediným smyslem života je sloužit Bohu. Pozlátko světa však značně rozmazává pohled na svět lidem, kteří nemají správnou víru a Bohu nedůvěřují. Nikdy však štěstí nenajdou, protože očekávají dokonalé věci od světa, který je nedokonalý.
Je překvapující, jak moc se člověk upíná na tento svět a při tom zapomíná na svět příští, kde na něj čeká dokonalý a mnohem lepší život. I jen malá pravděpodobnost toho, že život po smrti existuje, by měla člověka přimět aspoň k tomu, aby zaujal ostražitější postoj k životu a snažil se udělat si jasno v otázce své víry. A Bůh všechno vidí.
Věřící, na druhé straně, si jsou touto pravděpodobností zcela jisti. Proto jsou jejich snahy výhradně zaměřeny na dosažení Ráje a straní se všeho, co vede k hříchu. Je jim jasné, že život strávený honbou za majetkem a požitky by přinesl v příštím životě jen horké zklamání. Vědí moc dobře, že ani přetékající bankovní účet, luxusní mercedes ani vila, nebudou přijaty jako výkupné z věčného zatracení. Rodina ani nejbližší přátelé nebudou přítomni, aby je zachránili a každá duše se bude snažit zachránit sebe sama. Přesto však většina lidí nepředpokládá, že život v příštím životě pokračuje a tak nenasytně konzumují co se dá.
Bůh v níže uvedeném verši varuje:
,,Vy rádi v rozmnožování jmění soupeříte, dokud hroby nenavštívíte." (102:1-2)
Bohatství a pozemské statky jsou pro člověka pouhou zkouškou a jejich přitažlivost je podstatou této zkoušky. Bůh stvořil člověka k tomu, aby ho vyzkoušel, vytvořil svět s mnoha detaily a dokonalými věcmi, ale krátkého trvání. Proto se lidé musí zamyslet a porovnat tento život s životem budoucím. A toto je tajemstvím života na Zemi.
Život na tomto světě je velice pestrý a vábný a odhaluje nádheru tak, jak ji Bůh stvořil. Bezpochyby každý touží žít dobrý život a užít si radostí a člověk se modlí k Bohu, aby mohl žít v pokoji. Ale nesmí to být hlavním požadavkem jeho života. Člověk nikdy nesmí zapomenout, zatímco si užívá toho, co mu bylo dáno, na svůj hlavní úkol.
,,A vše, co vám bylo dáno, je pouze dočasným užíváním života pozemského a jeho ozdobou; a to, co je u Alláha, je lepší a trvalejší. Což to nepochopíte?" (28:61)
Jeden z důvodů, proč člověk zapomíná na příští život, je tato neobyčejná láska k pozemským věcem. Je však třeba mít na paměti, že člověk nikdy opravdové štěstí v žádné z těchto věcí nenajde. Nezáleží totiž na tom, kolik toho člověk má, jeho ego nebude nikdy spokojené a vždy si najde něco nového, o co může zase usilovat. A jen skutečný blázen to nevidí a dál se žene za svou dychtivou iluzí.
www.harunyahya.com
,,Pro lidi je zkrášlena láska ke všemu, po čem touží - k ženám a k dětem a k nakupeným hromadám zlata a stříbra a k pasoucím se koním a k dobytku a k dobře obdělané zemi. Toto jsou krásy života pozemského, zatímco u Boha je útočiště nejkrásnější." (3:15)
Lidé mají v životě díky práci, dětem, manželstvím, podnikání atd. opravdu co dělat a jsou v jednom kole. Nicméně kdo dokáže ocenit sílu a Velikost Boha, pochopí, že vše, co vlastní, mu bylo dáno z dobré vůle Boží. Pak si také uvědomé, že jediným smyslem života je sloužit Bohu. Pozlátko světa však značně rozmazává pohled na svět lidem, kteří nemají správnou víru a Bohu nedůvěřují. Nikdy však štěstí nenajdou, protože očekávají dokonalé věci od světa, který je nedokonalý.
Je překvapující, jak moc se člověk upíná na tento svět a při tom zapomíná na svět příští, kde na něj čeká dokonalý a mnohem lepší život. I jen malá pravděpodobnost toho, že život po smrti existuje, by měla člověka přimět aspoň k tomu, aby zaujal ostražitější postoj k životu a snažil se udělat si jasno v otázce své víry. A Bůh všechno vidí.
Věřící, na druhé straně, si jsou touto pravděpodobností zcela jisti. Proto jsou jejich snahy výhradně zaměřeny na dosažení Ráje a straní se všeho, co vede k hříchu. Je jim jasné, že život strávený honbou za majetkem a požitky by přinesl v příštím životě jen horké zklamání. Vědí moc dobře, že ani přetékající bankovní účet, luxusní mercedes ani vila, nebudou přijaty jako výkupné z věčného zatracení. Rodina ani nejbližší přátelé nebudou přítomni, aby je zachránili a každá duše se bude snažit zachránit sebe sama. Přesto však většina lidí nepředpokládá, že život v příštím životě pokračuje a tak nenasytně konzumují co se dá.
Bůh v níže uvedeném verši varuje:
,,Vy rádi v rozmnožování jmění soupeříte, dokud hroby nenavštívíte." (102:1-2)
Bohatství a pozemské statky jsou pro člověka pouhou zkouškou a jejich přitažlivost je podstatou této zkoušky. Bůh stvořil člověka k tomu, aby ho vyzkoušel, vytvořil svět s mnoha detaily a dokonalými věcmi, ale krátkého trvání. Proto se lidé musí zamyslet a porovnat tento život s životem budoucím. A toto je tajemstvím života na Zemi.
Život na tomto světě je velice pestrý a vábný a odhaluje nádheru tak, jak ji Bůh stvořil. Bezpochyby každý touží žít dobrý život a užít si radostí a člověk se modlí k Bohu, aby mohl žít v pokoji. Ale nesmí to být hlavním požadavkem jeho života. Člověk nikdy nesmí zapomenout, zatímco si užívá toho, co mu bylo dáno, na svůj hlavní úkol.
,,A vše, co vám bylo dáno, je pouze dočasným užíváním života pozemského a jeho ozdobou; a to, co je u Alláha, je lepší a trvalejší. Což to nepochopíte?" (28:61)
Jeden z důvodů, proč člověk zapomíná na příští život, je tato neobyčejná láska k pozemským věcem. Je však třeba mít na paměti, že člověk nikdy opravdové štěstí v žádné z těchto věcí nenajde. Nezáleží totiž na tom, kolik toho člověk má, jeho ego nebude nikdy spokojené a vždy si najde něco nového, o co může zase usilovat. A jen skutečný blázen to nevidí a dál se žene za svou dychtivou iluzí.
www.harunyahya.com
