Nespoutané ambice
Jak už bylo dříve řečeno, život utíká jak voda a bez ohledu na to, čeho člověk docílí a jaký má majetek, nikdy nepocítí opravdovou spokojenost, pokud nebude věřit v Boha.
Od chvíle, kdy začne dospívat, touží každý člověk po bohatství, moci a postavení. Jeho zdroje i možnosti jsou samozřejmě omezené a nikdo si nemůže splnit všechno. A bez ohledu na to, čeho docílí, se mu to nakonec vždycky zdá málo a má další a další ambice. Ať už je člověk bohatý nebo chudý, muž anebo žena, jeho život po 30, 40, 50 či 80 letech ukončí smrt a to je definitivní konec veškerých ambicí. Ten, kdo má sklony k nespoutaným touhám, je navždy nevyléčitelně v neklidu. V každé fázi svého života je nespokojen; důvody jeho nespokojenosti se samozřejmě mění podle podmínek. A touha po tom, aby měl konečně klid a dosáhl všeho, co chce, ho často vedou k tomu, že udělá téměř cokoliv; bezohledu na následky, ať už se to týká rodiny i nejbližších přátel. Často proto takový člověk působí mezi běžnými lidmi jako naprostý vyvrhel. A přesto když dosáhne svého dalšího cíle, naděje na pocit, že bude konečně spokojen, jakoby mávnutím kouzelného proutku zmizí. Spokojenost se nedostavila, to, co právě získal, ho už nezajímá a už pokukuje po něčem ,,lepším”. A tak to jde pořád dál a dál.
Nespoutané ambice a věčná nespokojenost jsou typické pro nevěřící lidi a nedají jim pokoj až do smrti. Nikdy je neuspokojí to, co mají; bydlení, jejich partner nebo práce... Věčně něco potřebují vylepšovat. Je tomu tak proto, že dělají sobecky všechno jen pro sebe a nic pro Boha. Také se svými úspěchy a majetkem často chlubí a překračují všechny meze.
Bůh stvořil člověka z hlíny, tedy z materiálu na Zemi a proto člověk potřebuje udržovat svou tělesnou schránku jídlem - masem, chlebem z obilí, ovocem a zeleninou, mlékem apod., tedy věcmi, které také pocházejí ze Země.
Mimo těla Bůh dal člověku také duši, vdechl ji do něj, pochází tedy od Boha. Proto ji člověk musí živit věcmi od Boha, uctíváním Boha, modlitbou, čtením Koránu a užitečnou prací na Zemi, která také spadá do sféry uctívání Boha. Jinak duše člověku nedá pokoj a vytváří v něm trvalou nespokojenost. Lidé se snaží vyplnit touhu své duše po Bohu vším možným, posloucháním hudby, chodí na párty aby se ,,odreagovali", pijí alkohol, aby zapomněli apod a stále něco hledají. Pro takové lidi je jediná pomoc: poprosit Boha o ukázání pravdy a o vedení.
,,Bůh nechává zbloudit ty, které chce, a vede k Sobě ty, kteří se k Němu kajícně obracejí....” (13:28,29)
www.harunyahya.com
